Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 38. Den 39.  29.3.2006 (středa) Den 40.
Jaisalmer - Zlaté město, Fort Jaisalmer a Gadi Sagar lake
- Rajasthan -

      Gába má dneska špatnou náladu. Není s ní rozumná řeč. Dlouho do noci si psala deník a zážitky z pouště, než jí dopsala tužka. Snědla všechny sušenky, co jsme včera večer nakoupili. Balíme bágly. No a jelikož je středa, tak si zase celý bágl vybaluji, abych vyhrabal odněkud zespoda igelitku s léky a vzal si Lariam. Na druhý pokus už je to OK. Máme domluvený, jako obvykle, že si pro zavazadla uschované v recepci dojdeme k večeru, než budeme odjíždět. Ptáme se na snídani. Prý máme jít na střechu. Dáváme toasty s marmeládou a kafe. Platíme útratu a jdeme se projít po městě. No a jak tak jdu po ulici, koukám nahoru na hradby pevnosti, tak jsem zaregistroval koutkem pravého oka, že kráva jdoucí okolo mne, se po mne ohnala. Jen tak tak, že se mi podařilo uskočit stranou. Jinak už jsem měl díru v boku. Tady mají asi agresivní posvátná stvoření. Včera večer se něco podobného stalo i Gábě. Taky po ní jedna kravka vystartovala. A během dne jsme viděli ještě jednou, jak jedna babka uskakovala před ohánějící se krávou. Jinde než tady jsme to nezažili. Jako první kupujeme vodu. Už pomalu dopisuji blok, který jsem si vzal na psaní deníku. Tak v jednom papírnictví kupuji za 15 Rs další sešit s pevnými deskami. V dalším obchodě se Gábě líbí takový hadr. Je to potisknuté plátno. Sloni po obvodu a jiné ornamenty tvořící celkem hezký vzor. Za menší tmavomodrý, veliký asi jako prostěradlo, chce Indík 100 Rs. Větší tmavě červený, asi tak dvojnásobný, je za 200 Rs. Ale ani jeden není o entlovaný. Prostě jak to krejčí ustřihnul, tak to zůstalo. Chvilku se hádáme o ceně, ale nakonec jsme se dohodli, že si je vezmeme, pokud to nechá o entlovat. Aspoň se budu mít čím přikrýt ve vlaku a na pokoji, když je ve spacáku moc velké vedro. Platíme zálohu 100 Rs. Prý se máme vrátit tak za hodinku.
      Kupujeme u jednoho stánku kilo mandarinek. Chceme jít k místnímu jezeru na okraji města. Prý je odtud pěkný pohled na Fort Jaisalmer. Gadi Sagar lake je takové romantické. S ostrovem uprostřed. Má nazelenalou barvu a před námi z vody vystupují takové malé kamenné svatostánky. Dokonce je tu i půjčovna lodiček pro zájemce o projížďku. Na chvilku se usazujeme ve stínu jedné kamenné stavby na břehu jezera, neboť se Gábě zaseknul foťák a nejde jí otevřít. Asi nějaké zrnko písku z pouště. Po chvilce námahy se mi ho podařilo opravit. Jdeme pomalu na druhou stranu jezera a já fotím vodní buvoly, co plavou ve vodě. Potkáváme jednoho Indíka, takového dědulu oblečeného do bílého hábitu. Hubený jako většina místních starců. Začíná klasický rozhovor. Odkaď jsme a jak dlouho cestujeme. Postupně se však z něj vyvine velmi milý a upovídaný Ind. Dozvídáme se, že byl první obyvatel Jaisalmeru, co sloužil u Indických Air force. Prý jako výsadkář. Teď už je v důchodu a pobírá státní rentu. Jdeme s ním na ostrov uprostřed jezera, spojený s pevninou úzkým molem. Prý s ním nás tam pustí. Usedáme opět do stínu takového malého kamenného altánku, s výhledem na jezero a pevnost Jaisalmer za ním. Přímo proti bráně k jezeru, kdysi postavenou známou místní kurtizánou natruc panovníkovi. Povídáme si. No dědula toho napovídal zaručeně víc než my. Ale aspoň jsme se dozvěděli nějaké věci a běžném životě v Indii. Má dva dospělé syny a jednu dceru. Správu o majetek prý již předal tomu staršímu. On si jenom užívá zaslouženého odpočinku. Pravidelně chodí sem k jezeru na procházky a taky meditovat. Taky nám vypráví o městě a pevnosti Jaisalmer. O cenách co například zaplatí za výlet do pouště bílí turisti a co zaplatí Indíci znalí místních poměrů. O přátelství, náboženství a o pomoci druhým. Taky prý viděl před pár lety Said Babu. Teď už je prý starý, ale pořád prý je to silná osobnost. Gába od něj četla několik knih.

