Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 45.  Den 46.  5.4.2006 (středa)  Den 47.
Ramnagar - Corbett tiger reservation
- Uttaranchal -

      Nespí se mi moc dobře. Po 4-té ráno se budím. Někteří lidé vystupují a tak si beru boty a jdu se podívat, kde že to jsme. Dozvídám se, že ještě jednu stanici. Je tu jeden mladý indík, co neumí moc anglicky, ale přesto si chce povídat. Nabízí nám odvoz na safari za 1000 Rs. Ale díky jazykové bariéře mi ani nedokáže pořádně vysvětlit, co že za ty peníze nabízí a co uvidíme. Nějak se ho nemůžu zbavit. Chceme najít ubytování, vyměnit dolary za rupie a vyhledat výlet do Corbett tiger reservation. Gába chce mermo moci vidět divoké slony. Mladík nám slibuje levné ubytování – 200 Rs za noc. OK souhlasíme, že nás tam zavede. Když vlak zastavil, tak akorát svítá. Bereme bágly na záda a vyrážíme. Ramnagar je konečná stanice a nádraží je tak 1km daleko od města. Zavádí nás do nějakého hotýlku. Nic moc. Špína a majitel chce 400 za noc. Tak se rozčiluji, že nám sliboval levný ubytování. Odcházíme pryč.
      Mladík nás dobíhá se slovy, že Ok, že nás zavede do levného hotelu. Po chvilce jsme u hotelu Everest – doporučovaný v LP. Ukazují nám pokoj za 300 Rs. To je moc říkám. Slevují na 250. Pořád je to dost. Říkám, že jsme se dohodli, že nás zavede do hotelu za 200 Rs. Majitel kývá hlavou a ukazuje nám ošklivý pokoj bez oken – prý za 200. Nemáme zájem. Možná později. Jdeme se podívat jinam. Mladík odchází naštvaně pryč. Jsme na hlavní ulici. Gába kupuje nějaký cukrovinky. Já jsem naštvaný. Mám bágl na zádech batůžek na jednom rameni a foťák na druhém a Gába si jde kupovat cukrovinky. Tak jsme se pohádali. Ostřejší výměna názorů. Zkoušíme najít jiný hotel. Zase ošklivý. Nějak je napjatá atmosféra a pořád se dohadujeme. Dáváme massala tee (po 5 rupkách) a rozhodujeme se vrátit zpět do hotelu Everest a vzít ten pokoj za 250. S bágly na zádech vstupujeme do hotelu. Tam nás vítají a zavádějí do pokoje, ale do jiného, než ráno. Tak říkáme, že ten vedle je větší a hlavně světlejší. OK. Máme ten větší pokoj. Zapisujeme naše iniciály dole do knihy a platíme jednu noc. Vybalujeme některé věci a dáváme sprchu.
      Je něco před půl desátou, když jdeme ven. Hledáme banku, abychom vyměnili peníze. Našli jsme, ale banka otvírá až v 10. O kousek dál je jiná, ale taky má zavřeno. Ani u třetí jsme moc nepochodili. Dveře sice mají už pootevřené, ale jen na malý průlez a visí na nich mohutný řetěz. Tak tím průlezem prolézám dovnitř. Dozvídám se, že tu nemění peníze. Pouze v Bank of India nám peníze vymění. Vracíme se k té druhé bance. Taky má dveře napůl zavřené-otevřené. Řetěz a visací zámek. Ve vnitř jsou lidé, ale peníze nemění. Zkoušíme ještě tu první banku. Pro změnu má úplně zavřeno. Před dveřmi stojí Indík – strážný. Tak čekáme chvilku. Strážný ukazuje, že dovnitř nesmíme a ukazuje na jednoho Indíka v košili s kravatou a kývá hlavou. Prý je to manager. Tak se mu snažíme vysvětlit, že potřebujeme vyměnit dolary za rupie. Manager říká, že dneska je stávka. Že dneska banky stávkují a stejně tady peníze nemění.Ale prý nám dá adresu, kde nám peníze vymění. Zachází do banky a my čekáme. Po pěti minutách se vrací a mlčky nám dává kousek papírku s napsanou adresou. Tak jdeme hledat onu adresu. Ptáme se po prvé, po druhé, po páté. Posílají nás furt dál. Od čerta k ďáblu. A zase zpátky. Už se ptáme co 10 metrů. Asi jsme to našli – obchod s nábytkem. Je tam nějaká slečna a kluk. Ukazujeme jim lísteček. Posílají nás zase dál. Tam nás zase posílají zpět do toho obchodu s nábytkem. Tak zase ukazujeme lísteček a říkáme, že potřebujeme vyměnit dolary. Prý už peníze nemění. Ale prý nám dají adresu, kde nám peníze vymění. Ne, to se mi nelíbí. Nevzdávám se tak lehce a tak ten kluk, že nás tam dovede.

