Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 2.  Den 3.    21.2.2006 (úterý)   Den 4.
Old Delhi - Jama Masjid, Humajun tomb
- Delhi -

      Vstáváme asi tak v 9 ráno. Ranní hygiena a vyrážíme. Již známý Main Bazaar a všudy přítomné troubení. A všichni Indíci nám už připadají povědomí. Už se ani neohlížíme po rikšácích, tuktukářích a prodavačích čehokoliv. Přecházíme křižovatku a jdeme ke známému schodišti u New Delhi RS. Stojí tam Indián a zase to na nás zkouší. Stejná finta. Jediná metoda je, je totálně ignorovat a neodpovídat ani na pozdrav. Přecházíme po lávce přes 20 kolejí na druhou stranu nádraží. Na druhé straně dokončují stavbu metra. Podle mapy v LP chceme dojít k mešitě Jama Masjid. Gába vidí na jednom prostranství skupinu asi 15 krav a tak je obdivuje. Já pro změnu fotím 3 štěňata, čistokrevná Indická pouliční směs. Okolo prochází Indík v oranžovém hávu s červenou tečkou na čele, a bílými vousy – sádhů. Chce se s námi fotit. A tak mu za to dáváme 10Rs. Je šťastný, a nebo se tak aspoň tváří. Snažím se odhadnout směr. Procházíme úzkou uličkou. Kroutí se mezi domy po obou stranách. A najednou končí. A tak se vracíme asi 300 metrů zpět a zkoušíme to jinou ulicí. Ptáme se na cestu jedné starší Indky a ta nás kupodivu posílá správným směrem a říká, že na křižovatce musíme doprava po hlavní. A na další křižovatce opět doprava. Všude je plno Indíků. Kde se všichni berou?!? Tato ulice funguje asi jako dopravní kancelář. Po straně je hafo Indiánů s dvoukoláky, připravených odvést požadovaný náklad z místa A do místa B. Je úžasné, co dokáží na těchto historických střepech odvézt. Velice zajímavá věc je sledovat, kolik Indiánů se dokáže nasoukat do tuktuku. My se do něj s Gábou, báglama a foťákem nasoukáme tak tak, ale Indiánů se do něj namačká klidně 10.
      Kupujeme vodu 2l za 20Rs. Míjíme další křižovatku a zahýbáme doprava. Ta tomto prostranství je pro změnu plno zedníků, čekajících na zakázku. Konečně jsme před mešitou. Obcházíme ji a hledáme vstupní bránu. Je tu plno luxusních klimatizovaných autobusů pro turisty. Taky jeden hadař. V slaměném košíku má kobru. Ale když vidí, že z nás nic nekápne, tak ji zase strká zpět pod pokličku. Za vstup k mešitě Jama Masjid chtějí 150Rs (Indiáni platí 10Rs). K tomu dostáváme hadr přes kraťasy a Gába dokonce šátek na ramena. Ve vnitř se chodí bosky a tak necháváme sandály na mohutném schodišti před vstupní bránou. Ve vnitř se před námi ční dva úzké 40 metrů vysoké minarety. A už je u nás skupinka žebrajících dětí. Pen plís, čoklid… Gába má u sebe v batůžku ještě dvě čokoládové sušenky. Otevírá baťoh a vtom se odněkud přiřítil nějaký kluk a jednu Gábě doslova vytrhnul z ruky. Fofr. Chvilka nepozornosti a Gába mohla být bez peněženky, a nebo bez foťáku. Chvilku se procházíme po prostranství uvnitř mešity. Prý se sem vejde na 25.000 lidí.
      Dá se vylézt na jižní minaret. Tak si kupujeme vstupenku (za 20Rs). Vzal 10Rs lístek a přerazil ho razítkem na 20Rs. To, že jsme bílí cizinci. Ale nemůžeme najít ten správný vchod, kudy nahoru. Po pěti minutách hledání a několika dotazech konečně nacházíme zapadlé schodiště. Jeden Indík utrhne kousek lístku. Uzounké schodiště nás přivádí na ochoz Jami Masjid. Další schodiště nahoru a jsme u minaretu. Tam stojí jiný Indík, utrhne zbytek vstupenky (kontrolovat se musí, a nebo se tak snižuje nezaměstnanost) a my se můžeme začít točit po úzkém schodišti nahoru. Opět ve tmě. Uprostřed je okno. To slouží k vyhýbání těch lidí, co jdou nahoru a těch co sestupují dolu. Z minaretu je fantastický výhled. Respektive by byl, kdybychom nebyli v Indickém hlavním městě New Delhi. Smog, opar a prach. Je vidět Red Fort (Červená pevnost). Chvíli se kocháme pohledem na město a to hemžení tam dole. Domy, kam až opad dovolí dohlédnout. Já s profesionální deformací rádio plánovače se dívám na podivné věžičky bizardních tvarů, postavených na ještě bizardnějších domech. Každá je tak trochu unikátní. Po chvíli scházíme dolů z minaretu a ve stínu hlavního průčelí si na půl hodiny sedáme a odpočíváme.

