Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 22. Den 23. 13.3.2006 (pondělí)Den 24.
Vagator - lážo plážo a koupání v móři
- Goa -

      Probouzíme se na další zastávce. Odhaduji, že může být tak něco mezi druhou a třetí ráno. Ptám se, zda už je to Mapusa. Prý ne. Až ta další zastávka je Mapusa. Jeden Indík se chce seznámit. Povídá, že jede z domova odněkud ze severu. Prý tu pracuje jako recepční v nějakém hotelu. A hned nám dává vizitku. Prý mu máme zavolat, kdyby jsme chtěli ubytování v Old Goa. Vysvětluji mu, že chceme na pláž Vagator. Prý nevadí. Třeba si to rozmyslíme a ozveme se. Po asi deseti minutách se znova rozjíždíme. Normálně se tu prý nečeká, ale sundávali asi třicet papírových krabic s něčím ze střechy autobusu. Opět tak jako usínáme. Probouzím se. Autobus stojí a několik málo Indíků vystupuje. Ptám se, zda je to Mapusa. Průvodčí kývá, že jo. Rychle budím Gábu a říkám, že musíme rychle vystoupit, neboť oni jsou schopní se zase rozjet. Jdu do zadu autobusu a sundávám řetěz. Dávám si ho kapsy kalhot. Bágly vypadají, že je během našeho spaní nikdo nepročesal. Gába bere oba batůžky a foťák. Já se snažím proplést uličkou s oběma bágly ke dveřím. Řidič už je nervózní, že zdržujeme. Ještě se snažím zkontrolovat, zda máme všechny věci. Jen co jsem vystoupil, hned se za mnou zavřely dveře a už jedou dál.
      Je tma. Jsme na nějakém spoře osvětleném náměstíčku. Všechny obchody jsou zavřené. Jsme celý rozlámaní a ospalý. Ještě než jsem přendal řetěz z kalhot do kapsy báglu, už jsou u nás tři Indíci. Jeden je tuktukář. Chceme odvézt na pláž Vagator. Prý 150 Rs. Je noc a noční jízda je dražší. Zkouším to za 80 Rs. Nemá zájem. Ale nakonec jsme se dohodli na 120 rupkách za odvoz. Nasedáme i s bágly a vyrážíme do tmy. Je to asi 10 Km daleko. Tutukář se ptá, do kterého hotelu chceme zavézt. Říkám na pláž. Je tma a chceme počkat na svítání. Po asi 20 minutách jízdy tmou, kdy tuktukář ve předu svítilo takové mizerné světélko, přijíždíme na asfaltové parkoviště. Prý jsme na místě. Platím mu dohodnutou částku. Je na něm vidět, že je naštvaný. Asi očekával provizi od hotelu, do kterého nás chtěl zavést.
      Jsem u móře. Palmy. Šumění příboje dole na pláži. Móře je osvětlené měsícem, který krásně stříbří vlny převalující se před námi. Jsme na takovém ostrohu, dalo by se dokonce říci i kamenném výběžku - mysu, který zřejmě slouží jako parkoviště. Nikdo nikde. Vpravo i vlevo od nás se táhnou páže. Ta vpravo se jmenuje Vagator, vlevo by měl být malý Vagator. Podle LP je Vagator hezká asi kilometrová písčitá pláž, vhodná právě pro batůžkáře. Vzadu nad pláží by se měly na vysokém ostrohu nacházet zbytky opevnění původní portugalské pevnosti. Je tam několik betonových laviček. Na jednu si sedáme a vedle pokládáme bágly. Chce se mi na záchod. Vyndávám z batůžku toaletní papír a čelovku. Jdu do nedalekého křoví vykonat co je potřeba. Opírám foťák o bágl a zkouším vyfotit tu fantastickou atmosféru palem, móřem a měsíce. Expozice je moc dlouhá a tak to radši fotím několikrát. Aspoň jedna vypadá, že není moc rozmazaná. Do svítání zbývá minimálně hodina. Tak se nějak směstnáváme na té betonové lavičce, přikrýváme se Gábiným spacákem a ještě na chvilku zavíráme oči.

