Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 34. Den 35.  25.3.2006 (sobota)Den 36.
Jodhpur - Fort Meherangarh a nočním vlakem do Jaisalmeru
- Rajasthan -

      Vstáváme jako obvykle okolo 8-mé a ven vyrážíme po půl deváté. Dnes by mohl být pohodový den. Chceme se jít podívat do pevnosti Meherangarh. A zítra večer pojedeme nočním vlakem do Jaisalmeru. Vyrážíme směrem k Sardar Market Cirdikot. Zkoušíme tam dojít jinou ulicí. Ulice jsou ještě poměrně liduprázdné. Je sem tam někdo zametá. Podařilo se. Jsme u omelet shopu u severní brány. Přesně u toho, který je zmiňovaný v LP. Máme hlad a tak u jednoho takového pojízdného stánku zkoušíme omáčku - papua. Asi jako hrachovou s cibulí, mírně pálivou. K tomu tvrdou smaženou placku. Ale za pět rupek fantazie. Pak si jdeme koupit ovocnou lassi. Vedle nás sedí indík a pije mrkvový džus. Chce si povídat. A tak dostáváme standardní otázky. Odkud jsme, jak se jmenujeme a kam máme namířeno. A už ze sebe sype informace. Je prý z Jaisalmeru, zlatého města. Prý má hotel a tři velbloudy. Dokonce i říká jejich jména, ale já mám na jména špatnou paměť a tak jsem je hnedka pustil druhým uchem ven. Pořádá prý safari na velbloudech do pouště. Prostě 30 minut informací. Ceny, program, co se dá zažít během výletu do velké Tharské pouště. Přesně těch, na které upozorňují v LP. Mezi tím si dáváme ještě jednu pineapple lassi. Na konci přednášky se dozvídáme i cenu, za kterou je onen třídenní výlet na velbloudech. Mastných 3900 Rs, prý all inclusive. Tak mu říkám, že je to moc peněz a že teď jdeme se podívat do pevnosti. Mezi tím se rozmyslíme a vrátíme se sem okolo 1 hodiny. Pokud souhlasí, tak mu potom řekneme konečné stanovisko, zda to bereme, či ne. Souhlasí.
      Zvedáme se a jdeme směrem k pevnosti. Kupujeme vodu. Za 20 Rs, ale měla stát jenom 18 rupek. Kontroluji datum použitelnosti. Je už čtyři měsíce prošlá. Vracím se chci jí vyměnit. Dávají mi jinou, ale stejná prošlá série. A do třetice stejnou. Nakonec mi dávají Bisleri balenou vodu, která stojí 20 Rs. A ta už je v pohodě. Jak jdeme po ulici, tak je vpravo od nás obrovská nádrž na vodu. Asi tak 250 na 250 metrů. A hluboká snad 10 metrů. Vyzděná z mohutných kamenných bloků. Ve všech čtyřech rohách jsou vstupní kamenné brány. Ale je prázdná. Bagrují ze dna bahno. Je to škoda, neboť zrovna tu fotka přes vodu, s pevností Meherangarh jsem už viděl na pohlednicích a moc se mi líbila. O kousek dál sedí kameníci na ulici, osekávají kámen a připravují si materiál na stavbu domu. Začínáme stoupat po schodech, až se dostaneme na silnici, vedoucí k hlavní bráně pevnosti. Asi tak půlhodinová procházka. Pod námi se otvírá fantastický pohled na modré město a vpravo od nás mohutnou pevnost Meherangarh – Vznešená pevnost, rozkládající se 125 metrů nad okolním městem. Je to nejhrozivější pevnost v celém Rajasthanu. Kousek před pevností parkují na parkovišti tři luxusní Volvo autobusy pro zahraniční turisty. Jsme před mohutnou vstupní bránou do pevnosti. Je tam pokladna a platíme vstupné. 250 Rs každý. Dostáváme sluchátka, MP3 přehrávač a mapku s čísly označující nahrávky. Jen musíme dát něco do zástavy. Tak tam dávám můj řidičák. Je tam poměrně dost bílých turistů. Hlavně starší lidé a důchodci. Postupně procházíme vstupní brány a posloucháme jednotlivá čísla. Celkem je jich sedm. Mají to namluvený celkem dobrou angličtinou. Velmi srozumitelnou. Mužský hlas popisuje brány, hradby a boje, které tam probíhaly. Jako atrakce tam jeden ukazuje, jak se váže na hlavě turban, jak se kouří vodní dýmka a jak se hraje na tradiční Indické nástroje. Poslední brána se jmenuje Lohapol, neboli Železná brána. Vedle ní je 15 otisků ženských rukou, znamení satí, nebo li sebeobětování. Jsou to otisky žen - vdov po maháradžovi. Man Sinhovi, které v roce 1843 vstoupili na jeho pohřební hranici.

