Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 37. Den 38.  28.3.2006 (úterý)   Den 39.
Thárská poušť - vracíme se do Jaisalmeru
- Rajasthan -

      Vzal jsem si na noc ponožky, ale stejně teplo se říká jinak. Vstáváme krátce po rozednění. Opět je písek kolem nás posetý stopami od skarabeů. Několik dalších se rozbíhá z pod dek, jen co jsme vstali. Indíci nám vaří kafe a opékají toasty. Dojídáme zbytek oné syntetické marmelády s jahodovou příchutí. Kde se vzal, tu se vzal, opět je tu onen Indík, co tu byl včera do noci. Přisedá na čaj a opět rozkládá svou nabídku zboží. Během povídání pořád plete provázek. Když má celé klubko, tak ho potom prodá na tržišti. Za týden prý umotá tak jedno až dvě klubka. Po snídani jdu na velkou. Indíci mezi tím šli hledat velbloudy. Po asi patnácti minutách je všechny přivádějí. Nakládají sedla a všechny věci. Asi tak v osm vyrážíme na další jízdu. Psík si to přes noc nerozmyslel a pořád jde s námi. Jedeme chvilkami klusem a pak zase normální chůzí. Zadní části a stehna si už tak nějak zvykla na neustálé natřásání. Už tak nebolí. Jak tak jedeme, tak v jednom křoví stojí opuštěný velbloud. Prý se občas stane, že nějaký velbloud se splaší a majiteli uteče. Pak prý kdo si ho chytne, tak toho ten velbloud je. Projíždíme další vesnicí. Indíci tam staví dům z kamenů. Pěkně opracovaných a pravidelných. Spáry zamazávají cementem. O kousek dál, u jedné právě postavené zdi, sedí chlapec na bobku a tlačí. Žádná křeč. Je to asi jediný kamenný barák, co jsme tu v poušti viděli. Je to obrovský kontrast, s těmi hned vedle stojícími domečky z hlíny a trávy.
      V dálce na obzoru je vidět spousta točících se vrtulí větrných elektráren. Každá má jistě aspoň 100 metrů na výšku. Těsně za vesnicí opět sesedáme na zem a dáváme pít velbloudům z obrovské betonové nádrže na vodu. Jsou tam dvě holčičky. Tak 8 a 10 let. Ta starší je bosa. Zkoušejí to na nás. Ať jim prý dáme Coin. Ale Claudette jim vysvětluje, že nesmějí žebrat. To je prý to nejhorší, co se mohou děti naučit. Opět nasedáme a pokračujeme v krasojízdě. Je s podivem, že ten psík je natolik přesvědčen o tom, že jsme jeho páníčci, že se nás drží jako klíště. Chudinka se snaží aspoň běžet ve stínu velbloudů. Ale stejně ten běh po rozpálené písčité zemi, musí být pro něj utrpení. Je něco před polednem, když sesedáme z velbloudů. Přesně u té nádrže, kde jsme napájeli velbloudy předevčírem poprvé. Zrovna tam přichází pro vodu skupinka žen. Každá má jednu, dvě plechové nádoby na vodu. Ti bohatší mosaznou a ti chudší jenom pozinkovanou. Nabírají vodu a usazují jednu nádobu na věneček na hlavu. Druhou nesou v ruce. Vodu nosí do vesnice asi tak 500 metrů vzdálené.       Po chvilce přicházejí děti. Chtějí tužku, prý aby si mohli psát.
Od vodní nádrže jdeme pěšky korytem vyschlé řeky vedoucí velkým obloukem okolo vesnice. Asi tak po kilometru ve stínu několika stromů zastavujeme. Indiáni odstrojují velbloudy a rozdělávají ležení. Usedáme na deky a Indíci připravují oběd. Dostáváme nakrájený ananas. Mezi tím okolo projíždí skupinka Britek. Taky na safari v non tourist area. Asi se zapomněli namazat krémem na opalování, neboť byly pěkně zrudlé ze sluníčka. Usídlili se nedaleko nás. Indíci usmažili čipsy a opékají čapati. Vaří kafe a zeleninu. Po obědě přichází z nedaleké vesnice jeden Indík, v bleděmodrém oblečení. Prý je to bratranec Babua. Usedá k nám do stínu a povídá si s námi. Umí celkem dobře Anglicky. Okolo nás se potulují černobílé kozy. Takové malé. Píšu deník. Štěněti jsme dali napít a trošku najíst. Asi je úplně hotové, protože jenom leží ve stínu. Claudette si to štěně natolik oblíbila, že uvažuje, jak to udělat, aby si ho mohla odvézt. No a Gába zase povídá, že by si chtěla odvézt to černobílé kůzle. Prý u nás taková nádherná kůzlata nejsou. Snažím se jí to vysvětlit, že je to úplný nesmysl. Uznává, že by jsme ho nepřevezli.

Naši velbloudi   Stavba kamenného domu   Velbloudář
Naši velbloudi   Stavba kamenného domu   Velbloudář

