Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 15.  Den 16.  6.3.2006 (pondělí) Den 17.
Culcutta - Victoria Memorial
- West Bengal -

      Probouzíme se asi tak ve 3 hodiny ráno při další zastávce. Je to spíš jen díra. Všude okolo je tma, kromě dvou krámečků. U jednoho stánku chci čapati. Asi mi nerozuměli, neboť mi uvařili kafe. Do keramického hrnečku, za 2 Rs. Bus už troubí a tak s tím horkým kafem běžím zpět dovnitř. Rozjíždí se, sotva jsem vstoupil na první schůdky. Než jsem dosedl na své místo, tak se mi trošku toho kafe podařili vylít. Ale je dobré. Ono to totiž nebylo kafe, ale masala tee. Rocket bus, jak spojení mezi Culcuttou a Siliguri nazývají je vcelku pohodlný způsob cestování. Hlavně proto, že sedačky se dají aspoň částečně sklopit. Nevýhoda je, že člověk nesmí měřit víc než běžný Indík. Jinak se ty nohy prostě nikam nedají nasoukat. A když už je tam tak nějak nasoukám, tak už kopu do tohoto, co přede mnou sedí. Při každém zabrzdění autobusu, narazím holení kostí do kovového rámu sedadla.přede mnou. Ale aspoň částečně se v tomhle buse dá vyspat. Venku svítá. Už jedeme na předměstí nějakého velkého města. Je to už asi Culcutta. Mají tu tramvaje. No tramvaje, vypadají jako něco mezi zmačkanou plechovkou od rybiček a tramvajemi, co se používali v Praze za první republiky. Jsou takové celé zmačkané. Ale jezdí to. Vepředu je řidič a má před sebou, místo čelního skla, mřížku.
      Je 7 hodin ráno. Vystupujeme z autobusu. Sundávám řetěz z našich báglů a vyndávám je z autobusu. Asi nám je nikdo nepročesal. A už u nás jsou tři taxikáři. Všichni mluví najednou a nabízejí nám odvoz. Kamkoliv a prý levně. Nemáme zájem. Do vyhlídnutého hotelu by jsme měli dojít za 20 minut. Je to asi 2 kilometry. Taxíky, značka Ambasador, jsou žluté barvy a vypadají jako něco mezi Volhou a Amerikou z 60-tých let. Odcházíme z autobusového nádraží a podle mapky v LP a názvů stanic metra jdeme okolo Maidanu. Maidan je vlastně obrovský park uprostřed města. Jak tak jdeme po chodníku takhle brzy ráno, tak je ještě všude zavřeno. Gába se zastavuje u výkladní skříně obchodního domu Baťa a povídá, jak je to tu levné. A přitom jsou boty Baťa považovány v Indii za skoro luxusní zboží. Po asi 20 minutách přicházíme do ulice Sudder street. Na rohu je muzeum. Zrovna v ulici metař uklízí hromadu odpadků na auto. V této ulici by měly být hotely pro batůžkáře. Jak tak procházíme ulicí, tak vidíme, že je tu zase plno žebráků s příbytkem vyrobeným z igelitové plachty u zdi.
      Pokřikují na nás cyklorikšáci, že nás zavezou do hotelu. A vidíme první rikšáky. Jsou to opravdu chudáci. Někteří dokonce běhají s rikšou bosky. Zkoušíme první hotel. No hotel. Je to spíš vždy několik pokojů v jednotlivých patrech třípatrového domu. Ale prý jsou teď plný. Máme to zkusit v 9, to je check out. Jdeme to zkusit jinam. Zkoušíme hotel Maria. Vypadá celkem čistě. Mají pokoje za 200 a za 400 Rs. Ty dražší mají 2 volný, ale levnější ne. Jeden bude volný po 9-tý. Gába se jde na něj podívat a já zůstávám sedět na lavici v recepci u našich báglů. Líbí se jí. Malý ve dvoře, dvě postele, okno, jedna židle a stolek, na stropě zářivka a ventilátor. Záchod a sprcha jsou společné. Jak tak čekáme, tak se díváme na puštěnou televizi v recepci. Je tam CNN. Zrovna ukazují záběry z Varanasi, kde včera vybuchlo několik bomb. Někde před chrámem v centru, u jednoho ghátu a na nádraží. Prostě tam, kde jsme se před pár dny pohybovali.

Uklízeč odpadků   Městská autobusová doprava   V parku hrají kriket
Uklízeč odpadků   Městská autobusová doprava   V parku hrají kriket

