Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 43. Den 44.  3.4.2006 (pondělí) Den 45.
Jaipur - Růžové město, Hawa Mahal a Jantar Mantar
- Rajasthan -

      Vstáváme v sedm. Gábě není moc dobře. Bolí ji v krku a má špatnou náladu. Možná ji nafoukalo včera v tom autobuse a asi vstala levou nohou z postele. Jdeme se nasnídat na střechu. Dávám toasty s medem a kafíčko. Gába si objednává jogurt s banánem a medem. Navštěvuji onu místnost, kam i císař pán chodí sám. Musím na to zaklepat, ale vypadá to, že průjem je nadobro zažehnán. Gába se nějak potí a nějak se jí ani nikam nechce chodit. Ale nakonec vyrážíme do centra Jaipuru. Jaipur se někdy nazývá taky jako Růžové město, neboť jej nechal Ram Sinh v roce 1876 u příležitosti návštěvy krále Edwarda VII natřít na růžovo - symbol pohostinnosti. Jaipur má asi 2 milióny obyvatel a je hlavní město Rajasthanu. Nejdříve navštěvujeme onen super obchůdek s nápoji a dáváme každý papája shake. Podle mapky v LP jdeme na hlavní vlakové nádraží, abychom si koupili zpáteční lísky z Delhi do Ramnagaru (Corbett Tiger Reservation).
      Cestou potkáváme několikrát velblouda, jak táhne vůz. Holt Rajasthan je země velbloudů. Je vedro a slunce pálí o sto šest. Gábě to nějak dneska nesvědčí a skoro nemluví. Po asi 20 minutách jsme konečně před nádražní budovou. Vcházíme dovnitř. V budově je příjemný klimatizovaný chládek. Je tu plno okének, ale u každého stojí ve frontě aspoň dvacet Indíků. Ale je tu taky okénko rezervační kanceláře pro zahraniční turisty a válečné veterány. Bereme u okénka dva formuláře a vyplňujeme všechny údaje (jméno a příjmení nás obou, kdy, odkud a kam chceme jet, čísla našich pasů a víz a taky kdo je vydal a naše adresy). Jdeme k okénku. Před námi Indíkovi vyřizují jeho žádost. A už jsme na řadě. V tom přistupuje odněkud nějaký jiný Indík a hned se cpe hlavou k okénku. A to jako do když do mne střelí. Takhle se mne snažit předběhnout. Odstrkuji ho se slovy, aby počkal. Tváří se udiveně. Asi nečekal, že bych protestoval, když mne předběhne. Ukazuji Indíkovi za přepážkou oba formuláře. Chceme Sleeper class do Ramnagarau a zpět. Chvilku něco ťuká do počítače a pak říká suše Yes a cenu 580Rs. Platím požadovanou částku a dostáváme vytisknuté jízdenky. Kontroluji na nich všechny údaje. Odjezd je zítra večer z Old Delhi RS.
      Gábě se motá hlava a tak ještě zůstáváme sedět v klimatizované místnosti dalších deset patnáct minut a odpočíváme. Zvedáme se a vycházíme ven do té rozpálené trouby. Přímo před budovou zkouším jednoho cyklorikšáka, za kolik nás odveze na Autobusové nádraží. Po chvilce jsme se dohodli na 10 Rs. Není to moc daleko. Tak 5 minut jízdy. Nasedáme a za chvilku tam jsme. Před nádražím dostáváme ihned nabídky na jízdenky, kam jen budeme chtít. Už jim ani neodpovídám. Procházíme bránou a jdu se zeptat, kde prodávají lístky do Delhi. Ale posílají mne někam doprava. V LP píšou, že Lux bus jezdí ze 3-tího nástupiště. To je úplně vpravo vzadu. Mají tam ceduli s časy, kdy odjíždějí jednotlivé autobusy. Vybíráme ten v 13.00. Je u něj cena 250 Rs. Jdu k okénku a chci ten, co jsme si na zítra vybrali. Je tam takový postarší Indík. Píše čas a zítřejší datum na papírek a ještě mi ho ukazuje. Vedle něho sedí pořádně tlustý Indík. Bere si od toho staršího napsaný papírek a klofe něco do počítače. Chce za dva lístky 520 Rs. Prý těch 10 Rs je jako manipulační poplatek za rezervaci. Platím požadovanou částku a na oplátku dostávám oba lístky. Kontroluji je. Oni nám vydali lístky na dnešní den. Tak to jdu hnedka reklamovat. Tlustý Indík říká, že za to můžu já, že jsem špatně nadiktoval datum. Oba Indíci se chvilku mezi sebou o něčem baví (asi kdo za to může). Ten starší mu asi vysvětluje, že jsem skutečně chtěl lístek až na zítra a ne na dnešní den. Dostáváme nové lístky. Na zítra na 13.00. Ale asi za trest nám dali lístky, co nejsou vedle sebe.

