Indie 2006 Seznam dnu Mapa Indie Fotogalerie Ceny v Indii Odkazy Gábina Packová & Tomáš Rak

Den 10.  Den 11.   1.3.2006 (středa) Den 12.
Varanasi - ranní projížďka po Ganze
- Uttar Pradesh -

      Ráno vstáváme po páté hodině. Není mi zrovna dvakrát dobře. Jako by na mne lezla chřipka. Rýma a občas kašlu. Ve tři čtvrti na šest opouštíme společně s Jessicu hotel a tmou tmoucí úzkými uličkami je obě vedu směrem k ghátům. Úspěch. Na poprvé jsme dorazili k hlavnímu ghátu Daramsala. A již se někdo nabízí. Prý 100 Rs za osobu. To je moc a tak ho posíláme pryč. Postupně snižuje, až se dostáváme na přijatelných 50 Rs za osobu za hodinovou projížďku k oběma spalovacím ghátům. Vyrážíme. Loď vypadá, že se s námi jen tak nepotopí. Začíná pomalu šírat. Fotím. Lidé na stupních po kolena, ale i po pás ve vodě vykonávají očistu. Darují vodu Gangy zpět Ganze. Ve vodě těsně vedle člunu plave do mrtvola zabalená ve fialovém sárí. Jedeme až k dolnímu malému spalovacímu ghátu. Spalovací ghát se nesmí fotit a tak skláním foťák k pasu. Hoří tam dva ohně. A okolo je na hromadách plno naskládaného dříví. Prý je to dost drahé, nechat se spálit na hranici dříví. Ti chudí se spalují v elektrické peci. Indián to otáčí a začíná pádlovat proti proudu. Míjíme pradláky, co už opět stojí po kolena ve vodě, u svého placatého kamene, a snaží se vymlátit veškerou špínu v oblečení silou. Míjíme malou svatyni Ganeshi, přímo ve zdi ghátů a přijíždíme k hlavnímu spalovacímu ghátu. Vládne tu čilý ruch. Hoří tu čtyři ohně. Opět musím sklopit foťák k boku. Ale od boku několikrát mačkám spoušť. Uvidíme, co z toho vyjde. Všude jsou ohromné hromady dříví. Další kupa paliva je ještě nesložená přímo na lodích. Po chvíli se otáčíme a vracíme se k Daramsala ghátu, odkud jsme vyjížděli.
      Jen co jsme vystoupili z loďky, už je u mne nějaký Indík a nabízí mi masáž. Hlava, ramena a záda za 10 Rs. Tak to beru. Gába bere foťák a jde zkoušet fotit, co ji napadne. Masíruje hlavu, ramena a ruce. Indík trochu smrdí Indií… Ptá se, jak se mi to líbí. Říkám, že good. Plynule pokračuje masáží zad, nohy a vůbec celé tělo. Začínám tušit, že asi bude chtít víc, než jen oněch smluvených 10 Rs. Masér povídá: Já Tě udělám happy a ty mne uděláš happy… Po asi 25 minutách celkem příjemné masáže, končí že prý masíroval German, French, Russian… A že mu platili 300 až 400 Rs. Ne to jsme si nedomluvili. Dávám mu 50 Rs. Že prý je to málo. Hádám se s ním. Pořád mele o 300 Rs. Nakonec mu dávám 65 rupek a konec. Otáčím se a odcházím za Gábinou, která mezitím zvládla vyfotografovat asi 25 fotek. Kupujeme na tržišti kilo mandarinek a rajských jablíček. Vracíme se do hotelu. Na střeše v hotelové restauraci dáváme snídani. Jíme a jíme (obzvláště Gába toho do sebe dokázala dostat hodně). A pak spát, tak na 3 hodinky. Přeci jenom únava se ozvala. Probouzíme se krátce po poledni. Vyrážíme z hotelu a zkoušíme hledat banku. Cestou u jednoho kláštera je pošta. Tak tam Gába posílá asi 6 pohledů (ty pohledy, co tu Gába poslala nikdy nedošli, prý se občas stává, že známky na poště neorazítkují, odlepí a prodají znova, no a pohledy asi vyhodí). Platí za známky a já si taky kupuji 8 známek. Já ty pohledy ještě nemám napsaný, a tak je pošlu až příště. Nějak nemůžeme najít žádnou banku. Sice jsme minuli několik bankovních automatů, ale ne banku, ve které by nám vyměnili dolary.