Školní rikšo-bus   Mešita Jama Masjid   Gába a svatý muž
Školní rikšo-bus   Mešita Jama Masjid   Gába a svatý muž

      Opouštíme mešitu Jami Masjid. Naše sandály jsou kupodivu tam, kde jsme je před hodinou nechali. Po levé straně pod schodama jsou záchody i pro ženy. Gába je jde vyzkoušet. Já se ocitám sám a hned je u mne prodavač a nabízí mi nádherné ručně pletené kožené biče. Kupujeme vodu a několik mandarinek u jednoho stánku na ulici.Jdeme pěšky k pevnosti Red Fort. Není to zas tak daleko. Sotva kilometr. Venkovní hradby pevnosti jsou úchvatně vysoké. Je vedro. Slunce pálí a rozhodli jsme se do pevnosti nejít, neboť tu je poměrně hodně lidí. Chvíli sedíme před pevností ve stínu jediného stromu a pozorujeme skupinku dětí, nádherně oblečených, jak si vyšli na exkurzi do pevnosti. Už máme hlad a tak ve vydáváme po hlavní ulici, kolmo vedoucí od hlavní brány Red Fort, zvané Chandi Chowk, hledat něco k jídlu. Celá ulice je něco jako obrovský bazar všeho. Hlavně tu prodávají hadry, látky a sárí. Jde převážně o lepší a luxusní obchody s portýrem u vchodu a klimatizací. Gába se občas jde podívat na nějaké to sárí. Mne to nebere, ale neprotestuji. Na jednom rohu je něco jako pouliční jídelna. Něco tam smažejí. Zkoušíme to. Jsou to takové jako nafouknuté placky z mouky a jakoby na hrubo rozemletého obilí. K tomu na takovém plechovém podnosu jako hrachovou kaši a k pití dáváme kolu. Vše za 40 Rs. Dojedli jsme, ale nějaké koření, co nám k tomu dali, jsme nezvládli sníst.
      Jak tak jdeme dále po ulici Chandi Chowk, tak vidíme takovou velkou krysu, jak chytla kousek odhozené housky a už jí táhne někam do svého pelíšku. Taky jsme si koupili na chuť kousek nakrájeného ananasu. Na konci ulice zkoušíme najmout cyklorikšáka, že se chceme nechat odvézt k Humájůnově hrobce. Chce 100 Rs. My na to 40Rs. Tak to nebereme a jdeme pryč. Zastavuje nás a souhlasí. Indíkovi je něco mezi 50-ti a smrtí. Asi má co dělat, aby nás zvládnul ušlapat. Kupodivu nás veze zpět po Chandi Chowk zpět k pevnosti Red Fort. Uprostřed ulice je nějaká tribuna a taky zácpa. Nějaká místní politická taškařice. Každý troubí. Občas se posuneme o 2 metry do předu. Rikšáci jezdí kolo na kolo. To znamená, že předním kolem tlačí toho rikšáka před sebou. A takhle vlastně všichni tlačí na toho vepředu. Tomu říkám kontaktní jízda. Po 30 minutách jízdy na rikšákovi se dostáváme zpět před Red Fort, tam, odkud jsme asi tak před hodinou a půl odešli. Rikšák slézá z kola a ukazuje na tuktuky, které tam stojí. A chce peníze. Že prý je to moc a moc daleko, a že by to trvalo moc dlouho. Dal jsem mu 10Rs a to se mu vůbec nelíbilo. Něco začal vykládat, ale nerozumíme mu. Tak mu natvrdo říkám, že nás neodvezl tam, kam jsme chtěli. Už se s ním dále nebavíme. Tuktukář chce 60Rs za odvoz k Humájůnově hrobce. Říkám, že to je moc a nabízíme 40Rs. Nechce. Odcházíme. Houká na nás, že to bere. Tak nasedáme a jedem. Je to opravdu dost daleko. Je zrovna odpolední dopravní špička (ono je možná v Delhi dopravní špička celý den). Ale za nějakých 30 minut tam jsme. Vystupujeme před hlavním vchodem. Platíme tuktukáři dohodnutých 40 Rs a on něco držkuje že je to málo.
      U brány mají napsáno, že cizinci platí 5 USD a nebo 250 Rs za vstup (místní 10Rs). Tak kupujeme u pokladny dva lupeny za 500 Rs (ono to vychází lépe, když se kupují za USD). Dostáváme dva a dva lístky. Vždy jeden velký a jeden malý. U vstupního turniketu ukazujeme oba lístky dalšímu Indiánovi a ten nás s pomocí magnetické karty pouští dovnitř do parku. Procházíme po upravené cestě. Gábě se chce na záchod a tak se ptá jedné Indky, co tu shrabává listí. Ta ukazuje někam do leva k další bráně. Jsou tam záchodky. Já zatím fotím tři staré babky, co roztloukají kousky starých cihel na prach. Asi vyrábějí antuku. Hned za to chtějí 50 Rs. Tak jim dávám dohromady 3 Rs a odcházím pryč. Něco za mnou brblají. Gába platí 2Rs za záchod, nějakému Indiánovi, co tam stojí před záchodky. U další brány jsou dva Indíci. Jeden utrhne kus lístku z velké vstupenky a druhý trhá kousek z malé vstupenky. Za touto bránou se nám otvírá nádherný pohled na Humájůnovu hrobku (Humajun Tomb). Je to opravdu moc hezký. Velký park a uprostřed překrásná stavba. Hlavně ty všude přítomná prořezávaná kamenná okna. Prohlížíme si vnitřek hrobky a vlastní náhrobky ze sněhobílého mramoru. V polovině 16. století jí postavila Hadži Neguj, v Persii narozená nejstarší manželka Humájůna, druhého Munghalského císaře. Jsou tam kameníci a opravují některé již prošlapané kamenné dlaždice. Fotím je a hned za to chtějí peníze. Kašlu na ně. Fotíme se a pak na chvíli sedáme na lavičku do stínu v parku – geometricky přesná zahrada, mezi mohutnými stromy, s výhledem na impozantní červenobílou hrobku. U východu z areálu musíme opět ukázat vstupenky a jednu si nechávají. Pak nás pouštějí ven.