Placka s hrachovou kaší   A tady je dělají   Prázdná nádrž na vodu
Placka s hrachovou kaší   A tady je dělají   Prázdná nádrž na vodu

      Pak už vstupujeme do jednotlivých komnat paláce. Nejdříve sbírka nosítek a sedel na slony a velbloudy. Pak všelijaké sečné, bodné a palné zbraně. Několik obrazů, těžítka na koberce a nádherná audienční síň. Plno zlata, nádherných barevných ornamentů a barevná skla. Látky a koberce. Občas se pod námi otevře fantastický pohled na Jodhpuru – Modré město. V dálce jsou vidět městské hradby. Uprostřed prohlídky nás, jakož i ostatní cizince, odvádějí do cool roomu, neboli místnosti, abychom si odpočali a nabrali síly na další prohlídku. Po 10-ti minutách pokračujeme. Nádherná sbírka dětských kolíbek. Na konci, na jednom malém nádvoří, odevzdáváme MP3 přehrávač i se sluchátky a já dostávám zpět svůj řidičák. Jako poslední kulturní vložka, jsou prodejci. Hadry, turbany, šály a všelijaké vyřezávané krabičky. Prý z velbloudích kostí. Poslední a neméně impozantní část pevnosti, je procházka po mohutných hradbách. Je tam umístěná sbírka snad 50-ti kanónů a děl, z různých období. Některý jsou i v perfektním stavu. Co je ale asi nejimpozantnější, je ten výhled na pod námi se rozkládající Modré město. Vidíme Sardar Market Cirdikot a věž s hodinami. Dokonce se mi podařilo i najít hotel, kde bydlíme. Skupinka asi 7 Indíků, ještě skoro dětí, po mne chce, abych je vyfotil. Tak je fotím. Dávají mi dvě adresy, abych jim pak ty fotky poslal. Jednu z nich nemohu přečíst, no ale snad to dojde. Došli jsme až na konec hradem pak zase zpátky. Nad námi krouží skupinka dravců, asi orlů.
      Je přesně jedna hodina, když opouštíme pevnost a začínáme scházet dolů do města. Jdeme po schodech, vedoucích přímo od vstupu do pevnosti. Je na nich prach a písek a tak docela klouzají. Hnedka u druhého domku, stojí Indík ve vchodových dveřích a hned na nás. Hot, very hot today. Come inside. Where are you from? A tak dále. Prý je mechanik. Opravoval psací stroje. Syn prý studuje a žena je v domácnosti. Prý je Art. A tak dále. Prý mají televizi, a tak zná Českou republiku. Prý je moc hezká. Plno hradů. Hlavní město Praha. A pak ještě jednou všechno dokola. My to brali tak, jako že se chce vypovídat. Až na to, že už poněkolikáté opakuje, že manželka je Art a syn studuje. V tom přichází jeho manželka a v ruce nese henu. A začíná bez ptaní kreslit Gábě po dlani. Třesou se jí ruce a nejde jí to. Nedá se to srovnat s tím mistrovským dílem, co jsme viděli v Delhi. Stop. Přestaň kreslit. Jdeme pryč. Nechceme, aby pokračovala. My musíme jít pryč. Slíbili jsme, že budeme v 1 před obchodem s lassi na Sardar Market. A chceme odejít. Ale Indík nás nechce pustit. Prý ať zaplatíme za Art. Nechce se mi ta tu podlost dávat ani rupku. Ale nakonec mu dávám 10 Rs a odcházíme. Prý je to málo za Art, ať ještě přidám dalších 10 Rs. Ne, kroutím hlavou a jdeme pryč. Gába říká, že takovou ošklivou henu nechce a drhne jí ihned dolů. Snaží se to smýt naší pitnou vodou, ale stejně jí tam trochu zůstává. Během cesty dolů jsme si přečetli v LP, kolik asi tak by měl stát třídenní výlet na velbloudech do pouště a co od toho máme a můžeme očekávat. Prý v Jodhpuru je plno naháněčů na tyto vyjížďky a další jsou přímo v nočním vlaku do Jaisalmeru a na nádraží. Naháněči slibují hory doly, ale realita je trošku jinde. Majitel velblouda dostane asi tak 150 až 200 Rs na den. Prý tourist place trip stojí asi tak 350 Rs na den a výlet k non tourist place 600 až 700 Rs na den.

