Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 41. Den 42.  1.4.2006 (sobota)  Den 43.
Pushkar - Savitri temple a západ slunce nad jezerem Pushkar
- Rajasthan -

      Vstáváme ve čtvrt na sedm a už před sedmou vyrážíme. Venku už ale dávno svítí slunce. Náš cíl, vylézt k chrámu Savitri temple, je jasný. Jak tak jdeme po hlavní ulici okolo jezera, tak tam kde včera nebylo k hnutí, je teď pusto a prázdno. Aspoň na Indické poměry. Sem tam potkáváme místní Indíky, co se pomalinku chystají otevírat svoje chrámy a vykládat zboží na prodej. Asi nejdříve ti, co prodávají jídlo, pití a kouření. Indíci mají velmi propracovaný způsob vykládání zboží na police na ulici, tak aby maximálně předvedli jeho přednosti. Je zajímavé pozorovat, jak jim v tom pomáhají děti. Trvá nám asi půl hodiny, než jsme se dostali na druhou stranu jezera. Fotím si jezero z druhé strany. V ghátech už je dost lidí, co vykonávají očistu. Jak tu tělesnou, tak i tu duševní. Potkáváme jednu velmi hezky oblečenou ženu v sárí, jak zametá ulici koštětem. Proto vypadá Pushkar velmi čistě. O kus dál je na ulici však šílený bordel. Něco jako veřejné smetiště. Pase se tam prasnice s jedním seletem a pochrupuje si u toho blahem.
      Cesta k Savitri temple, není nijak značená a tak to nějak odhadujeme. Naštěstí to není tak těžké a jsme úspěšní napoprvé. Pomalinku začínáme stoupat. Před námi, kousek za posledními domy, se zvedají schody, vedoucí až na vrchol kopce. Na prvním schodě stojí jeden Indík a nabízí nám čaj, kafe a kolu. Na dvacátém schodu stojí žebračka a chce po nás nějaký peníze. No a někde okolo padesátého schodu stojí další Indík, oblečený do tradičního bílého obleku s oranžovým turbanem na hlavě a hraje na hudební nástroj, vzdáleně připomínající housle. Taky po nás chce nějaký bakšiš za to, že nám hraje k výstupu. Hraje však tak dlouho, než ho mineme a nic mu nedáváme. Ihned potom přestává hrát. Ze začátku jsou schody široké a vybetonované. Ale po asi 100 metrech pohodlné schody končí a dál vedou stupně vyrobené z kamene. Taky šířka schodů se podstatně zmenšila. V jednom místě dokonce schody připomínají stezku pro kamzíky. Začínám se potit. Tolik kamenných schodů a vrchol pořád v nedohlednu. Potkáváme opice. Makaky. Nejdříve jednoho dva, ale o kousek výš celé stádo. Aspoň dvacet opiček je na stromech a nebo i na zemi. V LP je zmiňují, jako velmi podlá a zákeřná zvířátka. Prý s občas stává, že někomu ukradnou brýle či dokonce fotoaparát. Je tam plno malých opičátek, velikých jako panenky pro děti.

Úklid ulice po ránu   Gháty okolo jezera Pushkar   Pohled na Pushkar ze zhora
Úklid ulice po ránu   Gháty okolo jezera
Pushkar
  Pohled na Pushkar
ze zhora

      Už jsme skoro pod vrcholem, když potkáváme čtyři bělochy, jak už sestupují dolů zpět do Pushkaru. Hned vedle Savitri temple je stánek, kde jeden Indík prodává kolu, fantu, čaj a kafe. Ale my jsme mu žádný kšeft neudělali. Před vstupem sundáváme sandály a protože se nám to nezdá zrovna dvakrát bezpečné nechávat je pod posledním schodem na zemi, tak si je oba přiděláváme na batoh. Tak aby se nedotýkali země. Vevnitř je pěkný chládek a rozhled do okolí. Ale bohužel jako vždy a všude v Indii, i tady je viditelnost omezená oparem na několik kilometrů. Sedíme tam na zídce a koukáme dolů na Pushkar. Okolo nás lítá plno různobarevných papoušků. Po zemi zase běhá několik veverek z Ice Age. Vtom k nám přistupuje jeden Indík. Něco povídá a ukazuje na naše boty připevněné k batůžkům. Asi se mu nelíbí, že jsme naše boty vnesli dovnitř. Tak se zvedáme a opouštíme chrámek. Sestupujeme dolů. Cestou potkáváme mnohem víc lidí, než jsme potkali při výstupu nahoru. Aspoň 20 Indíků. Převážně děti. Několik dědulů šplhá po schodech dokonce bosky. Skupinka opic se přesunula o kousek níž k napájecímu korýtku, které tu je pro občerstvení výletníků. U korýtka jsou dva kohoutky. Opice to mají vychytané, neboť oba kohoutky netěsní a odkapává z nich voda. A tak opice pijí přímo z nich. Okolo lítá plno včel. Ale asi jim to nevadí. Pod schody je pořád ten muzikant, hrající na ty Indické housle. No housle, oni mají na sobě zároveň cingrlátka a asi ještě se do nich fouká jako do trubky.
      Pod schody, tam kde začíná asfaltka, dostáváme super nabídku na odvoz zpět do města. Indík tomu říká rikša. Ale on je to čtyřkolák, co se používá k vození nákladu a prodeji ovoce. Tak tuto nabídku s díky odmítáme. Po asi 20 minutách jsme opět na hlavní ulici, vedoucí okolo celého jezera. Zastavujeme se u toho obchodu, co si včera Gába vyhlédla tu halenku. Indík si nás pamatuje a nechce slevit. No a Gába ji moc a moc chce. Tak si ji holt musí koupit za oněch 300 Rs. Na ovocném trhu kupujeme mandarinky a banány. U vedlejšího stánku zkoušíme rýži a la kari. Za dvanáct rupek dostáváme hromádku rýže na novinový papír. A dvě plechové lžičky, aby se nám to dobře jedlo. Je to dobré a rýže je hezky sypká. Vracíme se na pokoj, neboť mne příroda volá. Jsem nějaký unavený a tak se na chvilku natahuji na postel. Gába jde na hodinku na Internet. Vrací se asi po dvou hodinách. Je krátce po poledni a tak jdeme na oběd. Opět fotím ulici pod námi. Je to obrovské divadlo. Pozorovat žebráky a invalidy, jak se snaží vyloudit aspoň rupku. Nejhorší je skupinka asi tří Indek, s malými dětmi v náručí, která Vám chce podat ruku. Přitom Vám vtiskne pár okvětních lístků do ruky. A chtějí zato peníze. Píšu deník. Asi ve tři se vracíme zpět na pokoj. Ještě mne pořád pobolívá břicho. Ale situace se už zlepšuje. Už funguji jenom jako ucházející balón.

