Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 28. Den 29.  19.3.2006 (neděle)Den 30.
Aurangabad - Ellora caves a čokoládová hádka
- Maharashtra -

      Svítá. Přijíždíme někam do nějakého městečka. Ptám se, zda je to Aurangabad. Prý ne, až další zastávku. Po další půlhodině vystupujeme z autobusu a vyndáváme bágly. Rozhlížíme se okolo. Je to nějaký divný. Taková velká křižovatka, vypadající do všech směrů stejně a okolo je jen několik domů. Nemůžeme se zorientovat s mapkou uvedenou v LP a do toho hnedka asi deset tuktukářů. Jeden je obzvláště odrzlý. Pořád nám vnucuje, že nás zaveze do hotelu, který si řekneme, na výlet k jeskynnímu komplexu Ellora. Prý za super cenu. Nemáme zájem, ale on to nechce pochopit. Odhaduji směr, kde by měly být podle LP hotely. Neboť si nejsme jistí, zda jdeme správným směrem, tak se ptáme jednoho okolo jdoucího Indíka. Tak jdeme špatným směrem. Musíme se dobrých 250 metrů vrátit. Tak teď už snad je to ta správná ulice. Po 200 metrech vidím vlevo název hotelu, doporučený v LP. Prý slušný a levný. Tak to jdeme zkusit. Mají volný pokoj za 350 Rs na noc. Velmi pěkný s TV a A/C. Ale nemáme zájem. Prý je tento pokoj OK. Říkám, že je to moc drahý a tak že budeme muset jít někam jinam. Indík v recepci říká, že mají ještě Economy za 225 Rs na noc. Kývám hlavou a ať nám ho ukáže. Pokoj je velký, čistý s velkou postelí. Ventilátor funguje. Přímo proti dveřím je okno a vedle dokonce vstup na takový malý balkónek. Vedle je prostorná koupelna se sprchou, teplou vodou a tureckým záchodem a dokonce nad umyvadlem je i zrcadlo. Světlo svítí a voda teče. Tak to bereme. Dole v recepci jako obvykle vyplňujeme samé důležité údaje. Na pokoji dáváme sprchu. Přepíráme několik špinavých věcí a věšíme je na šňůru, kterou jsem natáhnul po pokoji.
      Zamykáme pokoj a jdeme dolů do přízemí. Je tam restaurace. Dáváme snídani, ale je pěkně drahá. Mezitím co jíme, tak přichází takový mladý Indík, s velice slušným vystupováním. Nabízí nám celodenní výlet tuktukem k jeskynnímu komplexu Ellora za 350 Rs. Říkám mu, že to je moc drahý. Tak zkouší slevit na 300 Rs. Prý není problém, že prý na nás počká před jeskyněmi tak dlouho, jak jen budeme chtít. Nechceme a dopíjíme kolu, co jsme si dali ke snídani. Gába se jde ještě vyčůrat na pokoj a já na ní čekám u recepce. Během deseti minut je Indík zpátky a zkouší to znova. Povídá, že sehnal další dva turisty, a že nás odveze taxíkem za pouhých 150 rupek za každého. Mezitím přichází Gába a tak Indík opakuje nabídku ještě jednou. Ale my opravdu nemáme za takovouhle cenu zájem. Pojedeme autobusem. Před hotelem odmítáme dva tuktukářů s podobnou nabídkou. Jsme na té křižovatce, kde jsme před pár hodinami vystoupili z autobusu. Stojí tam dva dopravní policajti a o něčem se baví. Gába se jich jde zeptat. Odkud jezdí bus do Ellory. Prý staví tady na křižovatce a až pojede okolo, tak nám řekne.
      Po asi deseti minutách čekání mává policista na jeden autobus a ten zastavuje. Nastupujeme a usedáme úplně dozadu. Platíme 20 Rs za osobu. Cesta trvá přibližně 45 minut. Autobus je takový ten klasický venkovský a tak ze dvou třetin plný. S námi jedou v buse ještě další 4 turisté. Venku je nejdříve taková jako vyschlá step, ale po chvilce se vpravo před námi vztyčují takové obrovské jakoby stolové hory, vysoké aspoň 300 metrů, s kuželovými srázy. Okolo jednoho pahorku, kudy projíždíme, je opevněné město. Nahoře na tom velice pravidelném kuželu je stará pevnost. Tohle opevněné město Daulatabad. Podle LP kdysi Sultán Tughlak ve 14. století dostal šílený nápad a celé tehdejší hlavní město Delhi se přestěhovalo sem. No a po 17-ti letech zase opět sultán rozhodnul a všichni se stěhovali zpátky. Městečko vypadá ze vnitř autobusu jako malá ospalá díra, ale hradby okolo města jsou velmi zachovalé. A stojí tu obrovská věž, vzdáleně připomínající Qutb Minar, tyčící se do výšky úctihodných 60 metrů.

