Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 12.  Den 13.   3.3.2006 (pátek)  Den 14.
Cesta do New Jalpaiguri a dále Džípem do Darjeelingu
- West Bengal -

      V 7 ráno nás budí ruch ve vagónu. Smrkající, odchrchlávající a prdící Indíci. Jaké pak štráchy s tím. Prostřední lůžko se sklápí dolů a vytváří opěradlo pro spodní sedadla. Vyčistit zuby a pak už sedíme dole. Za dvakrát pět rupek kupujeme čaj. Oni mají ve velké konvici uvařenou vodu s mlékem a podle toho, zda chceme čaj a nebo kafe, tak podle toho přidají sáček čaje a nebo lžičku instanční kávy. Pokračujeme v pozorování poměrně jednotvárné krajiny. Pořád chodí prodavači čehokoliv a množství všelijakých individuí. Je zajímavé, že skoro vždy v každém oddílu se najde někdo, kdo jim dá jednu, dvě rupky. Taky procházeli dva travestiti. Převlečení a namalovaní muži - prostitutky. Kupujeme od jednoho prodavače za 5 šušníků asi 10 deka pražených buráků. Postupně je vylupujeme a k velkému úžasu, ba až posměchu ne na zem, ale do jednoho igelitového pytlíku. Normální je přeci slupky házet rovnou na zem a nebo z okna.
      Za dalších pět rupií kupujeme něco jako jarní salát. Prodejce má v obrovské ošatce na krku směs naklíčených semen. Asi hrách, čočka a ještě několik dalších. Okolo v plechovkách má různé druhy koření, nakrájené cibule a plátky citrónu. Červenou barvu dodávají salátu rajská jablíčka, nakrájená na kousíčky. Prostě nabere přiměřené množství do novin, přidá ingredience, osolit, trochu citrónu. Celou směs mírně promíchá vyhozením do vzduchu a je hotovo. Měli jsme z toho trochu strach, neboť v každém průvodci se píše, že tyto saláty představují obrovské nebezpečí infekce. Ale na druhou stranu byl dobrý. Podle informací v LP, měl vlak jet 12 hodin. Je pravé poledne a ještě jedeme. Krajina se změnila. Už nejsme v chudém Biharu, ale ve státu West Bengal. Pěstují tu hlavně rýži. Na všech políčkách někdo pracuje. Okopávají, opravují vodní hrázky mezi jednotlivými políčky. Přelévají vodu z jednoho políčka na druhé, které je jenom o 20 cm výš, pomocí plechovky. Včera večer jsem si vzal antibiotika. Bolí mne v krku, mám rýmu, průjem a asi trochu teplotu.

Gába jí pražené buráky   Je libo nakrájená ananas?? A co takhe salát z naklíčených <br> luštěnin??
Gába jí pražené buráky   Je libo nakrájená ananas?? A co takhe salát z naklíčených
luštěnin??

