Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 24. Den 25.  15.3.2006 (středa) Den 26.
Mapusa a Anjuna - trh a svátek Hóli
- Goa -

      Vstáváme poměrně brzo, už před osmou. Ještě jednou probíráme a doupřesňujeme plán na zbytek dovolené. Corbett Tiger Reservation je severovýchodně od Delhi. Jede tam noční vlak. Jednu noc by jsme měli strávit v rezervaci a další noc by jsme se měli vracet zpět do Delhi. V Jaipuru, hlavním městě Rajasthanu, by měla být na nádraží rezervační kancelář pro cizince. Tam snad koupíme lístky do Ramnagaru a zpět do Delhi. Sice nám není jasný, jak to v rezervaci funguje s povoleními, poplatky a jak se tam vlastně dostaneme. Ale to nějak dořešíme na místě. Prostě Gába chce vidět divoké slony ve volné přírodě. A tam jich je spousta. I Petra to říkala, když jsme jí potkali v Darjeelingu. A taky prý tam je hodně tygrů. Takže zítra večer odjezd z plážování. Dva dny a jedna noc v Mubaii. Pak Aurangabad a Ellora caves. Přes Ahmadabad do Udaipuru, Jodhpur, Jaisalmer a výlet na velbloudech do pouště. Jaipur, Pushkar a pak přes Delhi do Ramnagaru, kde právě pojedeme do oné tygří rezervace. No a nakonec opět pár dní v Delhi. No uvidíme, když tak něco vypustíme a nebo zkrátíme.
      Při snídani se ptáme Johna, že si chceme půjčit motórku. Ok, no problem. Hnedka kousek před hotelem, máme zaparkovaný skútr. Honda s automatickou převodovkou. Ten samý, co jsme měli půjčený v Thaisku. Za 150 Rs na den. Chceme dvě helmy. Nějak se jim to nezdá. Asi jsme první turisti, co chtějí půjčit helmu. Nechceme riskovat. V LP je napsáno varování, že helmy jsou sice povinné, ale toto nařízení se spíše dodržuje ve velkých městech. Občas si místní policajti sgustnou právě na cizincích a napaří jim pěknou pokutu (do vlastní kapsy). Ptám se, zda můžeme jet do Pandjimu, hlavního města Goy. Říkají, že prý radši ne, že sice mám řidičák, ale prý nám to kvůli hustotě provozu nedoporučují. Po dvaceti minutách nám přivážejí helmy. Zkouším jednu. Je mi malá. Ta druhá je jen o kousek větší. No snad to vydržím. Zastrkuji klíček a startuji. Nic. Teprve, až když trošku zmáčknu ruční brzdu, tak motor na první pokus naskakuje. Pomalu se rozjíždím.
      Jako první jedeme na trh do Anjuny. Dnes je Hólí, svátek barev. Dnes se skoro nepracuje. Všichni po sobě sypou, malují a házejí barvy v prášku. Každý druhý Indián vypadá jako paleta šíleného malíře. Anebo duhy po jarním deštíku. Nejdříve zastavuji u jedné benzínky a kupujeme benzín. Za 100 Rs dostáváme 2.2 litru. To by nám snad mohlo stačit na naše popojíždění. Jak tak jedeme, tak neustále potkáváme Indíky, ale i bílé turisty obarvené na žluto, červeno, zeleno… Jak tak jedeme, tak jsme najednou na pláži Baga. Tady jsou už mnohem luxusnější hotely, ale i domy. To jsem už moc daleko. Někde jsme asi minuli tu správnou odbočku. Tak zase zpátky. U jednoho rozestavěného chrámku stojí Indián a vedle sebe má pomalovaného slona. Tak zastavujeme. Gába se chce nechat vyfotit se slonem. Ale Indík nekompromisně požaduje za svezení 500 Rs a prý pak se můžeme vyfotit. Říkáme, že se nechceme svézt jen se chceme se slonem vyfotit. Tak to prý za 200 Rs. Takovej vydřiduch a ani se nenamáhal slevit. Tak zase nasedáme na motorku a jedeme dál.