Salim Sinh-ki-Haveli   Detail Haveli   Je libo rýži
Salim Sinh-ki-Haveli   Detail Haveli   Je libo rýži

      Vydrželi jsme si s dědou povídat dvě hodiny. Nakonec se fotíme a slibuji mu, že mu ty fotky pošleme. Píše nám svou adresu a na oplátku my naší. Prý když mu přijde dopis, tak nám obratem odpoví (skutečně jsme mu fotky s krátkým dopisem poslali, ale ani on nám neodpověděl). Nakonec nás děda pozval na masala tee. Pozvání samozřejmě rádi přijímáme. Je to k jeho dobrému kamarádovi, co má před domem čajovnu pro místní Indíky. Tak se zvedáme a pomalu se vracíme zpět do města. Ještě fotím onu bránu vedoucí k jezeru od města. Po asi deseti minutách usedáme ve stínu před jedním malým a naprosto nenápadným domkem, kde už sedí asi 6 postarších Indíků. Dáváme čaj a pokračujeme v diskuzi. Dědula říká, že majitel je jeho dlouholetý přítel. Prý se to nezdá, ale vlastní na druhém konci města velký a krásný dům. Je poměrně bohatý, ale nechce se vzdát obchodu tady v tom na první pohled prostém domečku, které mu zajišťuje slušný příjem. A taky ho nechce dávat na odiv. Místní by mu do čajovny přestali chodit. Ještě zmiňuje, že kdyby nás vzal jako své přátele na výlet do pouště na velbloudech, tak by to stálo 100 Rs na den. Že by nám ukázal mnohem víc z Jaisalmeru a jeho okolí, ale že bohužel už dneska večer odjíždíme. Tak až snad jednou příště… Taky se ptá, zda nemáme na památku nějakou naši minci. Tak mu dávám dvoukorunu. Ptá se, jakou má asi cenu v Rupiích. Tak mu říkám, že asi tak 5 Rs. Prý si jí schová na památku. Nabízí nám další čaj, ale s díky odmítáme. Přeci jenom jsme prodejci látek před několika hodinami slíbili, že se za půl hodiny vrátíme a ještě se chceme dojít podívat do pevnosti Jaisalmer. Loučíme se s dědulou jménem Shyam Sunder Vyas a odcházíme pryč.
      Prodejnu, kde jsme si vybrali ony dva hadry, nacházíme poměrně rychle. Indík už nás vítá s úsměvem. Kontrolujeme za entlování. Vypadá to celkem dobře a tak doplácíme zbývajících 200 Rs. V jednom obchůdku, kam jsme vešli, aby se Gába podívala na boty, co tam mají, si kupuji kožený pásek. Za 150 Rs. Gábě se líbí taková kožená pouzdra na flašku s pitnou vodou. Na sobě mají vyšívané motivy velblouda a nebo slona. Skoro v každém obchodě, kde jsme se na ně dívali, však chtějí jinou cenu. 150 Rs, 120 Rs, 100 Rs. Nakonec se nám podařilo uhádat cenu na 80 Rs a tak hnedka Gába bere 3 kusy. Kupujeme sušenky na cestu vlakem a tabulku čokolády za 35 Rs. Čokoláda se tady v Indii skladuje v ledničce, aby nebyla rozteklá. Hnedka vedle Salim Sinh-ki-Haveli, s nádhernou prořezávanou kamennou výzdobou v průčelí, vybíráme jednu restauraci a jdeme se najíst. Restaurace je na střeše a obsluhuje tam celkem milý Indík. Je doporučená v LP. S pivem, polévkami, lassi a hlavním jídlem nás to stálo 320 Rs.

Jezero Gadi Sagar   Kamenné altánky plovoucí po jezeře   Shyam Sunder Vyas   Brána k jezeru Gadi Sagar
Jezero Gadi Sagar   Kamenné altánky
plovoucí po jezeře
  Shyam Sunder Vyas   Brána k jezeru
Gadi Sagar