Rajasthan je země velbloudů   Škoda Auto   Hawa Mahal (Palác větrů)
Rajasthan je země velbloudů   Škoda Auto   Hawa Mahal (Palác větrů)

      Před autobusovým nádražím chytám opět dalšího cyklorikšáka a zkouším, za kolik by nás odvezl k Hawa Mahal. Nakonec jsem ho uhádal na 15 Rs. Mělo by to být tak 5 km daleko. Ale jedeme tam aspoň dvacet minut. Neboť je asi dopravní špička. Vlastně dopravní špička je v Indii každý den od rána, do pozdní noci. Projíždíme okolo Chandpol Gate, což je vlastně brána v opevnění starého města. Za ní je Chandpol Bazar. Je to dlouhá ulice, lemovaná obchůdky. Jeden vedle druhého. Všeliké možné i nemožné zboží. Všechny domy ve starém městě jsou natřené na takovou růžovo-oranžovou pořádně zašlou barvu. Vystupujeme před vstupem do paláce, kde se nachází Palác větrů. Gába říká, že jí je moc špatně a že si radši půjde lehnout zpět na hotel. OK domluvíme rikšáka, aby Tě tam odvezl. Ale nemáme vodu a tak říkám Gábě, aby tu počkala chvilku ve stínu podloubí, že jsem za chvilku zpátky. Někde koupím vodu. Jdu hledat obchůdek, kde prodávají balenou vodu. Zacházím do nějaké vedlejší uličky. Ale asi ne moc dobře, protože tady prodávají ve všech obchůdkách zlato, stříbro a šperky. O kousek dále zase pro změnu hadry a papírnické potřeby. Konečně, balená voda dva litry Class 1. tak beru dvě flašky a platím 40 Rs. Beru lahve a už už se otáčím, ale tu jsem si všimnul, že je dole napsaná cena MSRP 18 Rs. Tak to ukazuji Indíkovi a chci drobné zpátky. Ale ten hned začal něco bleptat o chlazení. Už mne s tím fakt štvou, ok tady máš vodu a vrať mi zpět peníze. Já tu vodu nechci. Indík se tváří hrozně kysele, ale vrací mi zpátky 4 Rs. Asi začínám být na ně až neurvalý.
      Vracím se ke Gábě. Stojí tam ve stínu. Je celá bílá ve tváři. Přímo před námi zastavuje jeden cyklorikšák. Tak mu vysvětluji, kam chci, aby Gábu odvezl Ajmer road a hotel Pearl palace. Indián kývá hlavou a chce za to 30 Rs. Ne, to je moc a nabízím mu 20 Rs. Po chvilce souhlasí. Gába usedá na sedadlo. Rikšák to rozšlapává a po chvilce se mi oba ztratili v ruchu hlavní ulice. Já se rozhoduji nejít dovnitř Hawa Mahal paláce. Podle LP to prý ani nestojí zato. A jdu se podívat na průčelí. Ve všech průvodcích je vyfocený jako hlavní atrakce v Jaipuru. Je to sotva 200 metrů daleko hnedka za rohem. Fotím. Hawa Mahal byl postaven v roce 1799. Je to pětipodlažní budova s okny s jemně řezaného pískovce – příklad rádžpudského umění. Palácové dámy odtud pozorovali cvrkot na ulici. Člověk ale nesmí být tak moc velký detailista, neboť všechny arkády na okýnky jsou doslova nadesraný horou holubími hovny. Přímo proti Větrnému paláci je řada obchodů s různými atrakcemi pro zahraniční turisty. Všelijaké šátky, kabelky a sošky. Nějaký Indík mne láká někam nahoru. Prý tam má obchod se stříbrnými šperky. Povídá, že tam odtud je mnohem hezčí výhled na Hawa Mahal. Ignoruji ho a jdu najít vstup do Observatory – Jantar Mantar.
      Cestou ignoruji asi 5 nabídek na odvoz kamkoliv. Prý za 10 Rs. Dokonce mne jeden chce odvézt za 15 Rs právě k observatoři. Směji se na něj, neboť podle mapičky by to mělo být nedaleko, hnedka vedle Městského palácového komplexu. Procházím třemi bránami směrem k hlavnímu vstupu do Paláce. Zahýbám doleva a po chvilce jsem před observatoří Jantar Mantar. Opět je tam obchod s hadry. Mají tam různobarevná trička za 40 Rs, potištěná nápisem India, Rajasthan a velbloudy. Tak dvě kupuji. Jsou sice XL, ale to XL znamená pro Indíky. Jsem před pokladnou do vstupu k observatoři. Platím vstupné 80 Rs (vstup pro zahraniční turisty 30 Rs a 50 Rs za foťák). Postupně procházím a fotím jednotlivé aparáty pro určování polohy slunce, hvězd a ročního období. Některé aparáty ani nejdou poznat, na co vlastně vůbec mohly sloužit. Je tam poměrně dost Indíků. Celé rodiny s dětmi. Jantar Mantar začal stavět Džaj Sinh v roce 1728. Jaipurská observatoř je největší a nejlépe zachovalou z pěti, co byly postavený v Indii (Delhi – nejstarší, Varanasi, Udjain a již neexistující Muttra). Na první pohled vypadá celý park jako sbírka šíleného umělce, ale ve skutečnosti má každý artefakt svůj specifický účel. Zaručeně nejvíc impozantní a úctu budící jsou 27 metrů vysoké sluneční hodiny. Stín, který chronometr vrhá, urazí 4 metry za hodinu. A dokonce se dá vylézt nahoru. A naopak tento úctu budící stavební výtvor je vidět z různých částí města.

