Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 5.  Den 6.    24.2.2006 (pátek)  Den 7.
Cesta autobusem z Agry do Khajuraha
- Madhya Pradesh -

      Vstáváme ve 3.15. Rychlá ranní hygiena a zabalit všechny věci a hlavně mramor, tak aby vydržel naše další putování. Přesně ve 4 opouštíme hotel. Venku je naprostá tma. Je tu a tam svítí nějaké světélko. V recepci nikdo není a branka u hotelu je zamknutá. Tak přelézáme plot. Nikde nikdo. Jdeme hledat tuktuka, který by nás odvezl na autobusové nádraží. Několik kopáčů už kopají díru do silnice. Támhle je tuktuk. Ve vnitř spí zkroucený tuktukář na zadním sedadle. Budím ho a vysvětluji, že chceme odvézt na autobusové nádraží. Za 40 Rs nás veze tmou tmoucí. Sice mu funguje vepředu jedno světlo, ale to je jako plivnutí do moře. Za půl hodiny jsme na místě. Ptáme se, který bus jede do Khajuraha. Prý tento, odjíždí v 5 hodin. Ukládáme oba naše bágly do zavazadlového prostoru autobusu. Indík, který je tam pokládal, chce hned 10 Rs. Prý za manipulaci. Máme ještě asi 20 minut do odjezdu a tak si jdeme koupit něco k snídani. Gába si kupuje nějaký bílo průhledný kostky. Jsou to dýně, ale je to hnusný a tak to rozdává lidem okolo. Já si kupuji tři taštičky, podobné jako včera. Dvě jsem snědl, ale tu třetí už do sebe nedostanu. Nejsou moc dobré. Bus je poloplný a těsně po 5 se dává ještě ve tmě do pohybu. Průvodčímu platíme 150 Rs za oba. Po asi dvou hodinách jízdy, už to Gába nemůže vydržet. Potřebuje na malou. Řidič zastavuje někde v polích. Za mírných úsměšků mužů v buse se jde Gába vyčůrat.
      Za další dvě hodiny přijíždíme do většího města - Gwalior. Autobus tu zastavuje na autobusovém nádraží prý budeme pokračovat asi tak za 30 minut. První jde na záchod Gába. Pak jdu na velkou já. Před záchodem nabírám takovou plechovku s vodou. Záchody vypadají úděsně. Takové malé, nízké kobky s tureckými záchody a plechovými prorezlými dveřmi. Smrad. První dvě, které jsem otevřel, byly plné až po okraj. Teprve až ta třetí kobka vypadala jakžtakž použitelně. Smotat kraťasy tak jako do sebe, abych je náhodou nevymáchal v těch sračkách na zemi. Vykonat potřebu a zalít to z té plechovky. Zrovna dvakrát to neodtéká. Venku stojící Indík chce za použití záchodu 5 Rs. Gába má průjem a jde ještě jednou. Říkala, že jedna Indka ani do té kobky nezalézala. Prý je vyčůrala přímo na zem před kobkou. Já se jí ani nedivím. Mezi tím, co jsem byl na záchodě, nám přendali bágly za Gábiny asistence do vedlejšího autobusu. Prý tento se vrací zpět do Agry.

Autobusové nádraží Gwalior   Náš autobus
Autobusové nádraží Gwalior   Náš autobus