      Pak už jdeme nahoru do pevnosti. V roce 1156 ji postavil rádžpudský vládce Jaisala a jeho následovníci jí zesílili. Pevnost je postavena na 80 metrů vysokém pahorku Trikuta. Procházíme několika mohutnými bránami. Dostáváme se na poměrně rozlehlé nádvoří, kde stojí i 7-mi patrový palác bývalého maháradži. Vstupné do pevnosti se žádné neplatí, protože tato pevnost je vlastně malé městečko, kde Indíci normálně bydlí. Tvoří jej plno domů, haveli a 7 nádherně vyzdobených džinistických chrámů. Dokonce je možné se v některých haveli ubytovat. Jsou totiž upravené na hotely pro turisty. Některá haveli jsou moc pěkná. Vyřezávaný kámen ve zlatavé barvě. Nádherné vzory v úžasných detailech. Mezi domy vedou ouzonké křivolaké uličky, vedoucí za roh. Je tu taky plno všelijakých malinkatých obchůdků se suvenýry. Hlavně ručně dělané zboží. Všelijaké drobné sošky, přívěšky a fotoalba s obalem ze zdobené velbloudí kůže. Kupodivu se v těchto stínadlech pohybují krávy a samozřejmě místní jezdí na motorkách. Procházet okolo těchto krav, v těchto sotva dva metry širokých uličkách, není po zkušenostmi s agresivními krávami dole ve městě, zrovna dvakrát dobrý pocit. Jak tak jdeme tak se dostáváme přímo na hradby. Je odtud pěkný výhled na město a poušť v dálce. Ale bohužel je tu příšerný bordel. Hovna, odpadky a zbytky všeho možného. Hradby jsou lemovány celkem 99 bastiony. Na jednom bastionu je starý kanón, mířící kamsi do dáli. Jak tak jdeme po pevnosti, tak jsme se v těch křivolakých uličkách ztratili a dostali se přesně na druhou stranu pevnosti.
      Po strmých schodech jsme si opět vylezli na další bastion. I tady je starý kanón. Před námi se rozprostírá Jaisalmer - Zlaté město a výhled na kopec označovaný v LP jako Sunset point. Je moc pěkný pohled dolů na haveli postavené z kamene. Teď v pozdním odpoledním slunci, zalité nazlátlou barvou medu. Po chvilce hledání jsme se ocitli opět před maháradžův palác. Část paláce je předělána na muzeum. Vedle paláce je kamenná tribuna s maháradžovým trůnem z bílého mramoru a výhledem na prostranství před palácem. Tento prostor se kdysi používal k přehlídkám a audiencím. Kousek od muzea je jeden obchůdek, kde se Gábě velmi líbí právě to fotoalbum z černého ručního papíru a obalem vyrobeného z velbloudí kůže. Na obalu je právě nádherně propracovaný velbloud. Indík chce za něj 350 Rs. Tak to zkouším uhádat na 150 Rs. Ne nemá zájem. Tak to zkoušíme o kousek dál, v jiném obchůdku. Tam už za něj chce 380 Rs. Za tuhle cenu to nechceme. Ještě to zkusíme dole ve městě. Snad tam budou prodejci trošku vstřícnější a podaří se nám cenu srazit dolu. Proti muzeu jsou veřejné toalety a dokonce zdarma. Sice tam vevnitř nesvítí světlo, ale to už je detail. Já už zase mám průjem. Sice ne běhavku, ale na cestování to není dobrý. No a Gába tam šla pro jistotu dvakrát.
      Poslední fotka ze vnitřku pevnosti a vracíme se zpět stejnou cestou, kudy jsme sem přišli. Fotím ještě kamenné brány pevnosti a už asi po třetí slyším, že jsme to fotoalbum bylo super že jsme ho měli koupit. Že se Gábě moc líbilo, že už takové hezké nikde neseženeme. Skutečně. Jak tak jdeme uličkami města, tak sice občas mají fotoalba, ale už ne tak pěkně zdobená. Na jednom náměstí kupuje Gába něco smaženého k jídlu. Gába se tu usazuje na židličku a vychutnává, co právě koupila. Já to obdivuji, neboť mne se už jenom při pohledu na ten přepálený olej dělá nevolno. Tak říkám Gábě, že půjdu na ten kopeček proti pevnosti a pokusím se jí vyfotit v zapadajícím slunci. Za chvilku se vrátím. Po asi pěti minutách začínám stoupat do kopce po svahu. Je to písčitá půda a podjíždí mi pod nohama. Ani jsem nelezl až nahoru a už je pěkný pohled na pevnost a na zapadající slunko. Tak je fotím. Slunko právě zapadá někde v dáli do pouště. Pevnost má teď barvu tmavě nazlátlého medu. Ale nebe nad pevností nemá moc fotogenickou barvu. Sjíždím po písku opět dolů a vracím se zpět na náměstíčko, kde jsem nechal Gábu. Jak přicházím k místu, kde zůstala, tak jí vidím, že je v družném rozhovoru s takovým asi 40-ti letým Indíkem. Pozval jí na čaj. Prý za půl hodiny bude zpátky. OK, já počkám tady na tom náměstíčku.