Měsíc a palmy nad Indickým oceánem
Měsíc a palmy nad Indickým oceánem

      Rozednívá se. Okolo běží pes. Taková ta typická, čistokrevná pouliční směs. Za ním jde takový děda – Indík. Má dřevěnou hůl. Jde na výběžek pod palmy a chvilku pozoruje moře. Pak se tak jako protahuje – skoro by se dalo říct, že cvičí. Pak jde k nám a ptá se, kdy jsme dojeli. Říkám, že dneska brzy ráno. Ptá se, zda nechceme ubytování. Odpovídáme, že ano, že jsme čekali na rozednění, abychom sehnali nějaký pokoj. Kývá hlavou. Máme prý jít za ním. Tak skládáme spacák, bereme všechny bágly a jdeme za ním. Říká, že je majitelem Guest house Dolrina. Ptá se, za kolik by jsme chtěli ubytování. V LP je Dolrina uvedena na prvním místě, mezi doporučenými a přesně tam jsme chtěli jít nejdříve. Tak mu říkám, že za 300 Rs. OK, kývá hlavou. Hezký pokoj s velkou postelí, evropský záchod a sprcha s teplou vodou, ventilátor. Bere klíče a jdeme nám ukázat náš pokoj. Je v prvním patře. Vypadá to jako zázrak, skoro jako pohádka. Přesně jak to popisoval. Mramorová podlaha, světlo svítí, zásuvka na pokoji funguje a pokoj je opravdu velký. Teplou vodu prý získávají ohřevem pomocí kolektorů na střeše. Prý taky vaří. Souhlasíme a říkám, že tu zůstaneme asi tři až čtyři dny. OK, žádný problém. Ještě dostáváme radu, že cennosti a peníze si máme uložit k němu do schránky. Prý každý má od své schránky svůj klíč. Sundáváme bágly na zem, zamykáme pokoj a jdeme do hlavní budovy, do kanceláře, vyplnit potřebné papíry. Majitel se jmenuje John. Platíme jednu noc. Zbytek prý až budeme opouštět Dolrinu. Taky nám nabízí balenou vodu. Za 10 Rs za jeden litr. Krásně vychlazenou z lednice. Tak kupujeme dvě lahve.
      Vracíme se na pokoj a dáváme sprchu. A vybalujme některé věci z báglů, aby aspoň trošku vyvětrali. Nechávám nabít baterky do foťáku a telefon. Gába si něco zašívá. Pak jdeme na snídani. Lassi, kafe a omeletu. Ukládáme si pasy a peníze k Johnovi do schránky. Dostáváme klíč. Ve dveřích potkáváme Čechy. Kluk a holka, asi tak okolo 25 let. Jsou tu už pátý den a dneska se vracejí do Mumbaie. Zítra jim odlétá letadlo zpět do Evropy. Oba studují vysokou školu. Koupili si na last moment letenky na tři týdny do Indie. Dva týdny cestovali. Z Mumbaie letěli rovnou do Culcutty. Pak byli ve Varanasi a v Agře. Teď na konec si dali lážo plážo. Taky bydlí za 300 Rs. Domlouváme se, že nás zavedou na pláž, kam každý den chodí. Prý tam jsou zdarma slunečníky a lehátka. Pláž je přitom celkem klidná a čistá. Jsou tam taky dvě bambusové restaurace, kam chodí každý den na oběd. Právě zaplatili ubytování a nechali si v kanceláři bágly do odpoledne. Už mají koupený lístky na noční autobus zpět do Mumbaie.
      Vedou nás na pláž. Jdeme směrem k tomu parkovišti, co jsme dneska ráno čekali na svítání. Tady jsou veřejný placený toalety. Prý se tam dá za pár rupek osprchovat ze slané mořské vody. Už tam jsou prodejci suvenýrů a triček. U jedné prodejkyně s ovoce a zeleninou kupují meloun. My pro změnu kupujme banány. Na pláži prý taky chodí prodavači všeho možného, ale je to tam dražší. Jdeme po písčité pláži Vagator, až úplně dozadu. Jsou tam takové menší skalky, které vybíhají až do moře. Dají se velice jednoduše přelézt. Za nimi se otvírá menší pláž ve tvaru podkovy s asi 20-ti lehátky, slunečníky a oběma bambusovými restauracemi. Přímo nad námi je bývalá pevnost Chapora. Prostě pohoda. Móře, písek, slunce, lážo plážo. Zabíráme jedny dvojlehátka s deštníkem a natahujeme na ně prostěradlo. Pokládáme na něj naše věci. Vodu do stínu, aby se dala pít i odpoledne a hlavně batůžek s foťákem tak, aby nebyl moc vidět. Jdeme se koupat. Voda je teplá, ale ne tak čistá, jako třeba v Thaisku. Viditelnost je tak do jednoho metru. Asi se spálíme. Tomu se nedá dost dobře zabránit. Sice se mažeme krémem, ale… Bavíme se s našimi českými přáteli. Vyprávějí, co v Indii zažili a co viděli.Taky kde už byli. Před rokem a půl byli v Thaisku na západním pobřeží a vraceli se asi tak týden před tsunami.