Ranní očista   Velký spalovací Ghát   Ind daruje vodu vodě
Ranní očista   Velký spalovací Ghát   Ind daruje vodu vodě

      Přicházíme do ulice, která je rájem pro ženy. Ulice plná prodejen bot, oblečení, sárí a vůbec hadrů. Obcházíme tuktukáře, kteří po nás pokřikují a nabízejí odvoz. Občas dokonce i najedou přímo před nás, aby si vynutili pozornost a nabídli svoje dopravní služby. Proplétáme se mezi prodejci čehokoliv. Gába se chce mermomocí podívat do prodejny Baťa. Místní boty jsou fakt levný. To se nedá srovnávat s tím co prodávají u nás. Gába si nic nevybrala, ale já jsem si koupil takový skoro sandály, skoro vietnamky do sprchy. Za 179 Rs. Snažím se zeptat, jednoho celkem slušně vypadajícího Indiána, u kterého si Gába prohlíží nějaké sárí, kde je banka, ve které by nám vyměnili peníze. Říká, že nás zavede k oficiálnímu směnárníkovi, a že pak u něj něco koupíme. Vede nás přes ulici do nějakého průchodu, ale vypadá to, že by nás snad nemusel nikdo podříznout. V průchodu je několik obchodů. Před jedním už sedí nějaký Francouz a zrovna přepočítává rupie, co vyměnil. Nabízí kurs 43 Rs za dolar. Tak měním 200 USD. Ještě jednou přepočítávám peníze.
      Gába zatím už nakukuje do jednoho obchodu s kroužky na ruku. Indické ženy nosí vždy několik kroužků na obou rukách. Člověk by řekl blbé kroužky, ale oni je vybírají a mísí podle velmi vytříbeného citu. Gába si zkouší jednu sérii, prý za 250 Rs. To je moc za kroužky z velmi tvrdého plastu (skoro jako sklo). Chce jenom 6 kroužků na každou ruku. Tak majitelka obchodu zase celou tu skupinku kroužků rozděluje, některé vyndává a jiné zase přidává. Prostě věda, jako ženské líčení. Na třetí pokus je konečně Gába i obchodnice spokojená. Stálo to 160 Rs. Dcera majitelky je moc hezká, asi 18-ti letá. Jak tak čekám a koukám na přehazování různých barev, odstínů a vzorů kroužků, tak se občas na ní podívám. Asi si toho všimla a hned se mne zeptala, velmi slušnou angličtinou: proč se na ní pořád dívám??? A tak odpovídám: proč se Indičtí muži neustále dívají na mojí přítelkyni??? Oba jsme se na sebe usmály. Indík, který nás ke směnárníkovi zavedl, tam pořád stojí a chce, když už máme peníze, že teď půjdeme k němu do krámu. Musíme si prý u něj koupit sárí. Prý moc hezká sárí, z nejlepší látky a s těma nejkrásnějšími barvami. Ignorujeme ho a jdeme pryč směrem k řece k ghátům.
      Snad nás nikdo neokrade, o právě vyměněné peníze. Začíná se pomalu stmívat. Jdeme se podívat na hlavní spalovací ghát. Jak tak procházíme jednotlivé gháty, tak na jednom sedí místní malíř a maluje obrázky na kartónu. Gábě se líbí jeden s motivem Šivy. Ale on chce 300 Rs. To je moc, říkám 200 Rs, kroutí hlavou. Tak se otáčíme a jdeme dál. Hned nás zastavuje a nabízenou cenu bere. Nevím jak bude Gába cestovat s tímto obrázkem, aby si ho nezničila.