Pláž Anjuna   Hóli - svátek barev   Všichni jsou pomalovaní
Pláž Anjuna   Hóli - svátek barev   Všichni jsou pomalovaní

      Konečně po asi další půlhodině přijíždíme do Anjuny. On je to vlastně takový jako bleší trh, který se táhne podél móře a pláží v délce asi 2 km. Zaparkováváme motorku a zamykáme ji na klíček. Na tržišti je množství stánků s všelijakou veteší. Já u jednoho stánku kupuji takové náramky na ruku, vyrobené z pocínovaného plechu a kousků skel místo kamínků. Gába si zkouší u jednoho stánku tričko. Ale nakonec ho nekupuje. Sice bylo prý hezké, ale páralo se ve švech. Tak se pomalu a v klidu procházíme po trhu. Taky nás neminula barevná znamení. I když jenom v podobě červenooranžové tečce na čele a trošku zmazaných rukou. Palmy, výhledy na móře a plážové bambusové restaurace. Skoro úplně vzadu, u jednoho stánku s hadrama, si Gába zkouší takovou proužkovanou sukni. Prodává tam jedna Indka, asi tak v našich letech. Má dvě děti. Tak asi tří a čtyřleté. No a zatímco si Gába zkouší tu sukni, tak jsem je fotil. Jsou roztomilé. Jak se mísí špína s těmi barvami a soply. Hrají si s našimi helmami na motorky. Tomu jednomu se bohužel natolik líbila, že když jsme odcházeli, tak ji nechtělo pustit a dokonce se o ní přetahovalo. Jo a Gába si tu sukni nakonec koupila. Za 150 Rs. Víc to uhádat nešlo. Ještě se chvilku procházíme po pláži a pak zastavujeme v jedné, dalo by se říct solidně vypadající plážové restauraci. Dáváme oběd. Gába nějaké brambory smažené a la něco. Já si objednávám nějaké mořské potvůrky s rýží. Po chvilku se Indík vrací, že bohužel už je po sezóně a že už nemají žádné masité pokrmy. Hm, tak zkouším něco jiného. Už ani nevím co, ale to číšník rovnou říká, že to taky nemají. Konečně napotřetí se mi podařilo objednat nějakou rýži se zeleninou. No a k pití kolu. Samozřejmě chlazenou.
      Po obědě se pomalu vracíme k motorce. Zase se zastavujeme u stánku s tričkama. Indík je hned schopný obchodník. Prý jedno za 200 rupek. Ale dvě trička už jsou po 150 rupkách. Vzhledem k mizerný kvalitě, se nám to zdá příliš drahý. U jednoho obchodu (kamenného) kupujeme zmrzlinu. Takovou balenou, čokoládovou. Pak už nasedáme na motorku a hurá na nádraží Trivim. Je to přes městečko Mapusa (asi 10 km). A pak ještě dalších 10 – 15 km. Cestou se radši třikrát ptáme na cestu. Taková malá odbočka mezi domky doleva. Konečně jsme na nádraží. Je to taková celkem zachovalá budova skoro v polích. Parkujeme tam motorku. Na ceduli je napsaný poplatek 3 Rs za parkování. Ale nikdo ho po nás nechce. Vevnitř jsou dvě okénka a několik lidí u nich stojí ve frontě. Bereme formulář a vyplňujeme celkem 4 žádost o spojení: do Mumbaje na zítřejší večer, z Mumbaje do Aurangabadu a nakonec noční vlak z Jodhpuru do Jaisalmeru za 10 dní a 4 dny potom zpět, rovněž nočním vlakem. Stavíme se do fronty s vyplněnými žádostmi, se všemi smyslnými a nesmyslnými údaji. Po chvilce jsme na řadě. Tak do Mumbaje je vlak full a dalších 40 lidí je na čekačce. Z Mumbaje do Aurangabadu je taky plný a dalších 25 lidí čeká na listině. Ale do pouště a zpět je volný. Tak souhlasíme. Tiskne nám lístky a my platíme 608 Rs za dva lístky tam a zpět. Prý ještě si můžeme koupit do Mumbaje dva lístky extra kvóta za 450 Rs za jeden. To je moc. Holt pojedeme zítra večer autobusem. No a pak ještě z Mumbaje postupně až do Jodhpuru.