Čistič bot na ulici   Indka oblečená v sari Školačky v uniformách
Čistič bot na ulici   Indka oblečená v sari Školačky v uniformách

      Po levé straně za vstupní bránou je ještě jedena hrobka Humájůnově kadeřníka. Osmihranná hrobka Isa Khana není ale v moc dobrém stavu. Na prostranství před bránou si hraje několik nahatých dětí se zavlažovací hadicí. Stříkají po sobě vodu. Tu přibíhá hlídač v uniformě s dřevěnou holí v ruce a rozhání je. Jdeme směrem k Purana Qila. Chtěli jsme koupit vodu, ale oni chtějí za 1 litr 15 Rs. To je moc a tak to nebereme a odcházíme. Oni nic. Asi to za tu cenu prodají někomu jinému. Zastavuje nám jeden tuktukář a nabízí nám odvoz. K New Delhi RS, prý za 80 Rs. Já na to 40 Rs . On na to 60 Rs. Pořád se nám to zdá moc a tak odcházíme. Jiný tuktukář nás o kus dál zastavuje a vysvětluje nám, že nás odveze za 40 Rs. Tak si sedáme do tuktuka. Jen prý se stavíme v jednom nebo ve dvou obchodech. Nic prý nemusíme kupovat. Známá finta na turisty. Že prý dostane za turisty kupónky a na konci měsíce si za ně může vzít nějaké zboží. Například prý dokonce i mikrovlnku. Nakonec nám nabízí odvoz dokonce za 20 Rs. Tak zase vystupujeme a jdeme pryč.
      Po hodině chůze míjíme Purana Qila a ZOO, co je hned vedle vstupu do bývalé pevnosti. ZOO už ale za půl hodiny zavírá a tak nemá cenu do něj jít. Po další půlhodině chůze naslepo přicházíme na již známý Connaught Place. Stejnou cestou jako včera jdeme k průčelí nádraží New Delhi RS. U jednoho obchodu kupujeme lassi. 10 Rs za sladký kysaný jogurtový mléko, s rozmixovaným ledem. Fakt osvěžující. Lassi si budeme kupovat v Indii pravidelně. Dáváme večeři ve stejné jídelně jako včera. Čapati a tomato massala. Po večeři se vracíme po Main Bazaar směrem k hotelu. A jak tak koukám, tak se mi Gába někde ztratila. Asi deset minut ji hledám, než se mi jí podařilo najít. Jak jinak, než v obchodě s hadrama. Za půl hodiny přicházíme k našemu hotelu. Jsem již nějaký utahaný a tak jdu nahoru na pokoj. Gába ještě jde na chvíli na internet. Dávám sprchu. Mydlím se mýdlem, ale pak již ta voda přestává téct. Tak nějak smývám zbytky mýdla. Píšu deník. Když se Gába vrátila, tak už voda netekla vůbec. Začala téct asi až za další hodinu. Trochu balíme naše věci do báglů a jdeme spát celkem brzy. Sotva po deváté večer. Ráno vstáváme časně na vlak do Agry.

Klasická výroba antuky   Humajun Tomb   Invalida na vozíčku
Klasická výroba antuky   Humajun Tomb   Invalida na vozíčku

Den 2.  Den 3.    21.2.2006 (úterý)   Den 4.