Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 26. Den 27.  17.3.2006 (pátek)  Den 28.
Mumbai - Bollywoodský trhák Rang de Basanti - návštěva kina Eros
- Mumbai -

      Svítá. Probouzíme se někde na cestě asi tak kousek před Mumbaí. Přejíždíme dlóóuhý , asi 4 kilometrový most přes mořský záliv Thane Creek . Pak následuje předměstí. Jisto jistě skoro celou hodinu. Mumbai centrum – vystupovat… Bereme naše věci a vyndáváme oba bágly z kufru autobusu. Všude jsou taxíky, připravený ihned jet na požadované místo. Takoví černí havrani. Tvoří snad polovinu aut, jezdících po ulicích. Občas dokonce stojí i ve dvou řadách, aby se tam vešli. Jsme skoro před bus terminálem vnitrostátní autobusové dopravy. Přímo naproti, je ale taky železniční nádraží Mumbai Central Train Station. Nejdříve záchod. Opět se opakuje scéna s cenou. Chce 5 Rs, když má na ceduli napsáno 2 Rs. No ale bez diskuze vrací zbývající 2 Rs na 5 Rs minci, no a když chci ještě, tak mi s kyselým kvichtem vrací i tu zbývající rupku. Máme po ránu hlad a je tu taková jídelna. Vypadá to, že celkem chutná, neboť je tam poměrně dost Indů. Dáváme snídani. Kafe, lassi a čapati. Po snídani přebíháme silnici, neboť na druhé straně jsou prodejci lístků pro dálkovou dopravu. V jednom stánku rezervujeme bus do Aurangabadu, na zítra večer v 8.30. Platíme zálohu 200 Rs a dostáváme něco jako doklad o složené záloze. Je tam vyplněno datum a čas. Zbytek je napsaný v hadech.
      Pak už jdeme do centra. Na jedné křižovatce se zkouším dohodnout s jedním taxikářem, za kolik by nás vzal do centra. Chce za to 100 Rs. Já zkouším 70 Rs. Taxikář plácnul do sedadla a prý 80 Rs. Já znova 70 Rs. On opět opakuje 80 Rs. Tak odcházíme. OK, ok. Znova plácne do sedadla a říká 70 Rs. Tak nasedáme a jedeme k hotelu Taj Mahal, který prý postavil Indický průmyslník Tata. Je to hned vedle Gate of India. Vydáváme se hledat ubytování. Dvě nabídky za 1000 a za 800 Rs odmítáme ihned. Hotel, co jsme měli vyhlídnutý, je plný. Zkoušíme několik dalších. Buď chtějí víc než 1000 Rs za noc a nebo se ptají, na jak dlouho chceme ubytování. Když ale řekneme, že na noc, tak mají plno. Asi nemají zájem o poutníky na jednu noc. Už chodíme od hotelu k hotelu po celé čtvrti Colaba jisto jistě 3 - 4 hodiny. Začíná být pěkné vedro. Jeden Indík, takový asi 15-tiletý výrostek, se nám něco snaží nabídnout. Snažíme se ho jako obvykle ignorovat. Ale jde pořád s námi a chce si povídat. Nabízí nám, že nás zavede do nějaké turistické ubytovny, kde nás ubytují levně. Prý za 400 až 600 Rs. Poslední co ještě zkoušíme, je ubytovna Armády spásy. Ale opět mají plno. OK souhlasíme, a ať nás tedy zavede do té ubytovny. Prý ta ubytovna má tři patra a každý patro nabízí jiný služby a taky ceny. Jsme před ubytovnou Maria Lodge. První patro za 700 Rs s televizí. Moc drahý. Tak nám nabízejí prý slušný pokoj ve třetím patře bez A/C a TV za 400 Rs. Tak se jdeme na něj podívat. Je to kamrlík bez oken. 1 a půl postele. Krátká a poněkud zašpiněná. Vedle je něco jako sprcha – kohoutek ze zdi a kýbl na polévanou sprchu. Ventilátor funguje a světlo svítí. Společné záchody jsou na chodbě u vstupu. Děs a bída. Ale nakonec je to jenom na jednu noc a tak to bereme.
      Už ale nejsou žádný rupky a tak říkám recepčnímu že nemáme čím zaplatit. Že zaplatím za půl hodiny. Nechávám Gábu i s oběma báglama na pokoji a jen s fotobrašnou a 200 USD vyrážím hledat banku. Ten kluk, co nás zavedl do té ubytovny na mne čeká venku. Tak mu dávám 20 Rs za to, že nás odvedl do té ubytovny. Je blahem bez sebe. Hnedka se nabízí, že mne odvede na hlavní třídu, kde je plno bank, ve kterých mi vymění peníze. To já ale vím, neboť jsem si jich už všimnul, jak jsme chodili těch několik hodin po celé čtvrti Colaba. Jedna je přímo naproti autobusovému depu Colaba. Vcházím do banky. Měním 200 dolarů za 8700 Rupií. Chci 5000 v 500 Rs bankovkách a zbytek ve 100 Rs bankovkách. Ještě to jednou přepočítávám. Přes rameno pozoruji, že ten kluk pořád čeká před bankou. Dělím peníze na dvě části. Jednu si dávám do baťůžku na záda a druhou k foťáku. Vracím se stejnou cestou zpět do hotelu. Tomu klukovi, co šel opět se mnou i k hotelu už nic nedávám. Ale asi mu těch 20 Rs za služby stačilo. Ještě platím těch 400 Rs za hotel na jednu noc. Ještě mne Indík v recepci v našem třetím patře upozorňuje, že Check out je v 10. hodin.

