Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 36.Den 37.  27.3.2006 (pondělí)Den 38.
Thárská poušť - jízda na velbloudech, to se musí zažít (přežít)
- Rajasthan -

      Probouzíme se zimou. I ve spacáku je trochu chladno. Trochu to fouká. Večer si musíme nasadit ještě teplé ponožky. Slunce ještě nevyšlo, ale počítám, že vyjde každou chvilku. Tak vyndávám foťák z brašny a cvakám spoušť. Ani nevylézám ze spacáku. Nad námi ještě svítí dvě tři hvězdičky. A zase ještě usínáme. Budí nás Babu. Už prý máme uvařený čaj – masala. Slunce už dávno vyšlo. Tak jdu pro horké plechové kalíšky a usedáme na deky. Kolem nás jsou stopy v písku od skarabeů. Vypadá to tu, jako když se jich tu přes noc proháněla snad tisícovka. Aspoň 10 jich je přitom zalezlých přímo pod dekou. K jídlu dostáváme opečené toasty z bílé mouky. Ještě teplé. Na ně si mažeme marmeládu. Jahodovou. Ale chutná správně synteticky. Tak jako rozmixovaní gumídci. Oba Indíci na půl hodiny někam odcházejí. Asi se domluvit s tou druhou partou, aby nejeli stejnou trasou. Poodcházím stranou do pouště na velkou. Šíleně to smrdí. Asi z té cibule a česneku, co do všeho dávají v kilech. Čistím si zuby a umývám si oči. Indíci se vracejí a vedou všechny tři velbloudy. Nechávají je sednout. Ten můj pořád protestuje. Vždycky když si má sednout, tak u toho má plno poznámek.
      Jo taky jsme byli upozorněni, že když velbloud stojí, tak občas z ničeho nic kope. A prý to docela bolí. Balíme spacáky a Indíci nandávají na velbloudy dřevěná sedla a všechny věci. Nakonec nasedáme my. Pořádně se držet, hup dopředu a hned hup dozadu. Velbloud stojí my a vyrážíme na další jízdu. Po sotva dvou kilometrech přicházíme do další vesnice. No vesnice, on je to spíš shluk asi tuctu stavení, postavených z hlíny. Mezi zvířaty pobíhají děti. Kromě jednoho staršího děduly v klasickém bílém hábitu a s oranžovým turbanem na hlavě, jsou všichni schovaní. Z jednoho stavení vychází žena, oblečená ve světlemodrozelenkavé sukni a kabátku. Na hlavě má hedvábný fialový šátek s různými vzory. Na rukou má navlečených snad 20 kroužků. Obrovské zlaté ozdoby má nejen na uších, ale i v nose a na čele. Tak si jí fotím. Sice neumí anglicky, ale Babu mi přeložil, že chce, abych jí tu fotku potom poslali. Stačí do hotelu a on to sem donese. Je to obchodnice, neboť nám hnedka nabízí pepsi, fantu a chocolate. Gába jak to slyšela, tak hnedka chce čokoládu. Indka jde zpět do domu a vrací se s pytlíkem bonbónů. Prý deset kusů za 10 Rs. Kokosové s karamelovou příchutí. Babu nám nabízí, že si můžeme koupit kravský sýr. Tak se ptám za kolik. No asi kilo za 300 Rs. Ne díky, nemáme zájem. Prý je to ale speciální sýr. Nevím proč, ale nabízí nám ho ještě v dalších dvou vesnicích, kdybychom si to přeci jenom rozmysleli.