      Pokračujeme dále. Platíme 270 Rs za zbytek cesty. Jsme z toho kodrcání unavení. Občas usínáme. Držím batůžek a fotobrašnu, tak aby mi ji nikdo neukradnul. Ve 12 jsme v Jhansi. Na 20 minut zastavujeme. Gába opět jde na záchod a já zůstávám hlídat u autobusu, aby nám někdo mezi tím neukradnul naše bágly. Už i mne začíná bolet břicho. Asi ve 2 odpoledne někde stavíme. Je to taková větší vesnice kdesi. Gába opět vybíhá vyhledat soukromí pro vykonání potřeby. Nějak jí to trvá. Řidič už nervózně podruhé troubí a pomalu se rozjíždí. Já se z toho mohu zcvoknout. Co by tu chudák ženská dělala, sama, bez peněz a bez dokladů. A co já s dvěma báglama. Tak rychle jdu za průvodčím a snažím se mu vysvětlit, že ještě musí počkat na mojí spolucestovatelku. Kývá hlavou, že jo, že počkají, než doběhne.
      A už Gába běží. Usmívá se. Stihla to. Dozvídám se, že si to prý s průvodčím domluvila, že na ní počkají. Říkala mi, žádný záchod tam nebyl, dřepla jsem si někde za nějakým valem, hned vedle 2 prasat a několika slepic. Opodál konali potřebu nějací Indíci z našeho autobusu. Nemohli se prý vynadívat. Ještě jednou někde v nějakém městě zastavujeme. Kupujeme vodu a 3 čapáti po 3 Rs. Už se asi blížíme ke konci našeho dnešního trmácení. Nějaký Indík se zkouší námi bavit. Prý pracuje v Jhansi. Jede do Khajuraha na jeden den podívat se na taneční festival a bude spát v hotelu Bela Italy, za pouhých 150 Rs na noc. Jsme v Khajurahu. Vystupujeme a vyndávám ze zadu naše bágly. Indík, který je má na starosti chce opět 10 Rs za manipulaci. Už mne to štve a tak říkám, že nic nedostane, že se jich ani nedotknul. Neprotestuje.

Děti žebrající v Jhansi
Děti žebrající v Jhansi

      Odmítám několik hotelových naháněčů a rikšáků a jdeme za tím Indíkem do toho jeho hotelu. S námi jdou další dva hučáci – Indíci, co pořád do nás hučí o výhodnosti právě toho hotelu, co oni doporučují. Hotel Bela Italy vypadá jako skutečný hotel. Po dlouhé době (a na dlouho). V recepci se ptám, zda mají volné pokoje. Ukazují nám pokoj v přízemí s oknem do dvora s klimatizací za 250 Rs. Nechceme. Říkám, že je to moc drahý. Ukazují nám jiný. Prý za 150 Rs. Tak ho bereme. Další pravidlo, na které jsme v Indii přišli je, že pokud Vám nabízejí nějaké zboží a pak podobné zboží o polovinu levněji, tak to levné zboží sice splní svůj účel, ale jinak je to aušus. Jak jsme zjistili, tak v koupelně nesvítila žárovka, nesplachoval záchod (evropský) a tak se musel zalévat kýblem (to jsme absolvovali za ty 3 dny aspoň 30 krát) a sprcha tekla takovým malým čůrkem, jak byla zanesená vodním kamenem. Aspoň tu sprchu jsme trošku pročistil nůžkami, aby aspoň ta voda tekla pořádně. Záchod jsme oba ihned vyzkoušeli. Oba máme pěkný průjem a začínáme brát živočišný uhlí a immodium, co jsme dostal od kolegy před odjezdem. Prý je dost dobrý na zastavení průjmu. Následující dva dny jsme fungovali s několikahodinovými přestávkami jako průtokové ohřívače horkého černého kafe.
      Jdeme se podívat po okolí hotelu. Khajuraho je shlukem hotelů, restaurací, obchůdků a stánků nedaleko západní skupinky chrámů. Khajuraho bývalé čandélské hlavní město je dne s poklidnou vesnicí. Na tržišti kupujeme mandarinky a v jednom obchodě kupujeme balenou vodu a toaletní papír. Rulička za 50 Rs. Pěkně drahý. Támhle je vstup do parku, kde se nacházejí nejlépe zachovalé chrámy. Půjdeme se tam podívat zítra ráno. Začíná se stmívat a tak se vracíme pomalu do hotelu. Návštěva toalety a pak se jdeme navečeřet do restaurace na střeše našeho hotelu. Má to být taková pseudo-italská restaurace. Dole na ulici utichá provoz a dokonce i to věčné troubení tuktukářů a řidičů všelijakých střepů. Zkouším těstoviny. Měli to být nějaké italské těstoviny, ale jsme v Indii a tak se všechno musí brát s rezervou. Větší, anebo radši s velkou rezervou. Po večeři opět utíkám na pokoj. Průjem nepřestává. Beru si několik tabletek immodia, živočišného uhlí a endiaronu. Moc to ale nepomáhá…

Khajuraho - západní skupina   Indický nákladní vozík
Khajuraho - západní skupina   Indický nákladní vozík

Den 5.  Den 6.    24.2.2006 (pátek)  Den 7.