      Může být tak něco po druhé hodině, když se zvedáme. Začíná už klasický rituál. Indíci přivádějí velbloudy. Nechávají je čupnout a přivazují nosítka. Skládají na ně všechny věci. Ten kluk, pomocník Babua, bere prázdnou PET flašku od oleje na smažení, co dneska v poledne dodělali a pouští jí na dno suchého koryta řeky. Zahrabává jí pískem, tak aby nebyla na první pohled vidět. Asi si myslel, že ho nikdo nepozoruje, a nebo, že je to naprosto normální úklid odpadků. Ale zrovna tohle byl důvod, abych se rozčílil. Proč odhazuje odpadky tady v poušti. Je to vaše země, ale to neznamená, že ji musíte zasypávat odpadem a obzvláště tam, kde chcete, aby jezdili turisti. Babu mu říká, aby to vyhrabal a uložil do pytle na velbloudovi. Omlouvá se za svého pomocníka. Prý je ještě mladý a občas dělá hlouposti. Já jsem celkem kliďas, ale občas mne dokáže něco naštvat. A zrovna tohle jo. Nasedáme na velbloudy a vyrážíme na poslední etapu. Po chvilce jízdy opouštíme vyschlé koryto řeky a začínáme stoupat mírně nahoru. Po kamenité a skoro pusté poušti. Velbloudi dokáží díky takovým jakoby měkkým polštářům na chodidlech zdolávat i takovouto pro nás chodce velmi nepříjemnou krajinu.
      Můžou být tak 4 odpoledne, když se napojujeme k asfaltce. Jdeme pořád kolem ní asi tak ve vzdálenosti 100 metrů. Na silnici zastavila motorka. Indík, co průvodcoval té Francouzce, něco říká. Claudette sesedá ze sedla. Bere si batůžek se svýma věcmi a do náruče toho pejska, co s námi celé dva dny putoval přes tu rozpálenou poušť a loučí se sním. Loučí se s námi a se svým průvodcem. Nasedá za řidiče motorky a odjíždí zpět do Jaisalmeru. I nás čeká podobný osud. Po 15 minutách na silnici zastavuje džíp. Z něj vystupuje ten Indík, který nás nahákoval na super výlet na velbloudech do pouště. I my bereme všechny naše věci, loučíme se s Babuem a jeho pomocníkem. Babu se nás na závěr ptá, zda jsme byli spokojení. Oba svorně říkáme, že to bylo super zážitek. Že už nás dneska ani nebolela zadnice. Duny a západ slunce v nich byly moc hezké. Je by si měli lépe chránit bohatství co mají. Je to jejích bohatství a jen oni si ho musí chránit a ne sami znečisťovat odpadky. Prý je normální, že průvodcové chtějí na konci cesty nějaký dárek a nebo extra peníze. Ale po nás nic nechtěli. Gába by si toho pejska nejraději vzala sebou, ale to nejde. Jedeme džípem zpět do města. Po asi 40 minutách už vidíme Fort Jaisalmer. Úplně ční z rovné pouště a sluníčko, co bude za pár hodin zapadat, jí opravdu dodává zlatavý nádech. Prostě pohádka. Nechávám si zastavit a fotím město s pevností.

Claudette, Gába a dětě pouště   Posvátná kráva pije   My oba na velbloudech
Claudette, Gába
a dětě pouště
  Posvátná kráva pije   My oba na velbloudech

      Džíp zastavuje před hotelem, ze kterého jsme předevčírem ráno odjížděli. Opět nás zavádějí do toho pokoje, kde jsme se převlékali a sprchovali. Prý je za 150 Rs. Je to pokoj bez oken. Gába by chtěla pokoj s oknem ven. Tak nás zavádějí do jiného pokoje. Ten má jedno okno kamsi mezi domy. Je větší a vypadá lépe. Dokonce je tam i TV a celkem čistá postel. Prý luxus pokoj za 250 Rs. Teď je ta správná chvíle vysvětlit Indíkovi, že to co nám sliboval o výletu na velbloudech do pouště bylo: žádní turisti, žádný plastový flašky, žádný žebrající děti a že se tam nedá nic koupit. I když jinak výlet byl super a moc jsme si ho užili. Vysvětluji mu, že jsme potkali plno turistů, plno odpadků, v každé vesnici žebrali děti. Oba večery vždycky přišel nějaký dědula a nabízel pivo, fantu, pepsi. Dokonce váš průvodce neváhal a odhodil plastovou flašku. Indík tedy navrhuje, že dostaneme tento pokoj se slevou. Prý za 220 Rs. Ne tak znova. My zaplatili skoro 4000 Rs a ty jsi nesplnil, co jsi sliboval o výletu. OK, ok a navrhuje tento luxusní pokoj za 150 Rs. A že se moc omlouvá za chování toho kluka. Víc z něj asi stejně nevyrazíme a tak to tedy bereme.
      Dáváme sprchu. Je to úleva, smýt ze sebe ten prach. A hlavně si umýt vlasy. Mám je úplně zabetonovaný. Namáčíme některé špinavé věci do kýble a sypeme tam trošku prášku. Zamykáme pokoj a jdeme se podívat k pevnosti Jaisalmer. Není to daleko. Gába už nemá film do foťáku a tak si v jednou obchodě kupuje dva balíčky kinofilmu. Kupujeme vodu a vybíráme jednu restauraci s výhledem na pevnost Fort view restaurant. Je něco po 7 večer a už je šero. Celá pevnost je pohádkově osvětlená a na sytě tmavomodré obloze působí jako jeden velký zlatý šperk. Dáváme večeři. Lassi, tomato sup, těstoviny se zeleninou a kolu. Při zpáteční cestě do hotelu kupujeme sušenky a toaletní papír. Rychle běžím do hotelu, neboť se mi zase po třech dnech ozval průjem. Na pokoji ještě přepíráme namočené věci a pak už spát. Na měkké posteli. Ještě si chvilku povídáme, a hodnotíme, že se nám výlet na velbloudech do pouště moc a moc líbil, když měl své mouchy. Ale to je podobné v celé Indii.

Jaisalmer - pohled z pouště   Jaisalmer - osvětlená pevnost   Jaisalmer - osvětlená pevnost
Jaisalmer -
pohled z pouště
  Jaisalmer -
osvětlená pevnost
  Jaisalmer -
osvětlená pevnost

Den 37.  Den 38.   28.3.2006 (úterý) Den 39.