Termitiště   Parkem protéká řeka   Gaviálové
Termitiště   Parkem protéká řeka   Gaviálové

      Klučina nás vede na roh další ulice. Je tam takový malý obchůdek se vším možným k jídlu. Mladý Indík, co tam sedí říká, že nám dá kurz 42,5 za dolar. Souhlasím. Někam volá. Chce pas a oněch 100$. Posílá dalšího klučinu s pasem a dolary kamsi. Chvilka napětí. Po pěti minutách se Indík vrací s kopií pasu a penězi. Kontroluji je. Je to OK. Máme rupie a tak jdeme hledat Sorbet Tiger Reservation Office. Ptáme se na poště někoho. Prý neví, není místní. Tak jdeme dál po hlavní ulici do mírného kopce. A už nás hákují do jedné Safari agentury. Ať jdeme dovnitř, že nám to všechno zadarmo vysvětlí. A už nám to manager vysvětluje. Že nejlepší je jet na safari na noc a zítra zpět. Že to stojí 2200Rs na osobu. Ubytování v Dormitory stojí 200Rs na osobu. 450Rs je vstupní poplatek za vstup do parku. 150 Rs se platí za auto a 50Rs za řidiče. Průvodce, bez kterého se pozorovat slony a tygra nesmí, stojí 175 Rs krát dvě vyjížďky. Tak vysvětluji, že ubytování máme tady v hotelu a že jsme plánovali jet na safari dnes odpoledne a zítra ještě jednou dopoledne. Indík hned na to odpovídá, že můžeme jet do Birjany na půldenní safari, ale že tam máme jen 30% pravděpodobnost, že uvidíme divoké slony. A že zaplatíme se vším všudy 2000Rs. A to ještě jednou za druhý safari dopoledne.
      Snažíme se to s Gábou přebrat a rozhodnout se. Mně se nechce dávat 6000Rs za vizi jakého si safari na divoké slony. A tak se asi čtvrt hodiny nemůžeme dohodnout. Vždy ještě můžeme jet busem. Prý je to nic moc, ale aspoň něco. A tak si to nechávám přepočítat znova. Teď jsou ceny trošku jiný – nižší. Říkám přesto, že je to moc drahý. V tom jeden Indík povídá, že Dormitory už nejsou na dnešní noc volný. Že ubytování bude v bungalovu s AC za 1500Rs na noc. V tom případě by nás to přišlo na 4900Rs pokud dobře počítám. A že děkujeme, a že se rozhodneme. Odcházíme pryč. Jdeme se najíst. Gába vybírá restauraci. Přepočítáváme peníze. Rozhodujeme se, že na to máme, ale opravdu těsně, že už nám nezbude žádná Rupka. Dávám Tomato soup. Gába si objednává Thali s rýží. A samozřejmě 2x Lassi a kolu. Indík mi přináší takovou malou misku a ještě vylitou polévku. Tak se rozčiluji, že to si snad dělají srandu. Tak mi přinášení větší porci – prý extra přídavek. Gábě přinášení omáčku s rýží. Jíme to dohromady. Nic moc a to to stálo 154 Rs.