      Po další hodině se dočkáváme volného pokoje. Zapisujeme jako obvykle do hotelové knihy všelijaké jistě velice důležité údaje o nás a platíme ubytování na dvě noci – 400 Rs. Rozkládáme naše bágly, vyndáváme ručník a mýdlo a dáváme sprchu. Potřebovali jsme ji. Jsme celí ulepení od potu a zaprášení od všudypřítomného prachu. Zamykáme pokoj na zámek a jdeme se podívat do centra. Je vedro a dusno. Ulice, na které je náš hotel je asi centrum pro lidi, kteří pracují jako dobrovolníci v různých nemocnicích. V jedné z mnoha turistické kanceláři měníme 200 USD za 8820 Rs. Dost dobrý kurs. A taky v malém obchůdku balenou vodu a naše oblíbené sušenky s kešu oříšky. Na ulici u jednoho prodejce se snažíme koupit mandarinky. Ale chce 30 Rs za kilo. Zdá se nám to moc, neboť ve Varanasi chtěli za kilo 15 a za velké 20 až 25 rupek. O kousek dále kupujeme mandarinky za 2 Rs za kus. Kupujeme okurky. Jedna velká oloupaná okurka se solí po 4 Rs. Na chvilku jsme si sedli v parku do stínu mohutného stromu. Hrají tu kriket. Vedle spí na zemi prodavač čaje. Svůj ekvipment má vedle. Ono není divu vydržet v poledne na sluníčku, to už chce opravdu vážný důvod. Kupujeme na osvěžení limetkový džus. Je to voda s ledem, rozmačkanou lunetkou a solí. Uprostřed silnice stojí kůň. Asi je na tom dost špatně. Hlavu má svěšenou dolů a pouze chvílemi pohodí ocasem. Ale Indíky to nevzrušuje. Prostě ho objíždějí.
      Chce se mi na záchod. Na velkou a dost urgentně. Nacházíme Birla planetárium. Gába jim vysvětluje naši urgentní potřebu. Smějí se, ale pouštějí nás zadarmo dovnitř a já konám co potřeba. Hned vedle je kostel – katedrála st. Pavla. Sotva o 300 metrů dále je muzeum Indického umění. Bohužel zrovna v pondělí mají zavřeno. Před muzeum kupujeme Chowmin. Veg Chow za 10 Rs. A kolu za 7 Rs. Jsou to takové krátké nudle se zeleninou. Dobré a je toho dost. Přišla k nám nějaká starší Indka s prázdnou flaškou od koly v ruce a ukazuje na mojí poloplnou. Nevím, zda je němá, ale asi i kdyby byla, tak bych jí nerozuměl. Tak ukazuji, že jí trochu naliji. Kývá hlavou. A tak jí trochu odlívám. Usmívá se a spokojeně odchází. Přes ulici je Victoria memorial park. Kupujeme si vstupné za 4 Rs. Je tam hezky. Hodně jezírek a nádrží. Hlavní dominantu tvoří památník královny Viktorie. Je to velká bílá budova, vzdáleně připomínající Bílý dům ve Washingtonu. Celý park je udržovaný, s množstvím keřů a stromů. Usedáme na zem, ve stínu stromů, na břehu jedné nádrže a odpočíváme. Park využívají mladé páry Indů k tomu, aby mohli být spolu. Asi nikde jinde než tady jsme neviděli, že by se milenci objímali a dokonce líbali.

Prodavač čaje   Veg Chowmin - smažené nudle se zeleninou   Victoria memorial
Prodavač čaje   Veg Chowmin
- smažené nudle se zeleninou
  Victoria memorial

      Po hodině a půl lenošení se zvedáme. Já dělám ještě pár fotek a pak už opouštíme park. Na jedné ulici kousek od Maidanu by měl být Indian government tourist centre. Podle LP by tam měli předvádět tance. Gába to chce vidět. Kancelář jsme po krátkém hledání našli. Chvilku jsme se tam i informovali o kulturním dění. No moc jsme se skoro nedozvěděli. A už vůbec nic o tancích. Ale přesto po nás chtěli, abychom se zapsali do návštěvnické knihy. Na stejné ulici u jednoho pouličního prodavače kupujeme takovou jako hrachovou kaši a něco jako langoše. Za 2 rupky za kus. Mastný, ale jinak dobrý. Začalo se smrákat, a tak se vracíme zpět k hotelu. Kupujeme mandarinky a znova oloupané osolené okurky. Jak tak jdeme po ulici, tak na jednom místě prodávají všelijaké knihy. Od odborných, počítačových přes beletrii tak i průvodce. Mají i LP India, poslední vydání. Tak si Gába prohlíží a nakonec ho kupuje. Za 995 Rs. Super cena.
      Zvládáme bez větších problémů přecházet křižovatky, proplétat se mezi taxíky a ignorovat jejich nabídky na odvoz kamkoliv. Na jedné křižovatce se zastavuji, a fotím stádo žlutých taxíků, jak se právě na povel semaforu všichni rozjeli. Tu ke mne přistupuje asi 35-ti letý Indík s úsměvem na rtech a mermo moci si chce povídat. O mém foťáku, že taky fotí. Co je to za značku a kolik stojí. Přeci mu nebudu říkat, že stojí víc, než si průměrný Indík vydělá za rok. No nic po chvíli se loučím a pokračuji za Gábou. Indíci si rádi jen tak popovídají s cizincem. Jsme v ulici s naším hotelem. Kupujeme u jednoho vozíku kukuřici opraženou na ohni. U stejného obchodu jako dopoledne kupujeme prací prášek, neboť ten co jsme měli, již došel. Několik ruliček toaletního papíru za rozumných 20 Rs a ne jako v Khajurahu, kde za něj chtěli 54 Rs. No a samozřejmě tři dvoulitrové flašky balené vody. Na hotelu těch několik kusů nejšpinavějšího prádla přepíráme. V našem pokoji jsem natáhl šňůru mezi postelemi a hákem na dveřích, a na ní jsme jakš takš vyprané a vyždímané prádlo pověsili. Oba jsme už unavení a tak usínáme okolo 8 hodiny.

Park je velmi oblíbený   Bananaman   Žluté taxíky v Culcutte
Park je velmi oblíbený   Bananaman   Žluté taxíky v Culcutte

Den 15.  Den 16.   6.3.2006 (pondělí) Den 17.