  Hotel Taj Mahal   Gate of India   Lodě na Elephant Island
  Hotel Taj Mahal   Gate of India   Lodě na Elephant Island

      Vybalujeme některé věci. Natahuji šňůru na prádlo a věšíme na ně mokré ručníky a plavky od včera. Dáváme sprchu a vyrážíme ven. Chceme se dojet podívat lodí na Sloní ostrov – Elephant Island. Přístav je přímo u Gate of India. Podle LP je loď za 120 Rs. Prý tu jezdí taky Economy loď za 100 Rs, ale ne tak často. Jdeme si koupit vodu a zmrzlinu. Jak se vracíme zpět k bráně, tak už nám jeden Indík nabízí lístky na loď. Prý Economy za 100 Rs. A kdy odjíždí? Prý za 10 minut. Tak usedáme na takovou malou bárku. Už je tam aspoň dalších 30 lidí. Tak polovina jsou bílí turisti. No snad se ty necky nepotopí. Vyplouváme. Za námi se začíná vzdalovat Brána Indie a hotel Taj Mahal. Jsou minimální vlny. Ale stejně sem tam některá kapka cákne až na nás. Cesta trvá skoro hodinu. Jak tak plujeme po móři, tak je vidět nákladní přístav a taky vojenská námořní základna. Dále plujeme okolo obrovské rafinerie. Cestou potkáváme podobnou loď s turisty, ale s těma, kteří se už s ostrova vracejí zpět na pevninu. Už je vidět ostrov. Skoro celý je pokrytý stromy. Je jistě 5 až 7 kilometrů dlouhý a zvedá se tak do výšky 250 metrů. V malinkatém přístavu jsou rybářské bárky. Aspoň 15 lodí. Začínáme připlouvat k molu. Chvilka manévrování a loď je přivázána lany k pobřežním pilířům. Vystupujeme z bárky na skoro pevnou zem. Platíme každý vstupné na ostrov 5 Rs.
      Jak tak jdeme po betonovém molu k pevnině, tak koukáme na těch 15 rybářských bárek. Je odliv a tak leží mírně na boku. Mezi nimi je několik Indíků, co stojí po pás v moři a drhnou kýly lodí od přirostlých mořských potvůrek. Molo je jisto jistě 2 km dlouhý. U jedné babky si každý kupujeme kukuřici opékanou na ohýnku po 10 Rs za kus. Na molu taky jezdí vláček – úzkokolejka pro turisty. Aby nemuseli chodit pěšky. Už na molu začíná výstava všelijakých stánků. Od pohlednic a prospektů, a to nejen z Mumbaie, ale i z jiných částí velké Indie – Agra, Varanasi, Rajasthan ale i ze severu země Ladak a Darjeeling. Taky tu mají ony mramorové vyřezávané slony s dalším slonem v sobě. Za 150 Rs. Přesně ty, co ve Fathepur Sikri prodávali zlodějové za 30 USD. Jediné co nás může utěšovat je, že ty vyřezávané mramorové svícny, co jsme koupili za 40 USD, tady nemají. Jsme na ostrově na pevné zemi. Na horu vedou poměrně široké schody. Těsně pod