      O kousek výše (podle stožáru vysílačky) konečně nacházíme Office od Corbett Tiger Reservation. Snažíme se dopátrat postupu. Nějaký Indík nám dává kusé informace, ale že paní je na obědě. Prý přijde ve 2. Pak si můžeme zaplatit bus na výlet a Dormitory jsou plný. Potkáváme tam dva asi 40-ti letý Brity. Mají sebou dvě děti. Tak 10 a 6. Chvilku se s nimi bavíme. Prý tu byly kdysi před 12-ti lety a teď jedou ukázat divoké slony i svým dětem. Prý, že to fakt stojí za to. To asi rozhodlo. Vracíme se zpět dolů ulicí k oné agentuře. A pokud dodrží cenu, tak že to bereme. Souhlasí. Zůstávám v agentuře a Gába jde koupit okurky, mandarinky, vodu a sušenky. Prý to ale nepotřebujeme. Já jdu s jedním Indolem zpět do Office Corbett Tiger Reservation. Sejdeme se v hotelu. Ta pani tam ještě není. A tak čekáme. Po asi 15- ti minutách konečně přichází. Dozvídám se, že room za 1500Rs není volný. Prý za 1700Rs. Tak říkám, že ne, že to je moc drahý a chci odejít. Pani povídá, že jsou volný Dormitory za 200Rs (předtím nebyly a teď jsou?!?!). Tak to beru. Vyplňuji standardní údaje a kontaktní adresu pro případ smrti, či úrazu. Platím 1500R za vstup do parku včetně ubytování v Dormitory (to, že v tom není 2x průvodce samozřejmě netuším). Vracím se zpět k našemu hotelu a cestou ještě kupuji dvě vody. Indík – náš řidič, se kterým jsem byl v Office, povídá, že za 10 minut bude před hotelem s Gipsy (Indická mutace amerického Džípu). Na pokoji na mne čeká překvapení. Gába koupila 5x2 litry vody, 1Kg banánů, 2Kg okurek, 3Kg mandarinek a 3 balení sušenek. Takže máme vody, že by jsme se v tom mohli koupat :-). Dáváme ještě rychlou sprchu. Dobalujeme co ještě Gába nestihla, když už troubí před hotelem Gipsy. Bereme na záda bágly a jdeme dolů. Oznamujeme to v hotelu, že odjíždíme, že jsme změnili plány. Je přesně půl třetí, když ukládáme bágly a všechny ostatní věci do džípu.