      Konečně asi ve čtvrt na dvě přijíždíme do New Jalpaiguri. Konečná stanice. Přímo ve vlaku, ještě než jsme stačili vystoupit i s bágly, byl u nás taxikář. Nabízel nám odvoz do Darjeelingu. Ani se neptáme na cenu a rovnou odmítáme. Jak jdeme před nádraží, tak jde pořád s námi. Pro změnu nám nabízí odvoz na autobusové nádraží. Prý levně za 200 Rs. Kousek dál zkoušíme rikšáka, za kolik nás odveze na bus nádraží do Siliguri. Podle LP je to asi 6 km. Prý za 60 Rs. Nakonec jsme se dohodli na 50 rupkách. Nasedáme již jako zkušení cestovatelé. Na půl zadku s báglem na straně a foťákem přes rameno. Hlavně se držet aspoň jednou rukou. Rikšáci mají velmi těžký chleba. Indíkovi tečou čůrky potu po zádech a po čele. Po rovině to ještě jaktak jde, ale při překonávání i sebemenšího stoupání, rikšák slézá z kola a tlačí. V jednom místě jsme i my museli dokonce slézt z kola úplně, neboť jsou tam železniční koleje. Po půl hodině přijíždíme k autobusovému nádraží, i když to tak vůbec nevypadá. Rikšák nám ještě radí, že autobus stojí 60 Rs a jede nahoru 4,5 hodiny a džíp jede nahoru 3 hodiny a stojí 70 Rs. Rozhodujeme se pro džíp. Platíme Indíkovi jeho těžce vydřených 50 Rs.
      U džípů mají ceduli, že cesta nahoru do Darjeelingu stojí 84 Rs. Tak se ptáme, za jak dlouho jedou. Prý za 5 minut, že už jsou skoro plní. Souhlasíme. Platím požadovanou částku 168 Rs a podávám jednomu Indíkovi, co stojí na střeše džípu oba naše bágly, hned vedle několika krabic. Snažím se zkontrolovat, zda jsou přidělané tak, že je někde cestou neztratí. Ještě kupujeme dvě balení vody a troje sušenky. Jiné než jsme kupovali normálně. Usedáme dozadu do džípu. Celkem jede ve vnitř 12 lidí. 4 jedou ve předu, další 4 na zadních sedadlech no a my dva, jeden mnich a pomocník řidiče vzadu, kolmo na směr jízdy. Skutečně po chvíli vyjíždíme. Většinou po pravé, ale taky občas po levé straně jsou koleje oné známé úzkorozchodné železnice, která je dokonce zapsaná na seznamu UNESCO. Nejprve se projíždí vojenskou základnou. Je tu kvůli relativní blízkosti hranice s Čínou. Pak následují čajové plantáže. Ty se s přestávkami táhnou kam až oko dohlédne. Začínáme stoupat. Občas míjíme dolu jedoucí auto. Silnice se rapidně zúžila a přicházejí ostré serpentiny. Chvílemi vpravo, chvílemi vlevo je vidět prudký sráz dolů. Prý po stejné trase jezdí i autobus. Nějak si to ale nedovedu představit. Podle LP tuhle vzdálenost ujede ona úzkokolejka, div techniky, za celý den.
      V silnici jsou díry a řidič se jim ani moc nesnaží vyhýbat. Dvakrát jsme dokonce museli zastavit a couvat. To kvůli autu, co jede dolů. Fakt hustý. V jedné serpentině je zapomenutý finišer. Kdysi tu opravovali asfalt, ale když se jim asi porouchal, tak ho tu prostě nechali stát. O pár kilometrů dál stejným způsobem skončil zrezlý válec. Přijíždíme do nějakého městečka. Původně jsme mysleli, že už jsme v Darjeelingu, ale tohle se jmenuje Kurseong. Po stráních se pěstuje čaj. Bohužel není vidět moc do dálky, neboť je neustále mlžný opar. Tady se k nám opět připojuje úzkokolejka. Silnice mezi Kurseongem přes Ghoom do Darjeelingu sice pořád ještě stoupá, ale už jenom mírně. Koleje úzkokolejky se chvílemi vinou vlevo a pak zase vpravo. Skoro po celé délce jsou postavený domy. Občas dokonce i na obou stranách.

Na chvilku si zdřímnout   Vyskakuje se za jízdy   Darjeeling
Na chvilku si zdřímnout   Vyskakuje se za jízdy   Darjeeling