schody je několik Indíků, s připravenými nosítky. Zájemce vynesou za příslušný obnos nahoru až k jeskyním. Po obou stranách schodů je další spousta prodejců všeho možného. Obrázky, trička, šperky, různé minerály, krystaly, ale i výrobky ze dřeva a kovů. Prostě přesně to, co koupěchtiví turisté potřebují a chtějí koupit. Postupně stoupáme po schodech nahoru. Asi tak uprostřed je asi deset jídelen. Máme hlad a tak se do jedné jdeme najíst. Klasika. Lassi, čapati a kafe. Pak pokračujeme dál. Chvílemi je skutečně na co koukat. Některé trička, ale i obrázky malované na hedvábí, jsou opravdu pěkné. A ty minerály. Nádherné krystaly všelijakých barev a tvarů.
      Jsme u pokladny ke vstupu do jeskyní. Chtějí šílených 10 USD za osobu. Samozřejmě, že místní Indíci platí 10 rupek. Pečeme na to. Ellora caves jsou prý mnohem hezčí. Pozítří si je nenecháme ujít. Pokračujeme nahoru na Cannon hill. Nějak si neumíme představit, co to znamená. Ale snad ze shora bude pěkný rozhled na moře. Občas potkáváme dolů jdoucí turisty. Většinou Indíky. Po stranách rostou takový různorodý, celkem zelený keře a stromy. Ale cesta je úplně suchá a poměrně prašná. Po asi tak 30 minutovém výstupu jsme nahoře. Už je to jasné, proč se tomu kopci tak říká. Nahoře jsou dva obrovské, asi tak 10-ti metrové kanóny. Už dávno nefunkční, ale stále jak tak. V dobrém stavu. To ostatní zařízení, pro pohybování a míření s děly, je už úplně v dezolátu. Bohužel jak je vrchol kopec porostlý zelení, tak je vidět do dáli jen místy. Přesněji řečeno, by bylo vidět do dály, kdyby nebyl ten neustálý Indický opar. Pod kanóny jsou bunkry. Je tam sice tma, ale při troše snahy se tam dá projít. Je tam příjemný chládek. Vracíme se dolů stejnou stezkou. Jedna další budova z kamene a betonu, těsně pod vrcholem kopce je už ruina, se stromy vyrůstajících ze zdí. Cestou opět potkáváme asi 4 Indíky, kteří se škrábou nahoru. Z Elephants Caves jsme toho moc neviděli. Jen vstupní portál, natažený plot okolo a plno betonu okolo na přístupových chodnících. Na schodech se opět zastavujeme u několika stánků. U jednoho si nakonec Gába kupuje dvě trička se slonem po 100 Rs za kus. No a taky dva obrázky slonů malovaných na silku za 170 rupek.

Tak takovouhle lodí jsme pluli na Elephant Island   Gába před Gate of India   V Mumbai jezdí Double-deckery
Tak takovouhle lodí jsme
pluli na Elephant Island
  Gába před Gate of India   V Mumbai jezdí
Double-deckery