Jedna z bran pevnosti Jaisalmer   V pevnosti žije asi 25% obyvatel Jaisalmeru   Dělo na hradbách   Maharádžův palác
Jedna z bran pevnosti
Jaisalmer
  V pevnosti žije
asi 25% obyvatel
Jaisalmeru
  Dělo na hradbách   Maharádžův palác

      Oba odcházejí. Já je ještě chvilku sleduji, než mi zmizeli někde v uličkách. Pomalu se začíná smrákat. Sedím na rohu na jednom kameni a jím mandarinky. Přicházejí ke mně dvě holčičky. Asi tak 8-mi leté. Prý jak se jmenuji. Tak se jich taky ptám jak se jmenují. Ať jim prý dám minci. Ne nedám. Tak aspoň pero. Tak jim dávám tu červenou propisku, co už skoro nepsala. Tak drzejší ji vzala do ruky a hnedka ji začala zkoušet, jak píše. Ale vybrala si k tomu moji ruku. Tak říkám, že tak to tedy ne. Jsou čím dál drzejší a tak se zvedám a jdu o kousek dál. Holčičky se po chvilce někam ztratily. Tak se opět usazuji na stejné místo a dojídám zbývající mandarinky. A tu se již vrací Gába v doprovodu s Indíkem. Indík se vzápětí rozloučil a odešel pryč. Gába vypráví, že čaj byl dobrý. Byla prý zvědavá, jak vypadá takový normální domek a jak tam žijí. Ale prý Indík začal vést oplzlé řeči. A tak prý řekla, že zavolá policii. Pak prý dal pokoj a odvedl jí zpět na náměstí. Ještě říkala, že během doby co jsem byl fotit ten západ slunce, tak tu potkala tu Francouzku Claudette z pouště. Prý má taky průjem, ale už se dohodla se svým velbloudářem a vyráží opět do pouště. Tentokráte na 5 dní. Že se jí to taky moc a moc líbilo. Ale teď prý pojedou mnohem dál do pouště a teď už skutečně non tourist area. Jdeme na chvilku na internet. Ale nemá to cenu. Vůbec jim to nefunguje a tak bez zaplacení odcházíme. V další kavárně to taky nefunguje. Nenačte se ani jedna stránka během 3 minut. Procházíme se po městě a kupujeme další sušenky. Opět poslouchám to o tom fotoalbu, že jsme ho měli koupit. Asi tak po deváté večer se vracíme zpět k hotelu. Hotel je zamčený, ale když jsme zabouchali, tak nám otevřeli. Ukládám do batohu foťák a vyndávám si flísku, aby mi nebyla v noci zima. Bereme bágly na záda a opouštíme hotel.
      Jdeme směrem k pevnosti. Nevím proč, ale trochu se mi motá hlava. Asi po 100 metrech potkáváme tuktuka. Ptám se, za kolik nás odveze na nádraží. Prý za 30 Rs. Super cena pro místní. Tak to zkouším za 15 Rs. To se mu nelíbí a kroutí hlavou. Tak odcházíme pryč. A už s tím souhlasí. Tak nasedáme a jedeme. Po cestě ale začíná hovořit o opiu. Prý je to lék, který užívají, když jsou marod. Když potřebuje zlepšit náladu, a nebo když potřebuje hodně síly a energie. No a Gába to chce hnedka zkusit. A já na to tak to teda ne. Jestli to zkusíš, tak jsme spolu skončili a dál už budeme každý cestovat samostatně. Vystupujeme z tuktuka a platím za odvoz. Gába je na mne pořádně naštvaná. Jsme tu asi tak hodinu a půl před odjezdem vlaku. Usedáme na lavičku a chvilku píšu skoro po tmě deník. Vlak tu sice stojí, ale je zamčený. Gába se mnou pořád nemluví. Musíme se obléknout, neboť jsou tu mračna komárů. Mažeme se repelentem na rukou a na nohou. Ale za tu chvilku nás stejně stihli slušně poštípat.
      Asi tak po hodině čekání vlak odemykají. Ale stále nikde nejsou napsaná čísla vagónů a tak nevíme kam, že se to máme uvelebit. Konečně jeden zřízenec píše křídou na jednotlivé vagóny označení. Přímo před lavičkou, kde sedíme, píše číslo S2. Což je to naše. Bereme bágly a jdeme dovnitř. Ve vnitř je naprostá tma. Ještě že mám čelovku a tak aspoň vidíme, kam že to máme pro dnešní jízdu složit hlavu. Tentokráte máme dvě horní lůžka. Přivazujeme řetězy oba bágly a připravujeme se na spaní. Po chvilce dokonce i rozsvítili světlo. Vlak se rozjíždí přesně na čas. Na to jsem čekal a tak jdu na záchod. Pořád mám průjem. Někdy v noci jsem musel ještě jednou. Vracím se zpět k lůžku. Lezu nahoru a přikrývám se dneska koupeným hadrem s namalovanými slony. Usínám.

Gába na bastionu   Ouzonké uličky pevnosti   Ouzonké uličky pevnosti   Západ slunce
Gába na bastionu   Ouzonké uličky
pevnosti
  Ouzonké uličky
pevnosti
  Západ slunce

Den 38.  Den 39.   29.3.2006 (středa) Den 40.