Obrovské sluneční hodiny   12 znamení zvěrokruhu   Výpočet polohy hvězd
Obrovské sluneční hodiny   12 znamení zvěrokruhu   Výpočet polohy hvězd

      Po asi hodině a půl opouštím Jantar Mantar. Zase mi někdo, přímo před vchodem, nabízí publikaci v angličtině o Observatoři. Za 200 Rs. Nechci, i když je na ní napsaná cena. No nakonec jsem jí koupil za 150 Rs. A taky pohlednice. Indík mi nabízí 4 různé série za 200 Rs. Moje nabídka je 50 Rs. Nedohodli jsme se, ale o kousek dál jsem je nakoupil za 55. A to si ještě vybírám sérii, která má lepší tisk a barvy. Loudám se zpět před vstupní bránu do královského paláce. Chtějí vstupné 180 Rs a ještě se tam místy nesmí fotit. Tak si jenom fotím vstupní bránu s dvěma děli po stranách. Vracím se stejnou cestou, kterou jsem přišel k Větrnému paláci. Po pravé straně je několik stánků, kde prodávají sypané zrní pro holubi. A hned vedle je prostranství, kde se okřídlenci krmí. Už chápu, proč Hawa Mahal vypadá tak jak vypadá – jako hromada hoven. To množství se prostě jen tak nikam neztratí. Snad to na fotkách nebude moc vidět.
      Přímo naproti Hawa Mahal je plno obchůdků s hadrama. Jak tak fotím, tak mne odchytil jeden Indík a ať jdu s ním nahoru do prvního patra. Přímo proti paláci je něco jako otevřená střecha – prý tam bude lepší výhled pro focení. Prý odkaď jsem a tak podobně. A hned mne zve do svého obchůdku, kde prodává stříbrné šperky. Chvilku se dívám. Libí se mi obrovské kameny zasazený do stříbra (asi). Má tam toho celou hromadu. Nemám v plánu nic kupovat a tak to jen zkouším. Vybral jsem tři kusy. Říká, že jak se dohodneme. Prý teďka není sezóna a že tedy nebude burgling, ale last price, že chce prodat. Váží je na váze. A něco počítá na kalkulačce. Cena je 1666 Rs. Tak se směji a odcházím. Indík mne zastavuje, prý kolik jsem ochoten dát. Tak to zkouším: cena jednoho šperku je někde mezi 100 a 150 Rs. Indík kroutí hlavou, že mám nabídnout lepší cenu. Dobře, tak tedy 200 za kus. Ne, on na to. 1000Rs Last Price. Kroutím hlavou a odcházím pryč. Vracím se zpět stejnou cestou, kterou nás ráno vezl rikšák k Paláci větrů. Po obou stranách ulice jsou obchody. Vždy několik obchodů stejného zboží. Obchody s nerez, mosaznými a hliníkovými nádobami na vodu. Tak se ptám, za kolik je jedna mosazná nádoba. Indík ji staví na váhu – 1/2Kg a píše mi na lísteček 250 Rs. Následuje několik obchodů s látkami a hadrama, boty, šicí stroje. obilniny, těstoviny, cukrovinky. Sušený papriky čaje a jiné koření. Nepočítal jsem je, ale když si tipnu, že jen na této hlavní ulici může být 300 obchodů, tak nebudu daleko od pravdy.