Pahorek a opevněné město Daulatabad   Vstup do chrámu Kailasa   Chrám nesou na svých bedrech kamenní sloni
Pahorek a opevněné
město Daulatabad
  Vstup do chrámu Kailasa   Chrám nesou na svých
bedrech kamenní sloni

      Jsme u Ellora caves. Vystupujeme z autobusu a jdeme do mírného kopce. Během stoupání se seznamujeme s jedním Belgičanem. Nejdříve cestoval několik týdnů se svojí sestrou a jejím přítelem po Rajasthanu a teď už týden cestuje sám. Chvilku se s ním bavíme o tom, jak se mu tam líbilo a tak podobně. Mezitím ignorujme stádo průvodců s odbornou specializací, prodejců všeho, od filmů, přes průvodce Ellora-Ajanta až po nádherné ametysty – krystaly. Jsem před průčelím skalního úbočí a na obě strany jsou vstupy do uměle vytesaných jeskyní. Celkem jich tu je 34. Jsou rozdělená na několik skupin – buddhistický, hinduistický a džinistický. U vstupu do hlavního a největšího chrámu Kailasa platíme vstupné – 5 USD každý. Název chrámu pochází od názvu hory – Shivova domova v Himalájích. Pokladna je umístěna vlevo v takovém skalním výklenku. No a jak už to bývá místní platí 10 Rs. Dostáváme takový útržek papíru, jako se kdysi dávali v kinech. Kromě nejkrásnějšího chrámu se vstupné neplatí. Jdeme dovnitř. Ten lístek do kina nám ještě přetrhli na půl. Podle cedule asi ještě chtěli 25 Rs za foťák, ale prdím na ně. Jen co jsme vlezli dovnitř, tak jsme se tak trochu pohádali. A to kvůli ráno koupené čokoládě. Prostě blbost, ale stačí to, abychom si každý prohlíželi celý chrám samostatně. Chrám je fascinující a naprosto neuvěřitelný, než co jsme kdy viděli. Když se staví normální palác, tak se skládají cihly na sebe. Tady je to přesně naopak. Skála se odsekává tak dlouho, až to co zůstane je právě Kailasa chrám. Celý z jednoho kusu To museli sekat generace kameníků a co kamene museli odstranit. Prý nějakých 200.000 tun skály. Celé je to z jednoho kusu. Je to takový jako slepenec čediče a pískovce s množstvím peciček. Něco jako u nás v Čechách na Kozákově. Většinou jsou menší, ale občas jsou vidět i poměrně velké – slepičí vajíčko.
      Když měli celý chrám vysekaný, tak tomu ještě dali štukovou omítku a vrchní barvu. Většina štuku už je dávno pryč, ale místy, tak kde tolik neprší a nefouká, jsou vidět nádherně zdobené a malované obrazce. Už můžeme jen tušit, jak to kdysi mohlo vypadat a představovat si tu krásu. Po obvodu chrámu jsou ve skále vysekaný dvě patra galerií. Všude je plno soch. Většinou jsou to reliéfy s vyobrazením z Ramajany a jiných historických Indických eposů. Fotím si některé zajímavé motivy a procházím