Opice   Na planině jsou ohořelé stromy   Divocí sloni
Opice   Na planině jsou ohořelé
stromy
  Divocí sloni

      Jedeme. Na benzínce kousek nad Corbett Office Indík zastavuje a chce zálohu – 1000Rs. Kupuje benzín. Jedeme. Po asi 5 km přijíždíme do lesa. Vpravo dole teče řeka. Míjíme značku zákaz troubení. Tak se to snažím našemu ostošest troubícímu řidičovi vysvětlit. Že nechceme, aby troubil. Pokyvuje hlavou a skoro už vůbec netroubí. Jen v serpentinách, kdy se několikrát tak tak vyhýbáme protijedoucím vozidlům. Po asi půl hodinové jízdě přijíždíme k hlavní bráně vstupu do rezervace. Vyplňujeme obvyklé ubytovací údaje. Dostáváme poučení, že se nesmí vystoupit z auta, fotit s bleskem a troubit. Indík nám přeje hodně štěstí. Tak jedeme. A stojí to za to. Krásná krajina. Široké koryto řeky vinoucí se chvílemi dole pod námi, skoro bez vody, plná obrovských balvanů. A pak zase o kousek dále projíždíme přímo po dně koryta mezi těmi obrovskými hromadami balvanů. Všude je plno divoké zvěře. Opice, daňci, jeleni a obrovská termitiště. Na jednom ostrohu řidič zastavuje a že se můžeme jít podívat o cca 10 m dál na řeku pod námi. Je tam cedule The Gharial Gavialis gangeticus. Dole pod námi, asi tak 50 metrů se ve vodě povaluje skupinka těchto předpotopních příšer – Gaviálů. Potkáváme divoké pávy a kohouty. A taky vidíme divoké slony. Gáby přání se splnilo – vidět divoké slony.
      Po asi 2 hodinové cestě krajinou nahoru a dolu nedaleko řeky, kde plavou obrovské ryby, přijíždíme k oplocenému areálu – Dhikala. Okolo celého areálu jsou natažený dráty, do kterých se pouští elektrický proud. Tábor je tvořen shlukem asi 15 domků. V jednom budeme spát. Je tak hodina do západu slunce. Najímáme průvodce a opět vyjíždíme na safari, pokud se tak tomu dá říkat. Průvodce dobrou angličtinou povídá o parku. Jak je veliký, že tu žije na 120 tygrů a žádný lev. 650 slonů, 600 druhů ptáků a na 30.000 kusů spárkaté zvěře, co slouží jako potrava právě pro tygry. Jak jedeme, tak vidíme 50-ti hlavé stádo divokých slonů asi tak 200 metrů daleko. O kus dál zase 200 hlavé stádo daňků. Sloni ale i ostatní chodí navečír pít z řeky. Projíždíme okolo několika stojících torz ohořelých stromů. Prý vždy v únoru vypalují starou trávu, aby uvolnila místo nové. V tom průvodce ukazuje něco vedle džípu. Je tam tygří stopa. A chvilku po tom slyšíme tygra řvát někde kousek od nás v džungli.
      Pomalu zapadá slunce. V půl sedmé se vracíme zpět do tábora. Po setmění nesmí být nikdo mimo tábor. Zavírají bránu a pouští do ní elektrický proud. Průvodce něco po mně chce. Nějak mu nerozumím a tak ukazuji na řidiče – menší nedorozumění. Průvodce chce peníze a já myslel, že chce formulář pro vstup do parku. Platím mu 175R. Pak jdeme na recepci se zapsat. Ukazují nám hromadnou ubytovnu – Dormitory. Není tam žádné světlo a proto si všichni svítí baterkami případně čelovkami. Dostáváme polštář, prostěradlo a vlněnou deku. Není to tak hrozné v tom šeru. V domku je jedna velká místnost a v ní čtyři třípatrové palandy. Vybíráme jednu volnou. Gába bude spát uprostřed a já dole. Bágly necháváme na zemi vedle palandy a svazujeme je řetězem. Dávám sprchu. Je trochu podivná. Je tam skoro tma, není tam žádný věšák na pověšení oblečení. Dveře se samy otvírají a tak je furt musím jednou rukou držet a ještě ke všemu je někdo napřel nějakým emailem, tak že lepí. Pod jedním přístřeškem, uprostřed tábora, je kino. Pouštějí tam dokumentární film o rezervaci. Taková trochu slátanina. Zvířata jsou tam však hezká. Vidíme sotva poslední třetinu. Víc jsme nestihli. Po skončení filmu něco jíme, z našich bohatých zásob. Pak jdu na záchod. Nesvítí tam světlo a tak si svítím čelovkou. Ještě, že jim aspoň funguje splachování. Před záchodem jsou tři umyvadla a zrcadlo a tak se po 4 dnech holím. Někdy před desátou jdeme spát.

Stádo daňků - potrava pro tygry   Západ slunce v Corbett tiger reservation   Tygří stopa
Stádo daňků
- potrava pro tygry
  Západ slunce
v Corbett tiger reservation
  Tygří stopa

Den 45.   Den 46.  5.4.2006 (středa)  Den 47.