      Vpravo od ulice je věž – minaret. Vchod je z druhé strany schovaný mezi obchody s trubkami, elektrickými kabely, záchody a nádobami na vodu. Za 15 Rs jdu nahoru. Vede tam spirála s plno malinkýma okýnkama s klasickým do kamene prořezávaným mřížováním. Díky tomu je ve vnitř celkem světlo. V každém okénku jsou holubi. Takový průřez holubím životem Někde sedí na vejcích, někde mají mladé. V některých jsou ovšem kromě živých holubů i jejich seschlé kostry. Těm živým to zřejmě nevadí. Smrad je tam, že by se dal krájet. Jsem nahoře. Ze shora je pěkný výhled na Jaipuir – Růžové město, Na hlavní obchodní třídu a na cvrkot na ní a na pevnost na kopci v oparu střežící hlavní město Rajasthanu. K hlavní bráně pevnosti se klikatí přístupová cesta. Fotím si město, Jantar Mantar a Hawa Mahal. Po chvilce zase sestupuji po spirále dolů. Potkávám 4 Indíky., kteří dostali stejný nápad jako já - podívat se na město ze shora. Pokračuji ve svém loudavém návratu na hotel.
      Chci koupit kilo mandarinek. Borec chce 30Rs. Tak se rovnou otáčím. Borec snižuje na 20Rs, odcházím pryč. O kousek dál chce jiný 15Rs za kilo. Zkouším 10Rs. Dohodli jsme se na 12 Rs. Tak u něj ještě kupuji 5 banánů za 10Rs. Batůžek je plný a tak je nesouc v ruce pomalu jim. Přicházím k hradební bráně – funguje jako jednosměrka. Pro druhý směr vybourali díru v opevnění. Brána funguje jako trychtýř. Auta, autobusy, povozy tažený velbloudy a tuktuky se před ní hromadí. A troubí jeden na druhého a všichni na všechny. Za branou zahýbám mírně vlevo. Fotím si velblouda, jak táhne povoz. Ignoruji dva rikšáky a jednoho tuktukáře, co mi nabízejí odvoz. Po chvilce jsem na oné ulici, co včera v noci. Dávám dvakrát papája nápoj. Jednu sklenici jsem do sebe otočil na ex a tu druhou už si vychutnávám. O kousek dál, v jednom obchodě, kupuji 2x 2l vody, sušenky a čokoládu. Přecházím hlavní silnici vedoucí na Ajmer a po chvilce už jsem v našem hotelu. Chtěl jsem se osprchovat, ale zrovna tam někdo je. Gába už je vzhůru. Prý se právě před chvilkou probudila. Už je jí lépe a objednala si něco k jídlu na pokoj. Jsou právě 3 hodiny odpoledne. Gábu prý dovezl dopoledne cyklorikšák v pořádku před hotel a pak prý celou dobu spala. Konečně je sprcha volná a tak ze sebe smývám prach a špínu Růžového města. Na hodinku zavírám oči.

Sučené Čili papričky   Isvari Minar Svarga Sal   Brána Chandpol gate
Sučené Čili papričky   Isvari Minar Svarga Sal
(minaret do nebe sahající)
  Brána Chandpol gate
před ZOO