Příprava strojů před jízdou   Můj velbloud   Vesnička kdesi v poušti   Dědula
Příprava strojů
před jízdou
  Můj velbloud   Vesnička kdesi
v poušti
  Dědula

      V tom přijíždí na velbloudovi jedna běloška se svým průvodcem rovněž na velbloudovi. Je to asi tak 45 letá Francouzka jménem Claudette. Babu se nás ptá, zda by nám nevadilo, že by cestovali s námi. Ne, nevadilo. A tak už cestujeme v pěti. A to až do konce pouštního putování. Později se s Claudette bavíme a dozvídáme se , že cestuje po Indii sama. Je tu už podruhé, tentokráte na 6 měsíců. Už se jí to prý chýlí ke konci. Celkem pohodová ženská, ostříhaná hodně na krátko. Indíci ji kvůli těm krátkým vlasům nazývají Modín. A to všichni bez rozdílu. Je to něco jako muž – mnich. Ale jí to prý nevadí. Po asi půl hodině opět nasedáme na velbloudy a jedeme dál. Přijíždíme do dalších dun. Tentokrát jsou mnohem větší. Sesedáme a já fotím jak vsteklej. Opět pokračujeme v dalším natloukání sedacích partií. Následuje kamenité pole, bez jediného stromku. Pak jsou zase kaktusy. Mezi jednou skupinou kaktusů, leží na zemi chcíplá kráva. Spíš skoro ještě tele. Už s ním hýbou červy. Je asi tak jedenáct hodin, když Babu ukazuje na jeden strom a stín pod ním. Prý jestli už chceme oběd. Tak říkáme, že je ještě brzo, že ještě nemáme hlad. Babu se sice netváří moc nadšeně, ale neprotestuje a jedeme dále. U jedné přírodní nádrže s vodou opět sesedáme a dáváme pít velbloudům. Prý pomalu. Je tam Indík pasoucí stádo ovcí. U nádrže, skoro ve vodě, leží vyhublá kráva. Babu říká, že umírá. Tak ji zkoušíme v pěti lidech postavit a odtáhnout, aby nechcípla ve vodě. Prý by ta voda už nebyla pitná. Nejde nám to. Kráva je už moc zesláblá a na pěl lidí příliš těžká.
      Opět nasedáme a pokračujeme v jízdě. Po asi dalších 30 minutách zastavujeme u jednoho košatého stromu. Opět je tam již používané ohnišťátko. Prý teď bude největší horko, a proto budeme ve stínu. Sesedáme a Indíci odstrojují velbloudy. Svazují jim jako obvykle přední nohy a ti se vydávají okusovat, co se jenom dá. Pak začínají připravovat oběd. Podobný, ale přesto jiný než včera. Indíci vaří dohromady pro 6 lidí. Babu okrajuje papáju. Nejdříve smaží čipsy. Pak zeleninu a čapati. Jen co jsme dojedli, tak přišli dva Indíci. Takoví dědulové. Pasáci koz a ovcí. Jeden měl na vlavě bílý a druhý oranžový turban. Posadili se k nám do stínu. Oni se tu asi všichni znají a proto jsou velmi pohostinný. Babu na ohýnku uvařil masala tee. I oba dědulové dostali. Po obědě následuje siesta. Okolo nás se pasou kozy. Takové většinou černé, dlouhosrsté. Některé jsou však hnědé. Ale občas jsou dokonce i takové černobílé, flekaté. Chvilku zavírám oči a pak píšu deník. Taky si ty dva děduly fotím. I oni chtějí, abych jim ty fotky potom poslal. Odpoledne, nevím v kolik, dědulové odešli a všichni tři Indíci šli hledat velbloudy. Po dvaceti minutách se vracejí. Jednoho velblouda nemohli dlouho najít. Prý se stěmi svázanými předními nohami dostal pořádně daleko. Nandávají sedla a všechny věci. Nasedáme a opět vyrážíme. Musím říct, že už si má zadnice a vnitřní stehna začínají zvykat na tu jízdu a ten jakoby kývavý pohyb. Během odpoledne zastavujeme na okraji další vesnice. Je tam betonová nádrž na vodu a pravděpodobně čerpadlo neustále do ní neustále dočerpává vodu. Přebytečná voda odtéká na druhé straně a ztrácí se někde v písku. Dáváme pít velbloudům. V tom se z vesnice přiřítila horda dětí. Zkoušejí žebrat. Prý ať si je vyfotíme. Za 10 Rs jednu fotku. Jednomu oprsklému chlapci se líbí Gábiny brýle. Prý ať mu je dá.