Indická holčička daruje Ganze   Bata - prodejna bot   Obchod s kroužky na ruku
Indická holčička daruje Ganze   Bata - prodejna bot   Obchod s kroužky na ruku

      Konečně přicházíme k hlavnímu spalovacímu ghátu. Schovávám foťák. Nesmí se tu fotit a hlídají to dost nekompromisně. Hoří tu několik ohňů a zrovna jeden Ind s oholenou hlavou zapaluje hranici. Zatímco tiše pozorujeme obřad ze vzdálenosti asi 5 metrů, tak se setmělo. Přistupuje k nám jeden Indík. Povídá, že tu pracuje a že se tu nesmí fotit. Kvůli karmě mrtvého. My víme, odpovídám. Karma je prý moc důležitá. Kdo měl jakou karmu za živa, tak podle toho se znova převtělí. Ochotně nám vysvětluje, jak probíhá celý obřad. Většinou prý zapaluje hranici nejstarší syn a na počest mrtvého si oholí hlavu. Tělo prý hoří asi tak 2 hodiny a je na to potřeba asi 200 kg dřeva. Proto je všude vyrovnané na obrovských kupách. Kilo dřeva stojí 150 Rs. Je to těžký byznys. Lidé v Indii jsou rozdělený do kast. Každá kasta má různě vysoko položené žářiště. Ti nejchudší jsou až úplně dole u vody (metaři, rikšáci a žebráci). Naopak Bráhmani jsou spalováni nahoře na nejvyšší plošině. Po spálení se popel sebere a nasype do posvátných vod řeky Gangy. Popel některých mrtvých, co byli spáleni jinde, tu může být taky vhozen do vody. Ovšem na druhou stranu šest typů mrtvol se nespaluje. Zvířata, těhotné ženy, neboť v sobě mají nevinný plod, malé děti do 13 let, svatí muži, nemocní leprou a uštknutí kobrou, neboť kobra je vyvolený had a koho uštkne kobra, tak je tím pádem taky vyvolený. Tyto mrtvoly se zabalí přímo do sárí, zatíží kameny, odvezou do středu řeky a hodí do vody.
      Před lety bylo takové vedro, že lidé umírali v houfech. Prý 8000 lidí za 3 dny. Ukazuje na budovy přímo u ghátů. Tam prý žijí staří, chudí a nemocní lidé, co se vydali do Varanasi umřít. Jsou tak chudí, že když umřou, tak nemá kdo by jim zpopelnění zaplatil. Spálení v elektrické peci je prý za 250 Rs. Ale prý dřevo je lepší pro karmu. A hned Indík chce, abychom jim koupili dřevo. Chvíli se rozmýšlíme, neboť přeci jenom všichni cizinci fungujeme pro Indiány jako pohádkový Oslíčku otřes se. Ale souhlasím a dávám 150 Rs. Chce víc. Prý kvůli naší karmě. Prý minimum je dva kilogramy dřeva. Ti umírající to prý moc potřebují. Dávám 300 Rs. Ale hned chce za oba. Prý 300 je jen za jednoho. No prostě z nás vytáhnul 450 Rs. Ale prý budeme mít velmi dobrou karmu. Ptám se, jak je možné, že fotit spalovací gháty se nesmí, aby se nepoškodila karma mrtvých, ale že se prodávají pohledy s hořícími hranicemi. Prý to bylo speciální povolení od vlády, s obrovským finančním milodarem, právě pro chudé. Zaplacený obchod. Ještě chvíli se procházíme. Za spalovacím ghátem jsou chrámy a chrámky tak jako podivně nakloněné a některé napůl ve vodě. Jsou prý postavený na nezpevněném břehu tak pomalu sjíždějí a propadají se dolů do Gangy. Nabíráme vodu z posvátné řeky Gangy na památku. Na ghátech už pomalu utichá život. Kachny, psi i kozy už spí. Vracíme se zpět k našemu hotelu. Cestou se ještě stavujeme na hodinu na internetu. Vypaluji další karu. Za 30 Rs jedno CD. Asi v jedenáct poslední horká sprcha na dlouhou dobu. A spát.

Chrámky na břehu Gangy   Zvířata spící na ghátech
Chrámky na břehu Gangy   Zvířata spící na ghátech

Den 10.  Den 11.   1.3.2006 (středa) Den 12.