      Je krátce po páté, když jsem se vzbudil. Navrhuji, že se půjdeme podívat nahoru k oné pevnosti nad městem, kam vede ta serpentinová cesta. Tak vyrážíme. Tentokrát se nám žádný tuktukář sám nenabízí. Asi už je navečír a už mají vyděláno. Jeden chce za odvoz dolů pod pevnost 200 Rs a jiný 100 Rs. Nabízím 30 Rs. Indík odpovídá, že to je málo, že 30Rs je nástupní sazba. Nakonec jsme chytli cyklorikšáka. Domluvili jsme se na 30 Rs. Gába ale celou cestu brblá, že nám nevydrží, že je moc starý a že nám cestou skape. Vydržel. Je půl sedmé. Jsme dole pod kopcem. Začíná šírat a my vyrážíme serpentinou nahoru k pevnosti. Cesta je hezky dlážděná kameny. K hlavní bráně dorážíme téměř už za tmy. Nějak jsme to zaspali a následně špatně odhadli. Asi bych měl absolvovat školení na Time Management. Pod námi jsou světla Jaipuru. Zkouším fotit noční panoramu – foťák jsme si položil na brašnu a podepřel kusem klacku. Uvidíme, zda to vyjde. Je to dost dlouhá expozice. Ale zase na druhou stranu ten zrovna sjíždějící motorkář v serpentině udělá na fotce zajímavý obrazec.
      Zpátky dole pod kopcem jsme už za naprosté tmy. Není to zrovna příjemný pocit se procházet po temných uličkách, kde jediné osvětlení je to, co proniká z různých obchůdků a dílen. A to s foťákem na krku. Za tmy mezi skupinkami Indíků a nebo jedoucích na motorce. Někteří aspoň používají světlo, aby viděli na cestu. Jsme opět na té hlavní obchodní ulici, co jsem si ji procházel v poledne. Některé obchody už zavřely. V jednou obchůdku kupuji mosaznou nádobu za 125Rs a Gába v jiném nerezovou za 130. Ale mnohem větší. Kupujeme si melouna za 25 Rs – asi 2.5 Kg. Po chvilce jsme opět u Hawa Mahal. Sice není osvětlený, ale dopadá na něj dostatek světla z pouličních lamp. Usazujeme se před ním na obrubník a jíme melouna. Nebyl až tak zralý a sladký, jako ty v Hyderabadu. Jak tak jíme meloun, tak se na nás pár Indíků se zájmem usmívá. Když jsme dojedli, tak přecházíme silnici, tam kde je několik obchodů s hadrama a se vším možným. Gábě se líbí takový plátěný tašky přes rameno. Chtějí za kus 200 Rs. K smíchu a tak jdeme pryč.
      Sotva o deset metrů dál chce jiný Indík za podobnou tašku 50 Rs. Ale zase nemá tu barevnou kombinaci, co mají vedle. Prý se máme posadit na 5 minut, že jí přinesou. A hned začíná představení. Nejprve přehozy přes postel. Nechceme. Silk šátky. Prý už budou dneska zavírat a tak budou levné. Indík hned povídá, že má kamaráda v Československu a ukazuje nám nějakou pohlednici z Košic a několika větami na druhé straně. Prý sem vozí pravidelně skupinku turistů. Konečně nám sděluje cenu. 350 Rs za kus. Pak zkouší zlevnit na 300 Rs. Prý to pro nás nic není, že to ví, že je to pro nás zadarmo. Opět slevuje na 250 Rs. Odpovídám mu, že slíbil ty tašky. Prý za chvilku tu budou. Cena šátků jde ještě dolů – 200 Rs. Tak to teda ne. Pořád mele tu svou písničku o best quality. Zvedáme se, se slovy, že šátky nepotřebujeme. Že slíbil tašku a tak jdeme pryč. Indík ještě za námi křičí, že za 100 Rs. Pak ještě za 50 Rs. Na to už slyšíme. Zastavujeme se a otáčíme se. Že teda 2 šátky dohromady za 100 rupek. Indík obrací. Teď to najednou potřebujete?? Tak prý za 150 Rs jeden šátek. Vtipálek. Jdeme pryč. Bereme cyklorikšáka za 20 Rs na Amber road. Když sestupujeme z kostitřasu, tak Indík chce víc, prý to bylo dál. Vůbec se s ním nebavíme a pokračujeme. Dáváme zase papája nápoj a kupujeme balenou vodu. Na hotelu ještě dáváme sprchu a pak už na kutě. Ráno za světla se chceme ještě znova podívat nahoru do pevnosti.

Šicí stroje   Osvětlený Hawa Mahal   Jaipur v noci
Šicí stroje   Osvětlený Hawa Mahal   Jaipur v noci

Den 43.  Den 44.   3.4.2006 (pondělí) Den 45.