Trh na pláži Anjuna   Gába právě koupila sukni   Romantika na pláži v Goye
Trh na pláži Anjuna   Gába právě koupila sukni   Romantika na pláži v Goye

      Nasedáme opět na motorku a jedeme zpět do Mapusy. Na náměstí parkujme motorku. Chtějí 3 Rs za parkování. Nejdříve sehnat bus. Zkoušíme jednu z mnoha turistických kanceláří, neboť všechny, jak to vypadá, nabízejí stejné služby. Takže za DELUX Volvo bus s A/C chtějí 600 Rs. Za sleeper bus chtějí 350 Rs no a nejlevnější seat je za 250 Rs. Prý se dají sklopit sedadla. Tak bereme ten seat. Odjezd je zítra v 19.30, přímo tady od kanceláře. Přímo za kancelářemi je obrovské tržiště, převážně s jídlem, ovocem, zeleninou, ale i dalšími zbytečnostmi. Máme trochu hlad a tak riskujeme vaječnou amoletu v housce. Zkoušíme v jedné cukrárně nějaké dobrůtky. Tentokrát jsme se celkem trefili na chutný kousky. Kupujeme ananas a kilo mandarinek. U jednoho stánku nabízejí kromě jablek a pomerančů taky jahody. Prý se tu v Goe pěstují, na nějaké náhorní plošině. Ale chtějí 30 Rs za takovou malou krabičku. A to ještě tak jako vypadají jako že trošku divný. Asi z toho sluníčka. Ne, ale Gába je nějaká naštvaná. Procházíme se po tržišti jistě hodinu. Mají tu koření. Vždy v jednom pytlíku asi tak 5 kilo. Vypadá to jako barevná hudba. Gába kupuje vonné tyčinky s Ganeshou. No a já pro změnu u jednoho stánku zkouším koupit kuřecí stehýnka na červeno. Nejsou špatná. Dokonce jsou i dopečená i u kosti, ale s Thajskem se to nedá srovnat.
      Nasedáme na motorku a vracíme se zpět na trh do Anjuny. Gába zkouší opět u stejného stánku koupit ty trička. Ale cena je stejná 150 za kus, když koupíme dva. Pokouším se vyjednávat. Ale odmítají se bavit o ceně 250 Rs za oba kusy. Odcházíme opět pryč. Kupodivu za námi nevolají, že s cenou souhlasí. Asi opravdu na nižší cenu jít nemohou anebo nechtějí. Nabízím Gábě, zda si nechce zkusit řídit motorku. Souhlasí. Krátce ji vysvětluji, jak se řídí. Nechávám jí nastartovanou. Posazuji se za Gábu. Nechávám nohy dole, neboť Gába se neumí rozjet s nohama na zemi. Vracíme se do Vagatoru. Celkem jí to jde. Musím tu Gábu pochválit, ale opravdu pochválit, neboť jsme za celou cestu nenabourali. Vždy jsme se jí podařilo na poslední chvíli vyhnout protijedoucím motorkám a automobilistům. Motorku zamykáme před naším hotelem Dolrina. Na pokoji dáváme sprchu. Pak jdeme na internet. 50 rupek za hodinu. Prý high speed, ale odezvy jsou jako přes satelit. No a na poslední večer ve Vagator jdeme zase jako včera do stejné zahradní restaurace. Dneska jsme tu úplně sami. Většina turistů je v některé z restaurací, kde pouštějí nějaký film na velkém LCD displeji. Gába dává nudle s veg a pudink se sladkou rýží. No a já nějakou polévku se zeleninou a nudle s prawns. Z restaurace odcházíme asi tak po půl desáté. A spát.

Indické děti   Indické děti   Indické děti
Indické děti   Indické děti   Indické děti

Den 24.  Den 25.   15.3.2006 (středa) Den 26.