Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 13.  Den 14.   4.3.2006 (sobota) Den 15.
Darjeeling - raní výlet na Tiger hill
- West Bengal -

      Vstáváme podle nataženého budíka na mobilu. Venku je naprostá tma. Gába pořád něco mele. O zimě, o studené vodě a tak podobně. Já mám rád, když už musím vstávat takhle za tmy ticho, klid a pohodu. Už to nějak nemohu vydržet, a tak jí říkám, zda by mohla vypustit těch 90% procent slov a omezit se na nutných 10%. Bere to, ale znáte to… Zamykám pokoj na visací zámek a jdeme před hotel. Svítím nám na cestu čelovkou. Čekáme asi 5 minut, než dorazí Němci. Je jich o jednoho méně. Jedné Němce prý není moc dobře a tak radši zůstane ležet v posteli. Od hotelu scházíme dolů k radniční věži s hodinami. Parkuje tam asi 10 džípů. A už máme první nabídku na odvoz. Prý 500 Rs za celý vůz. Moc drahý. Je nás pět. Nabízíme 50 Rs za osobu, za jednu cestu nahoru. Nemají zájem. Tak to zkoušíme o kus dále. Prý za 60 Rs na osobu by jeli. Přidává se k nám ještě jedna slečna, prý z Mexika. Nabízíme 50 za každého. Sice nejdříve nechtějí, ale pak to berou. Konečně jedeme. Serpentinami a tmou pořád výš a výš. Silnice je samá díra. Najednou zastavujeme. Prý musíme dojít zaplatit vstupné. Nabízejí nám za 40 Rs super lodžii. Za 20 Rs lodžii, za 10 Rs ochoz a konečně za 5 Rs dole. A samozřejmě chtějí 10 Rs za auto. Stojíme dole pod ochozem, ale výhled by měl být OK, pokud nebude opar. Začíná šírat. I když jsme celkem oblečení, tak teplo se říká jinak. Kupujeme si s Gábou každý malé kafe na zahřátí. Dvě holky, Američanky, vlezly na střechu zděných záchodků. Betonová střecha. Tak tam taky lezu. Svítá a vychází slunce zpoza obzoru. Když je jasno, tak to asi opravdu stojí za to. Fotím východ slunce a dav lidí, kteří stojí na ochozu a lodžiích nahoře. Slunce začíná zalívat svými paprsky Himaláje a horu Kanchenjungu. Bohužel je opar. Na těch pohledech, co tu prodávají to vypadá opravdu skvěle. Tak si jich několik kupujeme na památku. Na vrcholu Tiger hill jsou samozřejmě kromě železobetonové budovy ještě dvě věže obsypané mikrovlnami a taky GSM panely. Pokrývají odtud asi značnou část údolích. Už je světlo. Jdeme dolů pěšky. Odhaduji to tak na 30 minut. Ještě posledních pár fotek. Pořád sestupujeme dolů. Trošku jsem se seknul v odhadu, neboť dolů do Ghomu nám to trvalo hodinu. Rozhodujeme se, že dojdeme zpět do Darjeelingu pěšky. Podle mapky v LP se má jít po vedlejší silnici. A tak zkoušíme po jedné jít. Začíná nám být trošku teplo a tak sundáváme onu teplou zimní bundu, co byla tak prospěšná ráno. Mírně se zvedá nahoru. Ale není to ta pravá, neboť jsme se dostali k vojenské základně a dál to nejde. Tak se vracíme asi 500 metrů zpět. Tam se dá slézt na silnici, co vede asi 50 výškových metrů pod námi. To je asi ta správná. U silnice jsou postavené domky. Většinou mají dvě patra. A mají přípravu na další patro. Jsou postavený ve stráni. Dole asi tak o 100 metrů pod námi se klikatí ona silnice, co jsme po ní jeli včera k večeru. Zrovna tak jede vláček. Houká. Už se blížíme k Darjeelingu, neboť už poznáváme TV tower. Jsme u našeho hotelu. Místo 30 minut to trvalo 3 hodiny. Ale aspoň jsme se trochu prošli.

Východ slunce na Tiger hillu   Je to místní atrakce   Místní pouliční bufet
Východ slunce na Tiger hillu   Je to místní atrakce   Místní pouliční bufet