se. Celý chrám jako by na svých bedrech nesla řada slonů. Nahoře na chrámu jsou do čtyř stran kamení lvy. Bohužel na druhou stranu je vidět, že zub času za těch 1000 let zanechal své stopy. Většina slonů je bez chobotů a na jednom místě je dokonce i obrovský kus odpadlé galerie. Uprostřed Kailasa je velká sloupová síň, nádherně zdobená štukami. Vzadu je obrovský lingam. Je tam skoro tma. Jediný, co jej osvětluje je několik svíček. U lingamu stojí Indík a hnedka ukazuje na peníze, který tam leží jako obětiny. Tak tam taky několik drobných nechávám. Po dvou hodinách prohlídky a samoty jsme se opět s Gábou usmířili. Vyrážíme prohlížet další chrámy. A až k nejstarší jeskyni, označené číslem 1. Zrovna je tady výlet nějaké místní základní školy. Jak učitel, tak i děti skáčou ke stropu, aby se ho dotkli. Nejdříve jsem si je vyfotil a pak jsem jim musel předvést, jak se to dělá. Natáhnul jsem ruku a dotknul se bez větších problémů stropu.
      Některé chrámy jsou menší a méně zdobené a jiné jsou nádherně tesané a až se třemi patry nad sebou plné sloupů a soch. Obzvláště ty buddhistický jeskyně. V každém patře je jeden velký Buddha ve zvláštní svatyni a okolo po stranách je plno menších, v různých pozicích. Na některých se již za ta staletí podepsal zub času. Bohužel některé pokusy o opravy pomocí betonu se Indíkům moc nepovedly. Velice pěkná a nezvyklá je jeskyně číslo 10, která má na stropě jako by vytesané mohutné klenuté trámoví. V zadní části je sedící Buddha osvětlený malým okénkem v horní části průčelí. Je vedro. Vracíme se zpět k jeskyni číslo 16 – Kailasa. Kousek od chrámu je restaurace. Tak si tam sedáme do stínu a dáváme kolu. Gába si dává nějakou rýži s nějakou massala omáčkou. Já nemám chuť a tak si dávám ještě jednu kolu. Po půl hodině se zvedáme a jdeme se vyškrábat nahoru nad Kailasa chrám. Vede tam cestička. Ze shora je pohled na chrám jakoby ježící v díře ještě snad úchvatnější. Je poledne a tak vydržet dlouho na černé rozpálené skále se nedá a tak po chvilce opět scházíme dolů. Jen tak se po okolí díváme, zda nenajdeme nějakou zapomenutou pěknou pecičku. Jeden Indík, takový skoro klučina, nám nabízí 1 pecku za 100 Rs. Gáby bratranec Pepek je amatérský sběratel šutrologie a tak Gába má jakýsi přehled o tom, kolik mají asi cenu. Tak kroutíme hlavou a jdeme dál. Ale Indík se jen tak rychle nevzdává. Po chvilce nabízí 3 pecky za 150 Rs. No a jak už to bývá, když je nabídka vyšplhala na 5 pecek za 150 Rs. Velikost každé pecky je něco mezi holubím a křepelčím vejcem. Vevnitř jsou krásné krystalky křemene.