      Nakonec po 3.5 hodinách přijíždíme do Darjeelingu. Darjeelingu je takový podivný neuspořádaný shluk domů v prudkém svahu. Většina je asi ještě z doby Britské kolonizace. Kdy se sem uchylovali běloši během letních měsíců před nesnesitelným vedrem. Většina ulic vede vodorovně. Šikmo do kopce vedou jen některý. Mezi domy se klikatí schodiště a uzounké průchody. Sundáváme bágly ze střechy džípu a já zjišťuji, že mi chybí jedna přezka. No nic, holt si kolem pasu budu dělat uzel. Nandáváme bágly na záda a podle mapky v LP jdeme hledat hotel. Oproti Delhi a Varanasi je tu velmi čisto. Po schodech a průchody mezi domy, hotely a obchody se po asi 30 minutách dostáváme nahoru na kopec. Jsme u vyhlídnutého hotelu. Dozvídáme se, že jim neteče voda. Ono ani není divu. Voda je tažená v trubkách, co jsou položený přímo na okraji silnice. A na několika místech je vidět, že je díra v trubce, aby netekla, omotána kouskem hadru. Další hotel má plno. U dalšího chtějí 300 Rs za pokoj. Jdeme se na něj podívat. Nechceme ho, protože příšerně smrdí myšinou a kouřem z cigaret.
      Tak pokračujeme k orientačnímu bodu Darjeelingu – TV tower. Ve skutečnosti je to jen taková tenká tyčka. Mají volné pokoje. Za 300 Rs s teplou vodou a za 250 se studenou. Tak zkoušíme ten levnější. Asi je to ten samý pokoj, jako za 300 Rs, jen je v něm vypnutý bojler, pro ohřev vody. Je to čistý pokoj s oknem dolů do údolí a velkou postelí. Dáváme sprchu. Totálně ledovou. Gába protestuje, že v takové ledové tříšti, se sprchovat nebude. Oblékáme na sebe teplejší oblečení, neboť je tu celkem zima. Od pusy jde dokonce pára.
      Jdeme na večeři. Dáváme bílé kafe (no ono je to spíše mléko s kafem). Mají veg polévku. Je moc dobrá. Gába si dává brambory maštěné máslem. A já nějakou sladko kyselou zeleninu a rýži. Svět je malý, neboť tu potkáváme u večeře jednu Česku. Jmenuje se Petra a právě se vrátila ze 5 denního treku do Sikkimu pod horu Kanchenjunga – 6889 m. Prý je už v Indii přes dva měsíce. Na vejšce dělá nějaký sociologický výzkum. Proto je v Indii. Vyprávěla, jak je náročné po Indech chtít, aby vyplnili správně připravený dotazník. A jaké to je, jednat s Indickými úředníky. Ale že jinak jsou Indové hodní. Je ubytovaná v bytě u profesora s jeho rodinou. Taky jsme se Petry ptali, na ten trek do hor. Jak to probíhá a co je tomu potřeba. Rozhodujeme se, že by jsme zkusili tak 3 až 4 denní trek. Je na to potřeba povolení ke vstupu od místních úřadů. V hotelu je ubytováno asi 6 Němců. Domlouváme se s nimi na ráno. Chceme se dojet podívat na východ slunce na Tiger hill. Prý je od tamtu výhled na Himaláje. Sraz je ve 4.30 před hotelem. Ještě se chvilku bavíme s Petrou a ona nám na foťáku ukazuje pár fotek, co nafotila na treku. Taky nám vypráví, jak byla na výletě v Corbett tiger reservation. Prý to stojí za to. Stáda divokých slonů. Prý na vyjížďce slyšeli dokonce i řvát nedaleko divokého tygra. Ale žádného prý neviděli. Prý se tam jezdí opakovaně, aby se zvýšila pravděpodobnost vidět divokého tygra. Takže má vyfocený jenom jeho stopy. A ta všelijaká směs různorodých zvířat. Hlavně opic, jelenů a daňků. Po 9 večer se vracíme na pokoj. Zase máme oba průjem. A to už to bylo dobrý. Zalézáme do spacáků, neboť je nám zima.

Darjeeling   Takhle se rozehřívá asfalt   Pouliční krejčí
Darjeeling   Takhle se rozehřívá asfalt   Pouliční krejčí

Den 12.  Den 13.   3.3.2006 (pátek) Den 14.