Žena z pouště   Pohled na svět ze sedla velblouda   Naši velbloudi   Zdroj vody v poušti
Žena z pouště   Pohled na svět ze
sedla velblouda
  Naši velbloudi   Zdroj vody v poušti

      Opět nasedáme a pro změnu klušeme. To je úplně jiná jízda. Pro mne mnohem pohodlnější než chůze. Ten velbloud, jako když plave. Gába má však přesně opačný pocit. Směje se. Křečovitě se drží a pořád se směje jako šílená. Nemůže přestat. Říkám prý svatou pravdu: drž se, ať nespadneš. Je lepší spadnout z dvaceti centimetrů, než ze dvou metrů… Tady kudy projíždíme je vidět, že je tu poušť víc obydlená. Hlavně pasáky koz a ovcí. Každou chvilku se nějaký mihne někde na obzoru. Jsou tu vyschlá koryta říček. Když tu jednou za čas prší, tak se tudy musí asi prohánět pěkný proud. Od té poslední vesnice jde vedle nás pořád jedno štěně. Claudette mu dala kousek sušenky a tak si asi myslí, že jsme jeho noví páníčci. Je to taková chundelatá koule. Místní čistokrevná pouštní směs, která dokáže přežít všechno možné. Je asi tak 6 hodin odpoledne, když Indíci sesedají z velbloudů u dalších pískových dun. Prý tady budeme dneska v noci spát. I my sesedáme. Už to pro nás není až tak velký problém. Pořádně se držet, hup dopředu, hup dozadu a velbloud dřepí na břichu. Dneska jsme tak asi ujeli trošku kratší vzdálenost než včera. Tak 20 až 25 km. Udělali jsme takové velké kolo a začali jsme se pomalu jako by vracet nazpátek. Indíci odstrojují velbloudy a klasicky jim svazují přední nohy. Dávají jim nažrat z pytlů a pak se velbloudi pomalými krůčky, tak jak jim dovolují svázané přední nohy, odkolébávají někam do pouště.
      Já si je fotím a pak si taky fotím všudypřítomné skarabey. Indíci mezi tím rozdělali oběd a připravují večeři. Kafe, čapati, zelenina a pro změnu rýže. Tu podle mne během dne koupili v té poslední vesnici už uvařenou. To štěně je pořád s námi. A tak dostává taky něco k jídlu. Chudinka mělo hlad, všechno zbodlo do posledního kousíčku. Opět přichází prodejce piva, pepsi, fanty a dokonce i čokoládových bonbónů. Claudette kupuje mirindu. Půl litrovou flašku za 30 Rs. Taky nějaké cigarety a trochu trávy. Děda zůstává na masalu tee a pak ještě dlouho do noci kecá s našimi Indíky. My si povídáme s Claudette o cestování po Indii. Prý když tu byla poprvé, před několika lety, tak neuměla vůbec anglicky. Prý cestovala jenom busem a měla vždy na lístečku napsaný název cílové stanice, kam chce dojet. Několikrát se jí stalo, že zabloudila a dostala se naprosto jinam, než chtěla. Ale postupně si Indii natolik oblíbila, že se pořád vrací. Doma ji prý nic moc nečeká. Pracuje ve zdravotnictví. No spíš nepracuje. Neboť když si vydělá nějaké peníze, tak je zase chvilku na podpoře a cestuje. Byla i nějakou dobu v jižní Africe, jako humanitární pracovnice a tam jsou opravdu chudí lidé, která nemají ani tu vodu na pití. Ne jako tady v Indii, kde každý má možnost se dostat k pitné vodě například na nádraží. Některé její zážitky jsou úsměvné, ale jiné doslova úděsné. Někdy okolo desáté, už za tmy, zalézáme do spacáků a ihned usínáme.

Gába a Indíci   Je libo Pepsi...   Pouštní romantika   Západ slunce
Gába a Indíci   Je libo Pepsi...   Pouštní romantika   Západ slunce

Den 36.  Den 37.   27.3.2006 (pondělí) Den 38.