Pláž Vagator   Výběžek do móře ve Vagatoru   Orlel mořský
Pláž Vagator   Výběžek do móře ve Vagatoru   Orlel mořský

      Chodí tu po pláži prodavači ovoce, zeleniny, látek a všelijaké bižuterie. Gábě se líbí takový náhrdelník, vyrobený z nějakých tvrdých plodů. Vypadá to jako nějaké oříšky. Velikost jedné kuličky je asi jako hrozinka. Prý je to z Nepálu. Nikde jinde to neroste. Indík chce 600 Rs. Prý super nabídka, jinak se to prodává za 1000 až 1200 rupek. Nechceme, to je moc drahý. Tak kolik prý dáme. Říkám 100 Rs. On se směje, a ať přidám. Gába to asi moc chce, neboť říká 200 Rs. On na to, ať řeknu cenu někde mezi 200 a 600 Rs. Podle mne to má cenu někde mnohem níž, ale tak to zkouším, kam až bude Indík ochoten jít. Navrhuji 201 Rs. On se směje, že prý velice dobrý. Prý odkaď jsme. Ať prý přidáme, že to prodá výhodně. Prý za 250 Rs nám to prodá. Nechceme. Říkám poslední nabídka 220 Rs, jinak muže jít to prodat někde jinde. My to až tak nepotřebujeme. Souhlasí. Tak mu platím dohodnutou částku. Jen ze zvědavosti se ptám, jaká je skutečná cena. Říká, že mezi námi přáteli za 150 rupek. Jo tak už to chodí. Prostě cena v Indii je většinou pětkrát až desetkrát nižší, než první nabídka. Chodíme se koupat na střídačku s našima přáteli z domoviny. Vždy tak, aby neustále někdo byl u věcí na lehátkách. Tady stačí jen chvilka nepozornosti a něco je pryč.
      Z té bambusové restaurace na páži přišel nějaký Indík, a že prý co si dáme. Tak dáváme lassi. Za 15 Rs jedna, ale je taková víc vodová, než jogurtová. V poledne se jdeme najíst do té restaurace. Písek je úplně rozpálený a těch 25 metrů do stínu slunečníku se bez bot snad nedá ani přeběhnout. Mají tam elektriku z generátoru. Dáváme veg rice a kolu. Je to takové Indické rizoto, ale za 35 Rs to jde. Kola je za 20 Rs. Jak tak jíme, tak pozorujeme dění na pláži. Po pláži chodí dva býčci. Jeden jde k restauraci. Asi zjistit, zda by se tam pro něj taky něco nenašlo. Zastavuje se asi tak dva metry od nás, zvedá ocas a už to z něj padá. Přímo na písek. Prostě Indie. Krátce po třetí nás opouštějí krajané. Jdou se opláchnout, pro zavazadla do Dolriny a pak tuktukem do Mapusy na noční autobus. Jede jim po šesté hodině. Pozítří už budou doma.
      My jsme na pláži vydrželi do páté odpoledne. Na pokoji smýváme písek a sůl z těla. Pak už vyrážíme podívat se po okolí. Jsou tu všude stánky a obchůdky s tričky, klobouky, sošek, mušlí, ovoce a dalších všelijakých smyslných i nesmyslných atrakcí. Už je po sezóně a tak je tu dost prázdno. V jedné internet kavárně pálím CD s fotkami. Dvě karty, po 50 Rs za jedno CD i s mediem. Gába zatím u jednoho stánku kupuje takové papouškově strakaté tričko s Ganešou pro ségru. Máme hlad a tak jdeme do jedné z mnoha restaurací. Jsme tam skoro jediní hosté. Tak nějak zjišťuji, že máme skoro všechny peníze v trezoru u Johna. Tak dáváme bramborovou kaši se zeleninou. Za 65 Rs. Celkem dobré. Pak již se vracíme na pokoj. Cestou ještě kupujeme balenou vodu. Dva litry za 18 Rs a sušenky s kešu. Naše oblíbené. V noci jsme toho cestou v šíleném autobuse moc nenaspali a tak jdeme po 9-té už spát. Na pokoji není takové vedro, neboť se náš pokoj nachází v domku postaveném mezi stromy.

Naši přátelé z Česka   Ondra s dětmi   Krávy na pláži
Naši přátelé z Česka   Ondra s dětmi   Krávy na pláži

Den 22.  Den 23.   13.3.2006 (pondělí) Den 24.