      Asi tak o půl páté nasedáme opět na bárku a vyplouváme zpět od ostrova zpět k pevnině. V jeden okamžik se nějak sešly vlny a tak šplouchly dovnitř lodě, že tři Indky, co seděli na kraji, byly v tu ránu mokré. Všichni se tomu smáli. I ty mokré Indky. A hned se fotily. Blížíme se ke břehu. Opět fotím Bránu Indie a hotel Taj Mahal. Vystupujeme z lodě na pevnou zem. A na břehu z druhé strany znova fotím Gate of India. Opět kupujeme vodu, kterou jsme na ostrově stihli celou vypít. Po Mumbai jezdí dvoupatrové autobusy a la Londýn. Program na večer je jasný návštěva kina. Podle LP vybíráme kino Eros. Jdeme k němu. Cestou kupujeme na ulici nějaké smažené brambory v těstíčku, s příchutí několika koření. Na jedné ulici, po které jsme šli je obrovské pouliční knihkupectví. Snad 40 metrů knih všech možných žánrů. Od techniky a počítačů, přes všelijaké knihy o umění, detektivky a náročná literatura a v neposlední řadě taky Lonely Planet ze všech možných koutů a hlavně z Asie. Když jsme se před cestou domlouvali, co chce kdo všechno v Indii vidět, tak to byla Gába, kdo chtěl za každou cenu vidět v Mumbaii vidět nějaký Bollywodský trhák. Tak jí posílám k pokladně, aby něco vybrala. Rang de Basanti - prý Clasical Bollywood film. Lístky jsou po 100 Rs.
      Jdeme dovnitř. Je tam příjemný chládek a velice čisto. Kupujeme si popcorn a Pepsi kolu. Gába jde na záchod. Pak mi vypráví, že tu mají univerzální Euro-turecké záchody. Dá se na ně sedat jako na evropských i stoupat jako na tureckých záchodkách. Představení mělo začínat v půl osmé. Ale začalo o chvilku později – před osmou. Máme místa úplně ve předu na balkóně. Za námi je asi dalších 20 řad. Sedadla jsou taková normální sklápěcí, s koženkovou úpravou, asi jako bývaly u nás kdysi dávno. V sále je ještě větší zima než v předsálí. Před začátkem filmu je Indická státní hymna. Na plátně je státní vlajka a všichni za námi stojí v pozoru. Pak už následuje onen film Rang de Basanti. Část je v Angličtině a zbytek je v Hinglish. To znamená, že jsme se vlastně asi ani na konci pořádně nedozvěděli, o čem celý film byl. Taková Bollywoodská slátanina: Historie, mladá generace, drama, láska, smrt, protest proti něčemu a samozřejmě americká blondýnka z NY. Občas se Indíci smáli, ale čemu, to nevíme. Uprostřed filmu je přestávka. Asi 10 minut.
      Pak kino pokračuje dál. No a na konci všichni hlavní hrdinové, kromě té blondýnky, zemřeli hrdinnou smrtí. Kino skončilo před desátou večer. Jo a vzhledem k tomu, jak jsme byli poštípaní na rukou, tak v těch koženkových sedadlech mají asi blechy. Nebo něco podobného kousavého. Ještě fotím Gábu na památku před tím plakátem s názvem filmu Rang de Basanti. No a jak scházíme z těch mramorových schodů v kině do přízemí, tak asi uprostřed mi najednou podjela pravá noha v sandále a už jsem se kutálel dolů. Dobrých deset – dvanáct schodů jsem vzal bokem i s foťákem v brašně. Jako když se válejí sudy dolů z kopce. Naštěstí to dopadlo dobře. Dole jsem vstal na nohy. Modřina na stehně, trošku naražené pravé rameno a boule na hlavě. A foťák to taky přežil bez úhony. Jdeme zpět na hotel. Noční Mumbai je taky velice pestrá. Míhající se taxíky. Většinou dokonce i svítí. Na potkávání, kromě klaksonu, pouštějí dálková světla. To motorky jsou skoro vždy neosvětlené. Mezi tím se jako stíny pohybují Indové. Vracíme se skoro stejnou cestou, co jsme přišli od Gate of India. Hotel jsme i ve tmě našli na poprvé. Rychlá polévaná sprcha a někdy před jedenáctou jdeme utahaní spát.

Prodej knih přímo na ulici   Gába kupuje smažené brambory v těstíčku   Plakát k filmu Rang de Basanti
Prodej knih přímo na ulici   Gába kupuje smažené
brambory v těstíčku
  Plakát k filmu
Rang de Basanti

Den 26.  Den 27.   17.3.2006 (pátek) Den 28.