Zbytky původní výzdoby chrámu   Kamenný lingam uprostřed chrámu   Chrám Kailasa ze zhora   Kamenný sloup
Zbytky původní
výzdoby chrámu
  Kamenný lingam
uprostřed chrámu
  Chrám Kailasa
ze zhora
  Kamenný sloup

      Na chvilku si sedáme ve stínu jednoho stromu a ještě se jednou bavíme o tom, jak je to možné, že jsme se pohádali kvůli takové maličkosti, jako je čokoláda. Chvilku píšu deník. Tu přichází jeden Indík. Asi tak 20-tiletý kluk. Podle toho, jak kulhá a jako by trošku tahal jednu nohu za sebou a podle postavení rukou je asi po nějaké obrně. Nabízí prospekty Ellora caves a několik pohledů. Ale ta kvalita je hrozná. Nemáme zájem. On se nedá jen tak odbýt. Že je prý postižený a že má hlad. Že dneska ještě nic neprodal a chytá mne opravdu silným stiskem za ruku. Tak jsme ho přes tu ruku praštil. Opravdu hloupý pocit. Během našeho putování jsme pravidelně rozdávali žebrákům a invalidům vždy nějakou tu rupku. Ale tomuhle jsme nedali nic. Z principu za tu dotěrnost. Odchází a zkouší to o kus dál u jiných turistů. Zvedáme se a jdeme si prohlédnout další jeskynních chrámů. Už nejsou tak zdobené a některé jsou i naprosto bez výzdoby, ale stále impozantní. Mezi 27 a 28 jeskyní je obrovský vodopád, padající z výšky dobrých 25 – 30 metrů. Respektive by byl, kdyby nebylo sucho. Takže pod úplně vyschlým vodopádem procházíme suchou nohou. Ta 28-má jeskyně je pro změnu nádherná. Obrovská sloupová místnost. Po stěnách jsou vytesaná vyobrazení z Indických pověstí. V zadní části v malém chrámku, jako by podpíraném několika sochami, je lingam. Je krásně osvětlen světlem přicházejícím z venku. Před chrámem, vedle schodiště, jsou dva mohutní kamení tygři. Tento chrám stojí za navštívení. K několika posledním džinistických chrámům už nejdeme. Jsou asi tak kilometr daleko.
      Vracíme se po asfaltové silnici před hlavní Kailasa chrám. Ten klučina, co nám nabízel ty pecky před několika hodinami, jak nás zpozoroval, tak nám hnedka dělá další nabídky. Gába nakonec koupila oněch 5 pecek za 80 Rs. Taky kupujeme barevné průvodce Ellora and Ajanta caves za 100 Rs. Jak jdeme směrem dolů k parkovišti, jeden chlapec nám nabízí dřevěného pohyblivého hada za 600 Rs. Vůbec se s ním nebavíme a pořád jdeme dál. On se nevdává a jak jde vedle nás, tak postupně slevuje. Poslední nabídka byla pokud si pamatuji za 50 Rs. Ale co s ním. Prostě Indíci jdou po turistech jak slepice po flusu. Dole na parkovišti čekáme na autobus. U jednoho stánku kupujeme oloupané a osolené okurky. Ještě jsme je ani nestihli sníst a už máme nabídku na odvoz zpět do Aurangabadu džípem. Za stejnou cenu 20 Rs za každého. Prý jedou za pět minut. Vevnitř už sedí dalších 8 Indíků a tak to bereme. Jedou trošku jinou cestou, než jsme jeli ráno. Poměrně často zastavují, či jen přibrzďují a vyvolávají, kam jedou. Pořád někdo přistupuje. A v další vesnici opět. Až nás najednou je vevnitř 20. Ve předu u řidiče 4 indíci. Na zadních sedadlech taky 4 Indíci no a vzádu, kde jsme seděli na takových malých lavičkách my dva, 4 děti a 6 dospělých. Ten 21-tý Indík, něco jako hlavní naháněč stojí vzadu zvenku na stupačce a drží se za střechu. Jedeme dál.
      Vtom opět zastavují. Stojí tam taková postarší, mírně buclatá Indka. Vrchní space manager otvírá dveře a dívá se dovnitř. Pak na Indku a znova dovnitř. Kroutí hlavou a asi uznává, že už se k nám opravdu, ale opravdu nevejde. Cestou projíždíme nějakým městem, kde zrovna jde poměrně mohutný průvod muslimů - mužů. Jsou skoro všichni v černém a na hlavách mají bílé čepičky. Tak čekáme asi 15 minut, než přejdou. Zatáčejí na hřbitov. Možná pohřeb a podle mne jich mohlo být tak 500 až 1000. konečně asi po hodině přijíždíme do Aurangabadu. Vystupujeme u autobusového nádraží. Cesta autobusem byla rychlejší a zaručeně pohodlnější. Vůbec necítím pravou nohu. Mám ji úplně zdřevěnělou. Ale po chvilce jsem se rozešel. Prostě impozantní zážitek, kolik se nás, vlastně Indíků, vejde do takového automobilu. Po obou stranách ulice je množství prodejců. U jednoho stánku kupujeme meloun. Asi tak 2 – kilový. Chce 15 Rs, ale já říkám 10 Rs. Zdá se mu to málo a snižuje cenu na 12 Rs. Nakonec souhlasí s 10 rupkama.

Sedící Buddha   Třípatrová jeskyně   Buddhistická vihara   Jeskyně jsou hojně navštěvovaný
Sedící Buddha   Třípatrová jeskyně   Buddhistická vihara   Jeskyně jsou hojně
navštěvovaný