Jodhpur - Modré město   Hrozivá pevnost Meherengarh   Jak se balí turban   Znamení satí
Jodhpur
Modré město
  Hrozivá pevnost
Meherengarh
  Jak se balí turban   Znamení satí

      Celkem rychle jsme našli cestu k Sardar Market. U vstupní brány v omelet shopu, jsme si koupili vodu na pití. Jsme u obchodu s ovocnou lassi. Indík, co nám nabízel výlet do pouště na velbloudech, tam samozřejmě čeká. Zkoušíme mrkvovou šťávu za 5 Rs a papaja lassi. Necháváme si znova všechno vysvětlit a pro jistotu si zapisuji krátké poznámky do deníku. Dvě noci a tři dny. 650 Rs na den a osobu, do neturistické oblasti. Pojedeme sami jen s průvodci. Žádný odpadky, žádný žebrající děti a hlavně nic, co by jsme si mohli v poušti koupit. My přijedeme do Jaisalmeru brzy ráno a ihned vyrážíme do pouště. Bágly zůstanou uschovaný v hotelu. Kousek se pojede džípem do jeho vesnice a pak už na velbloudech. Každý bude mít svého velblouda. Jídlo třikrát denně, kolik toho jenom sníme. Vodu mají balenou. Spát budeme v poušti. A po návratu, ještě budeme mít pokoj za 150 Rs na noc. Ještě dnešní datu a podepsat. Ukazujeme mu lístky, co máme koupený na zítra na vlak už z Goy. Díváme se na datum a z hrůzou zjišťujeme, že jedeme už dneska v noci a ne zítra, jak jsme se domnívali. Je to hrozné zjištění. Zase jsme to nějako špatně spočítali. Už po druhé podobnou chybu. Tím pádem už nemáme moc času. Souhlasíme s nabídkou a už zítra ráno v 8 vyrážíme na safari na velbloudech do pouště. Ještě máme čas do večera, abychom si do prohlédli město.
      Jdeme se najíst do Omelette shop, Highly recommended by Lonely Palanet, u severní brány do tržiště Sardar Market. Tak si chceme objednat amoletu. Je tam takový starší Indík. Prý abychom nestáli tady na sluníčku, ať jdeme semhle do toho obchodu. Je tam prý chládek. Je to obchod jeho syna. Usazují nás v zadu na plastové židličky. Už tam sedí párek bělochů a baští. Podle jídelního lístku si vybíráme omeletu s cibulí. Dostáváme ihned do ruky dvě fotoalba. Prý spokojení zákazníci z celého světa. Tak si je prohlížíme. Je tam dokonce i vyfocen Tomáš Kamm alias Slimák spolu s Madlou, jehož super cestopis o Indii jsem přečetl a občas i použil jako návod, co v Indii vidět. Tady by někdy před rokem. Mezi tím nám přinesli onu omeletu. No on je to spíš toast s vajíčkem a cibulí. Ale za 12 Rs dva kousky. No a k pití samozřejmě kolu. Člověk by řekl, že dva kousky budou málo, ale je to sytý. Doporučujeme. Samozřejmě, že jsem nezapomněl vyfotit Gábu před tím Omelette shop, spolu s majitelem. Taky jsem mu tu fotku následně poslal. Potřebuji zase urgentně na záchod a tak se vracíme na hotel. Večer po 10-té musíme opustit hotel a jít na vlak a taky zaplatit dvě noci a jídlo. Sice už nemám průjem, ale pořád si připadám jako píchnutá pneumatika a nechci riskovat ohozené oblečení. Vyrážíme opět do města, hlavně udělat plno dalších fotek. Došli jsme až k městským hradbám. Sice asi se na ně nemá lézt, ale u brány to jde a tak jsme je zdolali. Vracíme se zpět k Sardar Marketu. Cestou opět potkáváme několik dětí, kteří se chtějí fotit a ještě tři asi tak 17-ti letý kluky – těžký frajery. Píšu si jejich adresy, abych jim ty fotky potom poslal (skutečně jsem jim je poslal, ale nikdo mi nikdy neodpověděl a tak ani nevím, zda jim došli). Je zajímavý, jak malým dětem malují obočí na černo, aby jim jako by zvětšili oči.