Cesta k vrcholu se Savitri temple   Opice s Pushkar v pozadí   Opice a opička   My už sestupujeme dolů
Cesta k vrcholu se
Savitri temple
  Opice s Pushkar
v pozadí
  Opice a opička   My už sestupujeme
dolů

      V pět hodin odpoledne se jdeme podívat na západ slunce. Místo je označený v LP jako Sun set café. Je to prý velmi oblíbené místo pro pozorování zapadajícího sluníčka. A skutečně. Tolik bílých turistů jsme viděli snad jenom u Taj Mahalu. Hned vedle je luxusní hotel Pushkar Palace. Před kavárnou je plno stolečků, vyrobených z bambusu. A všechny jsou obsazené. U jednoho jsou dvě místa volná a tak si u Indíka, co tu chodí objednáváme lassi. Po 20 Rs za jednu. Ale je to spíš mlíko, než pořádně hustá jogurtová lassi. Před námi je jezero a gháty vedoucí až k jezeru. Po zaplacení se přesouváme blíž k vodě. Usedáme ve vzdálenosti asi 15 metrů od vody přímo na schody. Jsou příjemně teplé od sluníčka. Pozorujeme, jak se sluníčko naklání k obzoru. Sice pomalu, ale jistě. Okolo nás procházejí prodavači všelijakých vyloženě potřebných věcí. Hlavně prodejci stříbrných šperků. A taky tam hraje několik muzikantů. Konečně se sluníčko začíná dotýkat střech budov na opačné straně jezera. Fotím několikrát západ slunce a zkouším různá nastavení doby expozice. Těsně po západu začíná něco jako ohnivé představení bílých turistů. Buď s tyčí, kde jsou konce namočený do nějaké hořlavé látky a nebo s řetízky, kde mají na konci kousek molitanu, rovněž namočený asi do petroleje. Točí s tím a vytvářejí okolo sebe fantastické ohnivé kruhy. Snažím se je vyfotit a vycházejí z toho moc hezké světelné efekty. Dokonce jsme viděli i nabídky na několika denní kurz točení ohněm okolo sebe.
      Vydrželi jsme tam do Osmi hodin. Pak se zvedáme a vracíme se zpět k hotelu. Ale v tom vypínají proud. Rázem je všude tma jak v háji. Indíci jsou však na podobnou situaci zvyklí. Jako první rozsvítil onen luxusní hotel Pushkar Palace. Má svůj záložní generátor. Chvilku jdeme po setmělé ulici směrem k hotelu. Sem tam v některém z obchůdku mají nastartovaný generátorek, případně zapálených několik petrolejových lamp či svíček, aby mohli dál prodávat. Než jsme stihli dojít k našemu hotelu, tak už zase pustili proud. Na pokoji jsme snědli několik mandarinek a po čtvrt hodině opět jdeme ven. Gába obchází obchody s hadrama. Bere to důkladně. Jeden po druhém. Já občas něco vyfotím, ale v té tmě to není ono. Zastavujeme se u našeho Indického výrobce hanbářů. Dávám Nan s bramborem, česnekovou pomazánkou, rajskými a zelím. Moc dobrý. Gába zatím hledá dál, co by ještě koupila. No a já dávám ještě jeden Nan. To jsem asi už přehnal, protože jsem se přejedl. Okolo desáté začínají Indíci sklízet vystavené zboží. Některé jsou už dokonce úplně zavřené. A tak se vracíme z noční obchůzky městem. Na pokoji dáváme sprchu. Nechávám nabít baterky do foťáku a do mobilu. Chvilku ještě píšu deník. Okolo půl dvanácté usínám. Gába už spí delší dobu.

Západ slunce nad Pushkarem   Ohnivá produkce nad jezerem   Nádhera
Západ slunce nad
Pushkarem
  Ohnivá produkce
nad jezerem
  Nádhera

Den 41.  Den 42.   1.4.2006 (sobota) Den 43.