Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 8.  Den 9.  27.2.2006 (pondělí) Den 10.
Busem do Satny a pak vlakem do Varanasi
- Madhya Pradesh -

      Vstáváme v 6 ráno. Balíme zbytek věcí. Jelikož není na pokoji koš, tak odpadky dáváme do igeliťáku vedle dveří. Poslední posezení na záchodě a opouštíme dobré bydlo. Odcházíme z hotelu. Na recepci nikdo není a tak tam necháváme jen tak ležet klíče. Pokoj jsme zaplatili už včera večer. Jdeme na bus station, tou uzounkou zkratkou mezi domy, co nám ukázali místní. Ten chlap, co nám včera prodal tu rezervaci autobusového lístku prý přijde za chvíli. Ptáme se jednoho čekajícího Indíka, který bus jede do Satny. Ukazuje na jeden. Je tam napsáno Agra. Pak ukazuje na další Bus. Je tam pro změnu napsaný jméno jiného města, ale ne to, co chceme. Pak již říká: Watt… bus přijede za chvíli. Indické pravidlo na cizince: musejí se zmást, pak určitě pustí chlup. U jednoho prodejce dáváme kafíčko a sušenky. Po zemi se plazí žebrající kluk. Asi obrna. Na rukou má takové gumové šlapky. Včera odpoledne, jak jsme kupovali tu rezervaci, tak jsme mu dali nějakou tu rupku. Bus měl odjíždět v 7.30, ale teprve v 7.40 ho přistavili k nástupišti. Nandáváme naše bágly do zavazadlového prostoru. Okolo 8 konečně vyjíždíme. Už nám není špatně a tak se aspoň chvílemi můžeme soustředit na cestu. Nejdříve jedeme skoro po rovině. Silnice je poměrně široká, minimálně pro dva náklaďáky, ale vyasfaltovaný je jenom pruh přesně uprostřed. Takže řidiči jedou ve středu a pouze v případě, že se míjejí s protijedoucím kamiónem, tak oba sjedou ke straně, tak aby se vzájemně mohli vyhnout. Bohužel ty části silnice, co nejsou vyasfaltované, připomínají spíš polní cestu. Na jízdu typu plyn-brzda jsme již zvyklí. Po hodině a půl potřebuje Gába zastavit na záchod.
      Pak vjíždíme do nějaké rezervace – po straně silnice je vidět cedule. Začínáme stoupat serpentinami nahoru a dolů. Cestou stavíme v nějaké vesnici. Na 15 minut. Postupně se jdeme oba vyčůrat, tak aby byl neustále jeden z nás u báglů. V půl dvanácté jsme v Satně, respektive se to dozvídáme, když jsme někde v nějakém městě zastavili na ulici. Prý: Yes, Satna, railway station… A průvodčí ukazuje, a abychom vystoupili. Chceme si vzít bágly ze zadu busu. Ale ani jsme si nevšimli, že se přesunuly na střechu. A tak nám je podávají dolů. Asi nic nechybí. Bereme jednoho motorikšáka na nádraží. Asi to není moc daleko, ale souhlasíme s cenou 20 Rs. Je 11.45. Ptáme se na vlak do Varanasi. Prý jede v 11.40 z druhého nástupiště. Tak kupujeme lístky a letíme na 2 nástupiště. Právě přijíždí vlak. Nasedáme do druhé třídy. Prkenné lavice natřené na světlemodro. Je poměrně plný, ale Indíci, když nás vidí, tak na zdánlivě plné lavici jsou rázem dvě volná místa. A tak nás sedí v jednom oddělení asi 10. Jo a dva jsou nad námi, v prostoru pro zavazadla. Gába, se jen tak zeptala, že je to nějaký divný vlak. A tak suverénně odpovídám, že je to courák a že asi mají v Indii více druhých tříd. Lidé ve vlaku jsou takový jiní, než jsme potkávali dosud. Takoví příjemní. Dokonce nám dali i kus hroznového vína. Po dvou hodinách stavíme v nějaké stanici. Lidé vystupují. Nějaký mladý Indík si k nám sedá a snaží se nám něco vysvětlit. Že prý je kancelářský úředník a že umí Anglicky. Nějak to nemůžeme pochopit. Vysvětluje, že jsme v Rewe. Tady prý vlak končí. A vrací se zpět, odkud přijel. My jsme nastoupili do špatného vlaku. Prostě jsme to zvorali. Indík říká, že jsme asi první turisté, co přijeli do Rewy. Radí nám, že nejlépe pro nás bude se vrátit tím samým vlakem, co jsme přijeli zpět do Satny. A zkusit to dalším vlakem do Varanasi, že máme Journey ticket. Nejdříve to moc nechápeme, ale znamená to, že můžeme jet kterýmkoliv vlakem ten den. Kupujeme lístek zpět do Satny za 11 Rs, nasedáme a po chvíli jedeme. Opět jsou Ti lidé takoví jiní. V 16.30 jsme zpět tam, kde jsme byli před 4,5 hodinami. I když to byla zajížďka a cesta špatným směrem, tak jsme toho nelitovali. A zhodnotili jsme ji jako hezkou.