      Přímo naproti nádraží jsou prodejci autobusových zájezdů – Tourist office. Tak se zkoušíme ptát. U prvního se dozvídáme, že autobus do Ahmadabadu – sleeper je za 550 Rs a odjezd je každý den ve 4.30 odpoledne. Ovšem na ceduli, co visí vedle vchodu. Je napsaný Ahmadabad v 8.30 pm. Ale to prý je starý čas. U vedlejšího stánku chtějí za stejný typ 430 Rs a bus jede v 5.00 pm. Další nabízí bus za 450 Rs a odjezd taky v 5.00 pm. U posledního, kterého se ptáme dostáváme nabídku za 480 Rs ve stejný čas. Tak se vracíme k tomu nejlevnějšímu. Ptáme se ještě jednou. Prý odjezd je ve 4.30 pm a cena 350 Rs – sitting. OK platíme požadovanou částku a dostáváme doklad o zaplacení. Máme přijít zítra před 4-tou sem před kancelář. Gába ještě ze stejné kanceláře, co jsme právě koupili lístky, telefonuje domů. Když odcházíme od kanceláře, tak už se začíná stmívat. Vracíme se kousek zpět k hotelu. Usazujeme se na jedné hromadě betonových trubek přímo na ulici a vyndáváme melouna. Kapesním nožíkem ho krájím na kousky. Celý jsme ho opět snědli. Jelikož tu nikde nemají odpadkové koše, tak jsme slupky v igeliťáku nechali na místě. Je již tma, když vyrážíme nočním Aurangabadem k hrobce Bibi-ka-Maqbara, neboli Taj Mahal chudého muže. Prý je večer nádherně osvětlená.
      Orientace podle mapky v LP v cizím městě není žádný med. Trvá nám aspoň hodinu, než jsme přišli na parkoviště nedaleko mauzolea. Gába je už unavená a má nějakou špatnou náladu. Dneska ráno ta čokoládová hádka. Asi začíná ponorka. Ono není divu. Jsme spolu ve dne v noci, den za dnem už měsíc. Gába si kupuje v jednom obchodě zmrzlinu. Platí 20-ti Rupiovou bankovkou. Vrací zpět 7 Rs, ale měl vrátit o Rupku více. Jsme před mauzoleem Bibi-ka-Maqbara. Je to taková zmenšená kolie skutečného Taj Mahalu. Je již pozdě a zrovna zavírají a já se ani už nesnažím dostat do vnitř. Za vstup chtějí 2 USD a nebo 100 Rs. Mauzoleum je sice osvětlené, ale zase ne tak moc. Fotím ho od vstupní brány, s opřeným foťákem o zeď s expozicí 2 sekundy. Snažím se to udržet, ale je to trošku mázlé. Musíme se rozmyslet, zda se sem půjdeme zítra dopoledne podívat a nebo ne. Na parkovišti se snažíme domluvit s jedním tuktukářem. Jsme ochoten jít na cenu 50 Rs za odvoz k našemu hotelu. Gába mu ukazuje vizitku z hotelu a on kývá, jako že ví, kde to je. Já se ptám na cenu. On říká 35 Rs. Tak souhlasím. Jedeme nočním Aurangabadem stejnou cestou, kudy jsme sem přišli.
      Po asi 15 minutách jízdy jsme před naším hotelem. Vystupujeme a já platím Indíkovi požadovanou částku. Urychleně navštěvuji záchod. Opět mám průjem a tak si beru endiaron a uhlí. Dáváme sprchu, abychom spláchli ten všudypřítomný prach, co se na nás za ten den usadil. Oblékáme si už uschlé věci, co jsme se ráno snažili přeprat. Zamykáme pokoj a jdeme se najíst dolů do hotelové restaurace před hotelem. Přinesli nám jídelní lístek v angličtině a tak se pokoušíme něco vybrat. Uprostřed vybírání z jídelního lístku však vypnuli proud. Asi jsou na to poměrně zvyklí a tak ani ne za pár minut, už na každém stole svítí zapálená svíčka. Dáváme si jedno pivo dohromady. Tady za něj chtějí 90 Rs. Dole na jihu v Goa za to samé pivo chtěli 55 Rs. Dávám si osvědčenou tomato soup a Gába dává finger chips. Po nějakých 10 minutách, nám konečně přinášejí objednané pivo. No a po dalších 10 minutách se dočkávám i oné polévky. Je zase jiná, ale dobrá. Něco mezi česnečkou s opraženým nakrájených chlebem a rajskou omáčkou. Gábě přinesli na talíři hranolky a kečup. Mezitím opět zapnuli elektriku. Pomalu dojídáme a dopíjíme. Platím útratu a vracíme se zpět dovnitř. V recepci se ještě radši ptám na check out. Prý žádný problém zítra ráno v devět máme přijít dolů a bágly si tu můžeme nechat do odpoledne, než nám pojede autobus. Jdeme na pokoj a spát. Ještě dávám nabíjet baterky do foťáku. Postel je spíš taková dřevěná deska, místo matrace a když natáhnu nohy, tak se hlavou a nohama dotýkám pelestí. Ale je to postel. Hlavně, že se nehýbá a pořád netroubí.

Nádherná jeskyně č.28   Gába se lvem   Tom se lvem   Vyschlý vodopád
Nádherná jeskyně č.28   Gába se lvem   Tom se lvem   Vyschlý vodopád

Den 28.  Den 29.   19.3.2006 (neděle) Den 30.