      Dáváme pozdní snídani. Toasty s medem, kafe s mlékem a pancake. Taky píšu konečně ty pohledy, co mám koupený už z Agry, abych je taky poslal. Na chvilku zavírám oči a Gába jde na Internet, že se sejdeme asi tak za hodinu a půl tady v hotelu. Po asi půl hodině vyrážím za Gábou na internet. Tam, kde měla být v internet kavárně, tak tam není. Na půl hodiny sedám za počítač, čtu emaily a na některé odepisuji. Než se mi vybil a vypnul telefon, tak jsem dokonce poslal i pár SMS z webu. Vracím se zpět k hotelu. Ale Gába tam zase-ještě-už není. No nic, čekat nemá cenu a tak se jdu projít po městě. Po uličkách dolů na nádraží, abych zjistil od kdy mají otevřeno. Na poště jsem poslal pohledy. Orazítkovali je. Snad dojdou. Přes Nehru road přicházím na malé náměstí Chow Rasta. Je to něco jako hlavní obchodní centrum. Hlavně pro turisty. Jsou tu prodejny s čajem, šperky a zbožím z Nepálu. Podle LP je vpravo od náměstí nakreslený příchod k Observatory hill. Po krátkém hledání konečně nacházím ony schody, vedoucí nahoru k místnímu posvátnému místu. Místo je posvátné nejen pro hinduisty, ale i pro buddhisty. U vstupu jsou tři mosazné zvonky, na které příchozí může cinknout. Na vrcholu jsou natažené na provazech různobarevné modlitební praporky, popsané posvátným textem. Natažené provazy využívají opice k lezení. Je jich tu poměrně dost. Chvíli je pozoruji a fotím. Vracím se zpět k hotelu. Jsou skoro 4 hodiny odpoledne. Gába tam není, ale mám pod dveřmi vzkaz. Prý tu byla a nenašla mne. Dala si polévku. Tak se jdu podívat do jídelny. Není tam. Dávám si taky polévku. Tomato soup. Fakt tak dobré polévky a tak husté jsem nikde jinde v Indii než tady nejedli. V tom se Gába objevuje ve dveřích. S úsměvem na tváři. Povídá, co objevila za krámky a jak levné zboží tu mají a že v jednom krámku koupila čaj.

Vstup na Observatory hill   Jedna z mnoha opic   Malý budhista
Vstup na Observatory hill
k Číně
  Jedna z mnoha opic   Malý budhista

      Jdeme se projít po městě, tentokráte spolu. Vedu Gábu na Observatory hill, ukázat jí spoustu opic. Scházíme po Nehru road dolů k radnici. Gába v jednom obchodě kupuje čepici. Takovou barevnou, s třásněmi. O kousek dále si prohlížíme šály. Ptám se za kolik je prodávají. Tahle prý za 250 a tahle za 300 Rs. Za obě nabízím 400 Rs. Zdá se jim to málo a kroutí záporně hlavou. Odcházíme. Volá za námi 420 Rs. Tak to bereme. Ještě Gába si nemůže vzpomenout, kde byl onen obchod s čajem, ve kterém ho kupovala. No nevadí, zkoušíme jiný obchod. Je moc drahý. Všude tu nabízejí čaj. Ale asi to je jako když Pražák přijede na Moravu. Taky mu prodají víno, že je dobrý. Respektive dobrý pro Pražáka. Na koupi čaje máme ještě zítřejší dopoledne, neboť jsme se rozhodli do hor nejít. Nemáme na to výbavu a asi by jsme ke konci bojovali s časem. Ještě se chvíli procházíme po křivolakých uličkách s různými obchůdky. Gába se občas někde zastaví. Většinou jsou to obchody s hadrama. Já se zase pro změnu občas zastavím, abych něco vyfotil. Vracíme se na hotel. Stmívá se a rychle se ochlazuje. Dáváme večeři. Zase veg soup a brambory maštěné máslem. Opět potkáváme Petru. Loučí se s námi. Zítra brzy ráno musí jet dolů, neboť už má zaplacený lístek na vlak z New Jalpaiguri do Delhi. Za pár dní jí letí letadlo zpět do Čech. Ale prý se sem chce určitě ještě minimálně jednou vrátit. My zase ráno musíme dojít koupit lístky na vlak do Calcutty. A taky dále do Hyderabadu a další den do Pune. Pokladna otvírá v 8 hodin. Protože na pokoji není jediná zásuvka, tak si nabíjím telefon v jídelně. Chvilku píšu deník. Gába odmítá se jít vysprchovat do té příšerně ledové vody. Tak se jde vysprchovat za 10 Rs do teplé vody ve společných sprchách. Pak se ještě další hodinu bavím s Petrou a ještě jednou Britkou. Je v Indii už 5 měsíců. Byla celou dobu na jednom místě v Biharu. Nějak jsem ale nepochytil proč. Něco jako humanitární výpomoc. Teď ten poslední měsíc cestuje. Odcházím na pokoj za Gábou. Už je osprchovaná. Prý je ta voda příjemně teplá Já jsem natolik hrdý, že se v té ledové tříšti sprchuji. Jak jen to rychle jde. Třesu se jako ratlík. Ihned zalézám do spacáku, abych se aspoň trochu zahřál. Za chvíli usínám.

Místní děti mají velmi blízko k Číně   Takhle se se tu staví domy   Depo Darjeelinské úzkokoleky
Místní děti mají velmi blízko
k Číně
  Takhle se se tu staví domy   Depo Darjeelinské
úzkokoleky

Den 13.  Den 14.   4.3.2006 (sobota) Den 15.