Muž obětuje vodu vodě   Cyklorikšák únavou usnul
Muž obětuje vodu vodě   Cyklorikšák únavou usnul

      Jdeme se opět postavit do fronty, abychom se dozvěděli, kdy nám jede další vlak. Máme jít do vedlejší budovy, kde je prý rezervační kancelář pro turisty a sleeper vagóny. Vystáli jsme asi 15 minutovou frontu a dozvěděli jsme se, že náš vlak jede před 8 večer. Všechna místa jsou sice obsazená a dalších 30 lidí je na čekačce. Ale prý to nevadí. Máme nastoupit normálně do vlaku a zkusit si koupit místo na spaní od conductora. Před nádražím pokládáme na jedno místo naše bágly, já u nich zůstávám hlídat a Gába jde koupit vodu a sušenky. V tom přichází ke mne jeden Thai. Povídá, že je fotograf a že je z Bangkoku. Je tu s přítelem a teď se vrátili z Nepálu. Prý je v nouzi. Má jen dolary a tady není žádná banka, ve které by mohl vyměnit peníze. A potřebuje jet dnešním vlakem (stejným jako my) do Varanasi. Jestli bychom byli tak ochotní a vyměnili mu 50 USD za Rupie. Máme ještě poměrně dost vyměněných z Agry a tak souhlasím. Říkám, že kurz 41:1 a on souhlasí. Vyndávám stranou uložené peníze a odpočítávám 2050 Rs a on mi dává 50 USD. Kontroluji jí a vypadá v pořádku. V tom se rozhlížím a okolo nás se vytvořil rázem hlouček asi 15 Indíků, zvědavých co pak to tak děláme a zda se taky nějaká ta Rupka na ně nedostane. Jak šla Gába pro tu vodu, tak tam potkal Jessicu z UK. Blondýnka. Asi tak 25 jí může být. Má po škole a teď cestuje okolo světa. Sama a je pěkně ostrá, obzvláště na Indíky. V Indii je už 3 týdny a za týden odlétá do Thajska. Její strýc tam vede nějakou misionářskou školu a učí místní děti Anglicky. A má namířeno stejným, vlakem do Varanasi a taky nemá rezervaci. Cestuje z Goy, od móře. Už víc než 20 hodin. Má podobné zkušenosti s místníma jako my. Vypráví nám, jak je to hrozný, že na ní Indiáni neustále civí, a jak se jí pořád každý druhý pokouší podvést.
      Do odjezdu vlaku zbývají 2 hodiny a tak se jdeme někam navečeřet. Po chvíli hledání nacházíme přímo před nádražím hotel s restaurací. Dokonce tam mají i trochu klimatizováno. Ceny nejsou až tak vysoké a jídlo je celkem dobré. Ale při placení po nás ještě chtějí daň. Prý jako lepší hotel jí musejí platit. A rázem ta jídla vycházejí dráž. No nic, holt další zkušenost. Vracíme se zpět na nádraží a jdeme na nástupiště. Tentokráte správné, ale ještě se radši ptáme nádražáka na nástupišti. Jo jsme správně, ale vlak má půl hodiny zpoždění. Nastupujeme dovnitř a hned jdeme ke conductorovi. Rádi by jsme koupili aspoň jedno či dvě místa na spaní ve sleeper třídě. Ale prý full. No co se dá dělat. Pokládáme naše bágly u jedněch dveří, hned vedle záchodků a usedáme na zem. Cesta má trvat asi 9 hodin. Občas na střídačku usínáme. Na zemi, ve špíně a mezi šváby. Pořád okolo někdo chodí. Občas dokonce někdo ukazuje na dveře a něco povídá. Asi chce vystoupit. Ale Jessica se s nimi vůbec nepárá. Se slovy: The next door, ukazuje někam do vedlejšího vagónu. Asi tak ve dvě ráno se uvolnilo místo na jedné lavičce. Přesunujeme se tam i s věcmi a opět tak nějak na střídačku usínáme.

Spací vagón - druhá třída   Šváb - náš společník ve voze
Spací vagón - druhá třída   Šváb - náš společník ve voze

Den 8.  Den 9.  27.2.2006 (pondělí) Den 10.