Železná brána - Lohapol   Nosítka   Modré město   Děla na hradbách
Železná brána - Lohapol   Nosítka   Modré město   Děla na hradbách

      Na trhu pod věží dáváme už tradičně lassi. Budeme potřebovat peníze a tak v severozápadním rohu vidím, že mění peníze. U jednoho obchodu mají napsáno 43Rs za USD. Tak se jdu podívat o kousek dál. Taky tam mění peníze, ale nemají napsaný kurz. Tak se ptám, za kolik mění dolary. Dozvídám se, že prý za 41 Rs. Tak tomu Indíkovi říkám bad joke. Otáčíme a chci jít pryč. Indík začíná zvyšovat 42, postupně za mnou křičí 42,50. A nakonec za kolik bych koupil. Tak to hnedka zkouším za 43,50. Ne, to je prý moc a tak Indík pro změnu zkouší 43,00 otáčím se po druhé a odcházím. No a Indík nakonec za mnou křičí OK a souhlasí s částkou 43,50 a tak měním 100 USD. Je na něm vidět, že je pěkně naštvaný. A když mi postupně dává peníze, tak pořád snad čeká, že si to rozmyslím. Taky chci vypálit CD. Ale chce 150 RS za kus. Já na to, že dám 60 Rs i mediem. Nechce, ale pak kývne hlavou, ale musím si to prý vypálit sám. OK, budu jen rád. Snažím se spustit NERO, ale místo něho se otvírá Explorer. Zkouším to ještě jednou, ale mají to pošahaný a tak jdeme jinam. Tam se situace opakuje. Indián chce 150 Rs za vypálení CD. Navrhuji mu 150 Rs za dvě CD a k tomu půl hodiny internetu. Já vypaluji jedno CD a druhé jako zálohu, s fotkami, co jsem tu ve městě nafotil. Ale internet stojí za starou belu. Pořád se jim to rozpojuje. Prý fouká vítr. Vybíhá před obchod s izolepou a asi někde něco opravuje. Pak už je to lepší.
      Po osmé večer přicházíme zpět na hotel. Indíkovi dole říkám, že dáme večeři a pak potřebujeme před desátou odejít. Že náš vlak jede už dneska ve 23.15 a ne až zítra, jak jsme se původně domnívali. OK, prý nám připraví jídlo velmi rychle. Tak jdeme na střechu a objednáváme si nudle se zeleninou a cibulí. Než nám to přinesou tak se pokouším fotit osvětlenou pevnost Meherangarh. Musím udržet foťák přes 2 sekundy na nejvyšší ISO. Jaktak se mi to daří a až na třetí pokus. Mezi tím koukám, že si ke Gábě usedl nějaký Indíka a něco do ní hučí. Jak jsem se vrátil, tak to celý opakuje. Vypráví naprosto stejnou pohádku, jako tan Indík ráno. O velbloudech, o safari a tak dále. Naprosto stejná cena. Po asi deseti minutách mu říkám, že už jsme si výlet na velbloudech do pouště dohodli, že přišel s nabídkou pozdě. Chvilku přemýšlí a pak snižuje cenu na 500 Rs za osobu a den a nabízí hotel dokonce za 60 Rs. Ne díky, my jsme to slíbili a tím to pro nás hasne. OK, no problem. Zvedá se a odchází. Už nám nesou objednané nudle, ale jsou to spíš špagety s cibulí. To se nedá s těma Chowmin v Kalkatě srovnat. A to stály pouhých 12 Rs a ne jako tady 40 Rs. Vracíme se na pokoj a dáváme sprchu. Balíme a Gába opět nadává. Je to pro ní čím dál větší nesnáz zabalit všechno do báglu. Těsně po desáté bereme bágly na záda a jdeme dolů. Platím dvě noci a jídlo, co jsme tu snědli.
      Před hotelem na ulicích už skoro nikdo není. Žádní tuktukáři. Jenom občas po mulici jedou místní na motorce. Tak jdeme pěšky směrem k nádraží. Odhaduji to tak na 2 až 3 kilometry a tak by jsme to měli v nejhorším stihnout pěšky. Konečně, když jsme urazili asi tak 500 metrů, jede okolo Tuktuk. Už v něm sedí jeden běloch. Indík se nás ptá, kam chceme odvézt. Na nádraží. Chce 30 Rs. Mile rádi souhlasíme. Ještě, že tu mají větší vozítka, než jinde v Indii. A tak se tam vejdeme všichni tři. Na nádraží vystupujeme a chci platit 50 Rs bankovkou. Ale Indián to zkouší. Prý nemá nazpátek. Když nemáš nazpátek, tak nic nedostaneš. A už od někudy tahá dvě zmuchlané 10 Rs bankovky. U stánku kupujeme vodu a sušenky Britania case nut. Jako obvykle. Ale na těchto je napsáno, že jsou za 10 Rs. Jindy tam bývalo napsáno 12 Rs. Jdeme dovnitř nádražní budovy. Ptáme se, na kterém nástupišti jede vlak do Jaisalmeru. Prý ze druhého. Stojí tam vlak. Radši se ještě jednou ptáme. Je to on. Vedle dveří jsou na papíru napsaná na seznamu naše jména. Máme dolní a prostřední sedadla. Jsme tu skoro první. Tak hnedka zabíráme místo pod sedadly a přiděláváme tam oba bágly. Sedačky jsou celé zaprášené. Jako by na nich ležela vrstvička písku. Prý je to z pouště – dust. Trošku to utíráme ubrouskem. Do stejného vlaku nastupuje ještě dalších 10 – 15 bělochů. A taky ten kluk, co jel s námi v tuktuku. Po chvilce vidíme i toho naháněče, co se nás snažil přemluvit v hotelu. Zkouší to na ostatní bělochy. Mají to dobře promyšlený. V hotelu jim dají typ a naháněč jde na jistotu. Po půl hodině se vlak rozjíždí. Dokonce je ve vlaku i několik vojáků, co občas projdou okolo. Takže máme celkem klidnou noc. Jen ten prach je všude pořád cítit. Hlavně mezi zuby.

Omelet Shop   Taková normální rodinka   Místní borci   Osvětlená pevnost Meherangarh
Omelet Shop   Taková normální rodinka   Místní borci   Osvětlená pevnost
Meherangarh

Den 34.  Den 35.   25.3.2006 (sobota) Den 36.